MĚJTE SE RÁDA! Konečně!

11.2.2010 12:40 | aktualizováno 11.2.2010 12:34

„Ta pleť! Ty zuby! To břicho! Ach bože, jak to zase dneska vypadám?“ Znáte tyhle pocity? Zklamání z toho, jak vypadáte, jak žijete? Tuny výčitek - co všechno děláte špatně? STOP! Nečekejte na zázraky, že se jednoho dne všechno změní. Začněte pracovat sama na sobě a mějte se ráda. Kvůli sobě.

ptali jsme se PhDr. Kataríny Filasové, psycholožky www.rozvoj-osobnosti.cz

ZA VŠÍM HLEDEJ…

Žijeme ve společnosti, kde podle nejrůznějších výzkumů se sebou devadesát procent lidí není spokojeno. Je to těžké. Zejména na nás ženách se v tomto ohledu hodně podepsala výchova. Od dětství nám rodiče vtloukali do hlavy, jaké bychom měly být a co bychom měly dělat, abychom se zalíbily, a tak se o to snažíme.

A dáváme si za úkol to, co by si přála maminka, tatínek, manžel, přítel nebo děti. Když pocházíme z rodiny lékařky a stavebního inženýra, očekává se, že i my to někam dotáhneme. Jsou do nás vkládány naděje, které však mohou být příjemně inspirující stejně jako frustrující, pokud máme ambice úplně jiné. Ale ovlivňují nás i média, která nám předhazují jednu ikonu za druhou, a my máme tendenci se s nimi srovnávat. A kdyby jen s ikonami… Letmým pohledem do obsahu leckterého časopisu snadno získáme pocit, že jsme úplně out.

Perfektní žena je totiž nejen krásná a štíhlá, ale také výborná manželka, matka, milenka, kolegyně a kamarádka. Má úspěšnou kariéru, domek se zahradou, psa, spokojeného muže, děti, ve skříni dostatek reprezentativního oblečení a… Že vy osobně z toho nemáte ani třetinu? Nejste jediná. Nikdo není dokonalý! Ale to vy víte…

Přesto ve vás masáž ve znamení ideálů neustále vytváří jakousi představu o tom, co je správné a co by se mělo, a vy se snažíte ji naplňovat, ačkoli vaše osobnost, vlohy, talent, přednosti, nedostatky, smýšlení i sny se ubírají úplně jiným směrem.

Snažíte se ukousnout příliš velké sousto, a když se vám to nedaří, jste zklamaná, naštvaná, odmítáte sebe sama a nejraději byste se zahrabala tři metry pod zem. Jak je možné, že všichni jsou na tom lépe? Mají pleť dokonalou? Zuby bílé? A partnera s úsměvem na tváři?!

JAK VYPADÁM?

Jen si přiznejte, že neuplyne den, kdy byste při listování barevnými časopisy neproklínala sama sebe. Poměřujete se podle obecných měřítek nebo hodnot druhých lidí a zapomínáte na to nejdůležitější - hodnoty své vlastní. Proto se neustále snažíte vyrovnat se někomu druhému, cítíte se mizerně a máte pocit, že všichni kromě vás jsou na tom lépe.

Může za to mylná domněnka: „Měl/a bych být jako…“ Co s tím? „Musíte základ svého sebevědomí přesunout z toho, co si o vás myslí ostatní - jak jim připadáte -, na to, co si o sobě myslíte vy sama. Sebevědomí je o nás samotných, i když je to nepopulární,“ říká Renata Ptáčníková, prezidentka Institutu pro ženy, který pořádá kurzy zvyšování sebevědomí.

Sebevědomí se opírá o vědomí vlastní hodnoty neboli o pocit, že máte sama sebe ráda. „Mít ráda sama sebe znamená přijmout se taková, jaká jste právě teď, bez neustálých výhrad a připomínek, co by mělo být jinak,“ říká psycholožka Katarína Filasová a dodává: „Sebepřijetí se odvíjí od dostatečného sebepoznání.

Abyste sama sebe mohla mít ráda, potřebujete si být vědoma toho, co umíte, co vás baví, a také naopak co neumíte, nechcete, případně nesnášíte.“ Je logické, že když nad sebou začnete přemýšlet, objevíte nejdřív své slabosti a napadne vás, jak jste vlastně zranitelná a neschopná. Ale být sebevědomá neznamená být za každých okolností silná. Znamená to vidět svou slabost a umět ji přijmout. To je to důležité!

Takže: pokud chcete mít ráda sama sebe, přestaňte poslouchat média nebo okolí a začněte se ptát sama sebe: Vyhovuje mi to také? Mám z toho radost? Cítím se dobře? Pak následuje krok druhý - začít na sobě pracovat.

ZATRACENÉ PŘEKÁŽKY!

Ono se to lehce řekne - zacpat si uši a začít poslouchat pouze sebe. Ale známe se, že? Jen co se rozhodneme s něčím začít, třeba s budováním sebevědomí, je tu překážka. Tady je ukázka z praxe: při cestě do práce zjistím, že anglicky neumím ani pozdravit, natož tak poradit správnou cestu.

A večeře v restauraci? Byla by fajn. Kdyby se partner neotáčel po té ženské s dokonalým zadkem a já neměla pr… jako slonice. A zrovna dneska! Ale takhle nevypadá sebeláska! Co teď? „Pomáhá poznat sama sebe. Vědět, kde mám kvality a které nekvality mě srážejí ke dnu, a pokusit se s nimi něco udělat.

Nemusíme se nutit do věcí. Stačí najít takové, které děláme aspoň trochu rády. Třeba sport - proč dělat aerobik nebo spinning, když nás nebaví? Inspirativní je jednou za rok také generální úklid -sednout si sama se sebou, zhodnotit, jak žiju, kam směřuju a jestli jsem šťastná.

Ovšem nesrovnávat nesrovnatelné. Nejhezčí jsme jako originály.Individuality. Takové, jaké nás vesmír namixoval,“ radí Renata Ptáčníková. Sebevědomí může dodat i plánování a dávání si předsevzetí. Ale bude to fungovat jen při splnění následujících podmínek:

* Vaše plány budou splnitelné.

* Budou v souladu s vašimi hodnotami.

* Nebudou zdrojem zklamání, pokud se nakonec neuskuteční.

SEBELÁSKA - UMĚNÍ ŽÍT V PŘÍTOMNOSTI

Pro sebevědomí je důležité, abyste při plánování nebo dávání si předsevzetí neopakovala pořád stejné věci. Jejich plnění se vám stále nedaří, a tak se budete cítit ještě mizerněji. Vždyť si to představte: každý rok si dáte závazek, že tentokrát už se opravdu zdokonalíte v angličtině. V lednu nastoupíte do kurzu, ale už v polovině února se z hodin vymlouváte na přepracovanost a hromadu domácích povinností. Pokud se totéž opakuje čtyři roky po sobě - jak se můžete cítit? Zamyslete se. Třeba pro vás angličtina není zase tak důležitá.

Chcete ji umět, protože ji umí kolegyně a kamarádka a… co když vy máte úplně jiný potenciál než ten jazyk? Není třeba trápit se jeho neznalostí i několik let. To, co vám nejde, nebo to, co se vám na sobě nelíbí, uznejte a zapomeňte na to. Nebo se pokuste to změnit - vytyčte si angličtinu jako cíl a začnete na ní pracovat. A nezlobte se na sebe, že ke splněnému přání postupujete krůček po krůčku… to je přece také posun.

Když budete mít dobrý pocit a na konci se dokonce dokážete pochválit, svou sebelásku ještě posílíte. Vždycky, když se v myšlenkách přistihnete u nějakého „měl bych“ nebo „měla bych“, psycholožka Filasová radí „zkontrolovat“, jestli je tohle skutečně VAŠE přání. Ne partnera, ne vaší matky ani vašich dětí a už vůbec ne kolegyně v práci, nebo dokonce médií.

PARTNER, IMAGE A TO OSTATNÍ

Největší podíl na vašem sebevědomí má údajně váš partner. Vyplynulo to z průzkumu, který si nechal před dvěma lety zpracovat Slovensko-český ženský fond. Mužskému obdivu a podpoře se prý nevyrovná žádná psychoterapie.

Co na to Renata Ptáčníková? Roli protějšku by nepřeceňovala. Ale ani nepodceňovala: „Život je hra a své herce si do ní vybíráme sami. Ale ruku na srdce - i ty nepříjemné věci, až je přežijeme, nás mnohdy posílí, pokud se jim nevzdáme a pochopíme v daných situacích samy sebe. Partner je parťák, je třeba respektovat jeho osobnost a jeho přání.

Ovšem i my bychom měly mít své sny. Protože sebevědomí je otázka nás samotných - my ho musíme v sobě objevit a my ho musíme posilovat.“ A my ho musíme přestat podmiňovat neustálými požadavky. Je hloupé říkat si, že se začnete mít ráda až ve chvíli, kdy se zbavíte celulitidy a půjdete si do obchodu pro džíny velikosti 38.

Sebeláska nenaskočí jen tak sama od sebe, protože budete mít najednou hladká stehna a budete štíhlá. Pocítíte ji ve chvíli, kdy se začnete považovat za přitažlivou a budete se podle toho chovat. „Sebeláska je v podstatě otázka životní filozofie. Pokud sama sebe nedokážete pochválit, neustále se na sebe zlobíte a do představ o sobě samých dosazujete obrázky z magazínů, televize a reklam s tím, že když je nenaplníte, bude to tragédie, nikdy k pocitu spokojenosti nedojdete,“ tvrdí Katarína Filasová. Hodně žen začíná cestu k sebelásce u kosmetičky, u kadeřnice nebo dokonce u plastického chirurga.

Image je nepochybně důležitá věc, ale některé ženy jí přikládají až příliš velký důraz. Ani když budete designově stoprocentní a budete mít na sobě to nejlepší oblečení, dobrý pocit ze sebe samé si tím nekoupíte.

Ostatně, kolikrát jste chtěla změnit svou vizáž kvůli sobě a kolikrát kvůli tomu, abyste byla jako NĚKDO?! Nesnažte se lásku k sobě samé koupit nebo načíst v nějaké knížce. Musíte ji objevit sama v sobě a pak posilovat. Možná je to cesta dlouhá, ale rozhodně je levná a účinná. A vlastně jediná fungující.

3 otázky pro ing. Renat u Ptá čníkovou

* Jaká dávka sebevědomí je správná a zdravá?

Sebevědomí není otázkou jednoho kurzu, je to cesta na celý život. Sebevědomí je vlastně hlavně o sebepoznání -když znáte sama sebe, chápete se, máte se ráda a začnete mít ráda i ostatní, protože stejně jsme všichni na jedné lodi. Lidství máme opravdu všichni stejné. A správná míra? Vodítkem je cítit se lépe po všech stránkách.

* Jaký podíl má na budování sebevědomí vizáž?

Vizáž a pocit, že „vypadám hezky“, patří ke každé ženě. Je to úžasný pocit obléknout si hezké šaty a slyšet pochvalu. V kurzech věnujeme vizáži a stylu části některých lekcí. Nejde totiž jen o to, zvelebovat vnitřní svět. Patří k němu i svět vnější. Ale učíme také schopnost oprostit se od závislosti na okolí a nečekat na pochvalu. To omezuje.

* Kde byste v cestě za sebeláskou začala vy?

Každá máme jinou cestu. Prvním krokem je rozhlédnout se kolem sebe a podívat se, jestli mi vyhovuje žít život, jaký žiju a jak se cítím. Pak následuje chuť s věcmi něco udělat. Všichni čekáme, že se „něco“ stane a že věci najednou půjdou jiným směrem. Ale tak to nefunguje. Je to v našich rukách.

Více na www.institutprozeny.cz …příjemné i nepříjemné věci si v životě volí každý sám? Závisí tedy jen na vás, jak se k problémům i radostem postavíte.

Jana Benešovská