Můj profil
Aktuální číslo časopisu DIETA
Časopis DIETA je nejen o hubnutí, ale i o zdravém životním stylu. DIETA nezapomíná ani na muže a má pro všechny vždy něco navíc.
Cena: 39 Kč
Aplikace pro iPhone
Stáhněte si
iPhone aplikaci
pro FITweb
Jsem závislá na jídle!
16.11.2010 16:16
Máte potřebu neustále jíst, nebo „ulítáváte“ hlavně na sladkém? Možná jde o závislost na jídle. Jak takové problémy můžete vyřešit?
ptali jsme se Kateřiny Cajthamlové, dietoložky a internistky
Zuzka (32) má jeden velký problém, a tím je jídlo. „Jídlem se uklidňuji, stává se mým krátkodobým azylem před realitou a problémy. A zároveň je mi odměnou za každý úspěch. Takže vlastně jakékoli mé duševní rozpoložení je doprovázeno touhou nasytit se nějakým pokrmem.“ Za tři roky se Zuzka dopracovala až k nadváze a stále častěji je ze svého vzhledu zoufalá a frustrovaná. A jak řeší své problémy?
„Jak jinak než jídlem a dietami. Jenže pár dní poté, co si naordinuji nějakou přísnou dietu, obvykle následuje útok na ledničku.“ A dodává, že by se její touha dát si něco k jídlu dala připodobnit k touze alkoholika po sklence vína.
„Myslím, že jsem závislá na jídle. Po pár dietních dnech se dostaví abstinenční příznaky a veškerá vůle je fuč. Snažím se sportovat, mám spoustu koníčků, často se bavím s kamarády, ale jídlo si mě najde vždy. Vlastně jsem dennodenně konfrontována se svým nepřítelem. Jak s tím mám bojovat?“ Je vám příběh Zuzky povědomý? Pak určitě čtěte dál.
* Existuje závislost na jídle jako diagnóza?
Diagnózy týkající se poruch přijímání potravy jsou mnohé a jsou řazeny buď mezi příznaky, tedy stavy, kde musí být příčina teprve zjištěna, nebo mezi poruchy chování. Část poruch ve vztahu k jídlu může být zařazena i mezi tzv. specifické poruchy osobnosti pod hlavičkou vyhýbavá, závislá či nezdrženlivá osobnost. Závislost na jídle není žádná diagnóza – všichni jsme závislí, bez příjmu potravy bychom zemřeli.
* Jak se „závislost“ projevuje?
V „bludném kruhu závislosti“ se vyskytuje nejen ten, kdo vyhledává nějaký typ potraviny stereotypně zejména v situaci emoční nepohody (pro uklidnění, navození stavu letargie nebo „sebepotrestání“), ale také ten, kdo v situaci, pokud si potravinu odepře, zaznamená nutkavé představy ve vztahu k této potravině (jedná se spíš o pochutiny), po její konzumaci se dostavují pocity viny a u „závislého“ vzniká potřeba před ostatními konzumaci této pochutiny skrývat, případně nějak omlouvat. O závislost v pravém smyslu slova se však nejedná.
* Na čem jsme „závislé“?
Pokud jíme málo a nepravidelně, vynořuje se postupně potřeba konzumovat energeticky bohaté a snadno stravitelné jídlo, které rychle „zasytí“ a uklidní pocit „vlčího“ hladu. Jedná se o potraviny obsahující velké množství tuku a soli, případně monoa disacharidů (tedy sladkých „cukrů“). Na tuto stravu vzniká spíš návyk než přímá závislost.
* Je to důsledek traumatu či nízkého sebevědomí?
Zejména ti, kteří drží různé hladovky, nesmyslné „diety“ a nepravidelně jedí, mohou mít tyto zlozvyky pevně zakotvené už od dětství. Určitý typ jídla má punc „domova“, „maminky“ nebo „prázdnin u babičky“. Známky traumatu, nízkého sebevědomí i deprese lze nalézt takřka u každého „chronického dietáře“ zejména proto, že tito lidé nemívají dobrý vztah sami k sobě, nesportují, často neumějí vařit „zdravě“, nedokážou se v kolektivu prosadit a „léčí“ si své komplexy konzumací sladkého či tučného jídla, aby se alespoň na chvíli „odměnili“ a „ukonejšili“, než se vydají cestou dalšího zklamání z jojo efektu, který následuje každou takovou drastickou snahu „rychle zhubnout co nejvíc kilo, pokud možno bez sportu“.
* Dá se takový stav srovnat s anorexií nebo bulimií?
Anorexie ani bulimie nejsou formami závislosti na jídle, ale psychickým onemocněním, které je třeba také takto brát a léčit s pomocí psychiatra, léků a případně psychologické pomoci. Jedná se o vážná onemocnění. Léčba těchto poruch má „v domácích podmínkách“ prakticky nulovou šanci na úspěch. Závislost na pochutinách může mít rovněž velmi vážné zdravotní důsledky, proto by rodiče měli dětem dát dobrý sportovní a stravovací základ už odmalička. Předejdou tím pozdějšímu utrpení dětí v jejich dalším dospělém životě.
* Mohu ji srovnat třeba s nikotinismem?
Závislost na cigaretách je stejně jako závislost na alkoholu a dalších drogách odstranitelná jen doživotní abstinencí, v první fázi často provázenou i nutností podávat závislému léky a poskytovat mu psychologickou pomoc. Závislost na určité pochutině zmizí postupně sama tak, jak tělo dostává vyváženou stravu a jak sílí svalstvo a zklidňuje se i hormonální bouře, která potřebu určité stravy vyvolala. Jde o dlouhodobý proces. Vyřadit pochutinu alespoň na dobu jednoho roku je jednoznačně dobré. Tělo abstinujícího kuřáka se závislosti a adaptace na drogu zbavuje asi deset let, závislost na přesolené, přeslazené a tučné stravě přejde podstatně rychleji… Ale ani člověk, který dříve hladověl a nárazově mlsal, se bez psychologické podpory neobejde.
* Jde hlavně o přejídání se?
Přejídání se je to, co obézní často sdělují. Neuvědomují si ale, že pokud nemají dostatek živin z pravidelné stravy, pohyb, relaxaci, jsou pak v trvalém stresu, takže jejich zvýšená potřeba sladkého, slaného či tučného jídla je vlastně logická. Často zhodnocením jídelníčků zjišťují, že se přejídají hlavně tuky, zatímco množství bílkovin, kvalitních polysacharidů, vitaminů a ryb je v jejich stravě velmi malé. Přejídat se v chvatu tučnou, sladkou a přesolenou pseudostravou z fastfoodů se ale vymstí na zdraví stejně jako fyzická lenost a pohodlnost. Ubudou svaly, pocit energie, soustředění, plodnost i výkonnost, přibude vysoký krevní tlak, obezita, potíže s trávením a pohybem, ale i deprese.
* A co abstinenční příznaky?
K opravdové závislosti abstinenční příznaky patří. Vyřadíte-li pochutiny a nahradíte chybějící živiny kvalitní a pestrou stravou, nemusíte je pocítit. Pokud ano, je vhodné obrátit se na s psychologa a najít příčinu toho, že se „uklidňujete“ jídlem určitého typu.
* Mohu se „závislosti“ zbavit?
Pokud se naučíte zdravému přístupu k sobě, okolí, svému životu, sportu i stravě, tzv. závislost na pochutinách vymizí sama. Řada pacientů se při pohledu zpět diví, co na tom vlastně měli. Pokusí-li se ochutnat své dříve zamilované pochutiny, bývají jejich umělou, přeslazenou či přesolenou chutí zklamáni a vracejí se ke kvalitní stravě a zdravému „mlsání“ – k ovoci, kvalitnímu masu, oříškům, méně slaným polévkám a luštěninám – často s pocitem úlevy a vzrůstajícího potěšení z opravdu chutné stravy. Stávají se „vybíravými“ v tom nejlepším slova smyslu – vybírají si kvalitu.
* TIP! **Počítání kalorií nepomáhá, je nutné zajímat se o to, odkud kalorie pocházejí. I na trávení rostlinné potravy je totiž potřeba dostatek energie.
…není správné, pokud je v rodinách pochutina odměnou? To spíše souvisí s nezdravým rozmazlováním a nedbáním zásad zdravého životního stylu.

když vím, že ve špajzu nic takového není, tak mi to ani nechybí
snazim se jist zdrave a pravidelne, chodim kazdy den cvicit, ale stale bojuju s chvilkovymi, ale absolutne nezvladatelnymi chutemi na sladke.. hlavne vecer =( nemate nejaky tip na zdravejsi variantu pochutinek, ktere prebiji chut na sladke, nebo tak neco? cetla jsem ze Chrom omezuje chut na sladke, ale neviiim ... - mate nekdo zkusenosti? kdyz mam "sladko-chut" a zaroven i trochu vuli, tak si dam jablicko nebo jine ovoce, ale ani to neni na vecer zrovna nejlepsi..
