ZPĚT

Tereza Kostková: Pohyb mi dodává životní energii

Česká herečka a moderátorka ví, jaké to je přibrat spoustu kil a nevědět si s nimi rady. Přesto ale nikdy nepřestala milovat jídlo. Její další velkou láskou je pohyb, který jí pomáhá udržet se v kondici. Nevěří zázračným pilulkám, zato je přesvědčena, že krása se odráží v tom, jak se cítíme.

Někdo si možná myslí, že herečky, když mají volno, tráví většinu času posedáváním po kavárnách. Je pravda, že jsme se v jedné kvůli rozhovoru pro Dietu sešly. Tahle však nenabízí sladké dortíky, ale vitaminové nápoje. Je totiž součástí fitness centra. Když jsme skončily, zamířila Tereza Kostková rovnou na hodinu cvičení na Power Plate.

Musíte se ke sportování přemlouvat?

Já tedy rozhodně ne. Naopak se na něj vždycky těším. Dokonce můžu potvrdit závislost na pohybu. Už na sobě poznám rozdíl mezi dnem, kdy cvičit jdu, a kdy ne. Několikrát se mi stalo, že jsem kvůli pracovním povinnostem neměla na cvičení čas. Potřebovala jsem se nutně učit texty, které mi ale vůbec nelezly do hlavy. Nakonec jsem si řekla,dost‘ a vyrazila do posilovny. Když jsem se vrátila domů, najednou šlo všechno bez problémů.

Dokážete si coby „závislačka“ představit život bez pohybu?

Po porodu se mi nedařilo najít si na sportování čas, a v tu chvíli mi nedělalo problém bez něj být. Závislost se znovu objevila až v okamžiku, kdy jsem zase začala pravidelně cvičit. Najednou jsem si uvědomila, co mi tak dlouho chybělo. Dneska je pro mě týden bez pohybu už opravdu moc. Jakmile v diáři vidím volný termín, hned se do něj snažím alespoň hodinu vtěsnat.

Byla chuť hýbat se vždycky tak intenzivní?

Dá se říct, že ano. Jako malá jsem se řadu let věnovala rytmice, modernímu tanci a stepu. To byla moje velká láska. Po revoluci jsem vyzkoušela všechno, co se trochu se podobalo tancování. Jedinou černou ovcí pro mě byl běh. Nesnášela jsem ho, protože mi nešel. Píchalo mě v boku už po třech vteřinách aktivity. Nakonec jsem se zařekla, že to musím zlomit. Uvědomovala jsem si, že běh je pro tělo a celkovou kondici hodně důležitý. Začala jsem pěti minutami chůze a pěti minutami běhu, další den jsem to zvýšila na deset. Postupně jsem se dostala až ke čtyřiceti minutám. Teď si běhání na pásu užívám.

Projevilo se běhání na vaší postavě?

Když jsem si s ním konečně začala rozumět, zařadila jsem třikrát týdně čtyřicet minut kardio cvičení, a to už na mé postavě znát bylo. Promítlo se to i na mém zdraví. Několik doktorů už z výsledků EKG poznalo, že pravidelně běhám. Ale netvrdím, že to jediné mi pomohlo k tomu, abych zhubla. Vždycky je potřeba vyvinout úsilí, které se skládá z mnoha věcí. Nejde jen o cvičení, ale i o vyváženost stravy a pestrost pohybu. Sama jsem teď najela na program anti-aging medicíny, která vám na základě výsledků krve a rodinné anamnézy připraví jídelníček na míru přímo pro vás. K tomu, aby člověk vypadal dobře, je potřeba velká dřina, teda alespoň v mém případě :-) Když musíte překonat překážky, vždycky si pak víc vážíte výsledku. A to není jen otázka hubnutí, ale i peněz, práce a vztahů.

Každá žena zná limity své postavy. Co by se stalo, kdybyste přestala cvičit a začala víc jíst?

Už několikrát jsem dokázala, že jsem typ, který umí ztloustnout. Ráda si pochutnám na jídle, takže se musím hlídat. Mojí určitou výhodou je fakt, že když přibírám, zvětšuje se mi celé tělo. Dá se tedy říct, že jsem pořád stejná, jen zabírám větší prostor na planetě.

Které období je pro vás z hlediska váhy nejkritičtější?

Oproti většině lidí jsem štíhlejší na podzim, protože hraji v několika divadelních představeních a u moderování jsou mi šaty šité na míru, takže se hlídám. Když jsem navíc ve stresu, přestanu mít hlad, a tím pádem hubnu. Naopak v létě jde ručička na váze trochu nahoru. Mám volno, takže povolím a přestanu se stresovat.

Držela jste někdy cíleně dietu?

Po revoluci jsem se nadchla pro zdravou výživu a propadla dietě zvané Fit pro život, která kombinovala konzumaci ovoce s dělenou stravou. Tenkrát jsem zhubla asi tři kila. Ale ne, že bych to potřebovala. Byla jsem mladá holka a spíš než touha shodit, mě dieta fascinovala z hlediska filozofie. Jenže pak jsem nečekaně během třech měsíců přibrala deset kilo a prošla si snad všemi pokusy o zhubnutí.

To je rapidní nárůst kil… Kolik vám tehdy bylo?

Báječných osmnáct. Navíc jsem v té době půl roku chodila se svým prvním klukem. Všechno nejspíš odstartovala antikoncepce. Najednou se mi totálně změnila postava, aniž bych začala víc jíst. Během půlroku se zjistilo, že to má na svědomí snížená funkce štítné žlázy. Tenkrát jsem ale byla mladá a nestačily mi rady lékařů. Takže jsem nejdřív nejedla vůbec, následně jsem měla hlad a začala jsem se přejídat. Nedošlo to do žádných extrémů, ale chvíli trvalo, než jsem se vyrovnala s tím, jak vypadám. Jedním z projevů nemoci je totiž zadržování vody a taková situace má vliv i na psychiku. Moje já si k té nové a dlouhotrvající situaci hledalo nějakou dobu cestu.

Ovlivnilo to váš tehdejší vztah?

Naštěstí ne. Důvod, proč jsme se nakonec rozešli, byl úplně jiný. Musím říct, že i když jsem byla silnější, nikdy to moje vztahy s muži neovlivnilo. Spíš teď mému manželovi vadí, že jsem zhubla a se smíchem mi vyhrožuje, že jestli shodím další kilo, pošle mě zpátky k rodičům.

Nezdá se vám, že se u hereček automaticky předpokládá, že budou hubené?

Upřesněme si to - měly by být normální, tak akorát, přirozené a zdravé. Ani otylé, ani podvyživené. Ale v požadavku na jistou péči o svůj vzhled, kam rozumná váha patří, vidím určitou logiku. Zároveň je spousta hereček, které nejsou štíhlé a mají plno práce, protože je to předurčuje k určitým rolím. A je to dobře a potřeba. Podstatné je, aby každý vypadal tak, jak je mu dobře. Když ale některá žena není přirozeně kulaťoučká, proč by měla mít zbytečná kila navíc? Země je plná obézních lidí a není důvod se na ně dívat ještě v umělecké tvorbě, nejde-li o tvůrčí záměr! Lidé mají právo sledovat něco hezkého a může to pro ně být i určitá motivace k tomu, aby se sami změnili. Další rozdíl je v tom, zda mluvíme o herečkách nebo moderátorkách. Zatímco u hereček je jistá pestrost a rozdílnost leckdy přímo nutností, moderování má na vzhled jiné nároky. Evidentní „gaučové špeky“ by při provázání pořadem o tancování asi nebyly to pravé ořechové. Z toho ovšem výrazně vyjímám kila těhotenská, která naopak dávají vědět o zdraví ženy. V těch jsem nesmírně „tolerantní“.

Pomáhá vám zdravý způsob života ve vaší práci?

Stoprocentně. Nevím, jestli bych toho zvládla tolik, kdybych neměla fyzickou kondici. Cítím, že mám hodně síly a myslím si, že je to právě díky tomu, co a jak jím a jakou mám celkovou životosprávu. Alkohol si opravdu šetřím jen na výjimečné události, protože jinak mi zbytečně ubírá energii. To, že chodím pravidelně cvičit, se mi už několikrát vyplatilo. Před lety jsem hrála v muzikálu Miluji tě, ale…, ve kterém čtyři herci ztvárňují celkem dvanáct postav, což bylo hodně náročné představení. Chodila jsem kvůli tomu do fitcentra, kde jsem cvičila a do toho zpívala, abych se naučila ovládat dech.

Hubla jste někdy cíleně kvůli roli?

Takový požadavek jsem vysloveně nikdy neslyšela. Možná mě kvůli kilům něco minulo, ale nevím o tom. Jen si vybavuji, jak před lety můj, tehdy ještě budoucí, manžel (divadelní režisér Petr Kracik, pozn. redakce) zkoušel hru a říkal mi, že kdybych měla o deset kilo méně, mohla jsem v ní hrát. V té době jsem vážila sedmdesát kilo a on mě z principu nemohl obsadit do role křehké dívky, která vypadá na sedmnáct. Už tehdy jsem se snažila zhubnout, protože jsem věděla, že nejsem přirozeně zas až tak buclatý typ, i když slovanský rozhodně jsem a jsem tomu ráda!

Užívala jste si dobu dospívání a nosila krátké sukně a trička?

Dospívala jsem v době kolem sametové revoluce a celá atmosféra byla víc duchovní než konzumní. Navíc jsem měla své koníčky, milované tancování, a to mi stačilo. Pamatuji si, že v určitý okamžik jsem se chtěla začít líčit. Přišlo mi ale hloupé o tom říct rodičům. Cítila jsem, že se pomalu stávám ženou, zároveň jsem však byla doma pořád malou holčičkou. Pak se mě mamka během tanečních sama zeptala, jestli se nechci namalovat. Byla jsem tak ráda, že to nakonec řekla za mě.

Jaký vztah máte se svými rodiči, mimo jiné známými herci Carmen Mayerovou a Petrem Kostkou?

Myslím, že mám velké štěstí, že já i moje sestry jsme vyšly ze skvělého rodinného zázemí. Ne, že by se nikdy nic nepřihodilo. Vždycky to ale dospělo k dobrému konci a s láskou k dětem. A to se týká i přísnosti. Dodnes oceňuji vyváženost svobody a disciplíny. Jsem přesvědčena, že každé dítě potřebuje mantinely. Když mu dáte naprostou svobodu a ono si začne myslet, že stačí zaplakat a veškeré povinnosti zmizí, jen ho to znervózňuje. Zároveň je však potřeba i láska a něha. Cítím, že za svoji velkou vnitřní vyrovnanost vděčím právě rodičům.

Inspirovala jste se doma něčím, co jste si přenesla i do své rodiny?

U nás doma jsme vždycky rádi jedli a stolovali. S nadsázkou říkám, že jsme nikdy neměli příliš našetřeno na účtu, ale vždy bylo na stole víno a ovoce. Dokázali jsme žít pro okamžik a uměli jsme si ho vychutnat. Nešlo ale o žádný rozmar. Taťka prožil válku a často nás nutil dojídat, protože věděl, co to je hlad a bída. Učil nás, že není automatické, když je jídlo na stole. I já se snažím využít minimum času k tomu, aby i v mé rodině bylo vždy připravené jídlo na stole. Ráda ráno vstanu dřív, a když se Toník vzbudí, může si v klidu sníst přichystanou snídani.

Bazírujete coby máma na teplém jídle?

Rozhodně ne. Chci ale, aby si Toník dal každý den polévku. Ta je podle mě základ. Jsem také zásadová v tom, že mu nedovolím sladké před jídlem. Jinak ale nedělám věci za každou cenu. Když se něco nestíhá, nestresuji se. Naštěstí Toník jí dobře a není to žádný šťoura.

Zastáváte názor, že žena je paní kuchyně?

Já i můj manžel vaříme rádi, takže spíš záleží na tom, kdo má v danou chvíli víc času. Jakmile je normální provoz, funguji jako každá jiná žena. Když ale přijde větší nálož práce, klidně koupím jídlo v dobré restauraci nebo mi v tu chvíli pomůže mamka. Musím pochválit svého manžela, že za každou cenu nevyžaduje třikrát denně teplé jídlo. Na začátku našeho vztahu jsem měla tendenci mu pořád vyvářet. On pak přišel a řekl mi, že by chtěl jen chleba s máslem. To je při mém provozu velké plus.

Je nějaké jídlo, které vás manžel naučil jíst?

Jde o tzv. Kaiserschamarren neboli Císařský trhanec. Poprvé jsem ho na jeho doporučení ochutnala v Rakousku, odkud tahle lahůdka pochází. Je to něco jako záměrně nepovedená potrhaná palačinka s jablky nebo rozinkami.

Nedávno jste spolu vařili v televizním pořadu VIP Prostřeno. Jaký je podle vás vztah Čechů k jídlu?

Vypadá to, že dobrý, protože sledovanost takových pořadů je opravdu vysoká. Zároveň se mi ale zdá, že jsme se zatím nezbavili řady zlozvyků, které se točí kolem jídla. Pořád máme tendenci se přejídat a dát si pořádně do nosu. Sama nevím, jestli to není trochu útěk od jiného problému. Obecně mám pocit (a to nechci nikomu sahat do svědomí, jen tak nahlas uvažuji), že to hodně souvisí se sexualitou a přejídání může být svým způsobem vynahrazováním si požitku ze sexu. Rozhodně nelze popřít určitou deprivaci společnosti. Když se podíváte na některé kmeny, jde o lidi velice hubené a zároveň uvolněné ve svých citových vztazích. Neříkám, že bychom se tím měli inspirovat. Je dobré si toho ale všimnout a přemýšlet v souvislostech. Naše společnost rozhodně uvolněným způsobem nežije. Navíc jsme čím dál tím víc sami, ačkoli internetová propojenost je stále větší. Takže i jistá osamělost by mohla s přejídáním souviset…

Bála jste se z hlediska zdraví někdy o své ženství?

Naštěstí ne. Bohužel mně dva blízcí lidé se setkali s rakovinou děložního čípku. Proto jsem se stala patronkou organizace HPV College, což je neziskové sdružení lékařů zabývajících se touto problematikou. Myslím, že žena je velice citlivé stvoření, které má zároveň neskutečnou vnitřní sílu. Je to tak od přírody uděláno proto, aby zvládla porod a všechno kolem zachování rodu. Velmi mě trápí, když jsou kvůli tomuto daru ženy týrány. Hodně se mě dotýkají i různé způsoby zneužívání. Proč někteří muži nedokážou pochopit a přijmout to, jaké jsme? Vždyť není pravda, že je nepotřebujeme k životu. Ba právě naopak. Ale ne k tomu, aby nám ubližovali, ale abychom se o ně mohly opřít a dodávali nám sílu, kterou mají zase oni.

Vzpomenete si, kdo jako první ocenil vaši krásu?

Vždycky to uměl dát najevo můj táta. On dokáže ocenit, když vám to sluší, ale nemá ani problém vyjádřit v případě potřeby i stanovisko opačné. Což je dobře, protože víte, že pochvala není lichotka. Nejvíc mě ale potěšila chvála od mého synka. Tenkrát mu bylo osmnáct měsíců a my jsme trávili Vánoce na horách. Vyšla jsem z koupelny nalíčená a on se ke mně s dudlíkem v puse přibatolil a řekl: „Máma činaná. Člučííí.“ Ještě teď, když si na to vzpomenu, se červenám.

Kdy se vy sama cítíte krásná?

O tom moc nepřemýšlím. Nepřipadám si ošklivá, ale zároveň ani nejkrásnější na světě. Podle sebe mám určitou hereckou výhodu, a to že vypadám prostě normálně a můžu se přizpůsobit požadavkům role. Hlavně si ale myslím, že krása se odráží v tom, jak se cítíme. Kudy se ubírá náš vnitřní život a jak dalece tam jsme ztraceni či nalezeni. Vidím to i sama na sobě. Řekla bych, že mi tenhle věk z hlediska vnímání sama sebe vyhovuje. Už vím, jak to udělat, abych vypadala dobře, skvěle i úplně obyčejně.

Je pravda, že jste již několikrát odmítla focení do Playboye?

Zatím jsem pro to nenašla ten správný důvod. Finance z tohoto zdroje v tuhle chvíli nejsou motivací. Takže by se musel najít jiný důvod. Třeba k tomu jednou dospěji v rámci chutě zachytit svoji krásu „na poslední chvíli“. Ale nevím, nijak se touto otázkou nezabývám. Rozhodně bych nešla do žádných vulgárních snímků. Oficiálně jsem se fotila nahá jen jednou, kdy jsem na sobě měla pouze šperky. Nebrala jsem to ale jako úplně přirozenou věc.

Jak jste prožívala těhotenství? Trápilo vás, jak se vám měnila postava?

Určitě jsem si nepřipadala ošklivá. Zároveň jsem se ale snažila, abych nepřibrala příliš. Váhu jsem začala řešit až zhruba dva roky po porodu. Do té doby jsem se plně věnovala miminku a učila se být mámou. Občas jsem měla tendence si doma zacvičit jógu, ale byla jsem na to příliš unavená. Pocit únavy mě hodně překvapil. Postupně se ale tělo přizpůsobilo a dneska mám tolik energie, že se mi zdá, že bych klidně zvládla i tři děti. Vzpomínám si, že se mi podařilo zhubnout, až když jsem přestala kojit a začala víc cvičit. Zformovat postavu mi hodně pomohla zumba.

Je něco, co byste při dalším těhotenství už nechtěla opakovat?

Pokud bych znovu otěhotněla, což bych si ještě přála, určitě bych si nechala poradit, co jíst, abych neublížila dítěti a zároveň zůstala vzhledem ke své štítné žláze zdravá. Protože už bych byla věkově starší máma, musela bych si spoustu věcí pohlídat a s přípravou začít už před otěhotněním. Někomu možná přijdu úzkostlivá, ale mně už není dvacet, abych to mohla nechat plavat. Cítím se ale mnohem mladší, než je můj skutečný věk, za což vděčím svému způsobu života.

Seriál Cesty Domů

Očima šéfredaktorky

Na setkání s Terezou Kostkovou jsem se těšila už od podzimu. Když jsem s ní už tehdy domlouvala rozhovor, říkala mi, že má hodně práce, ale všechny časopisy spravedlivě dělí, a tak že si na rozhovor a focení s ní budeme muset počkat. A vyplatilo se. Přišla sympatická mladá žena, která se nebála říct, že měla problémy s váhou, ale také že ráda jí. A víte, bez čeho si Tereza nedovede svůj život představit? No bez své rodiny a syna Toníka, ale hlavně bez cvičení. Možná také proto se stala tváří cvičebního stroje Power Plate, který je také partnerem Diety, a tak jsme společnou fotku nemohli vynechat. Myslím, že se v březnovém rozhovoru máte na co těšit, stejně, jako jsme se my těšili na jeho realizaci. Ještě vám musíme prozradit, že než Tereza dorazila k nám do ateliéru, odvezla svého syna Toníka do školky a po focení zase pospíchala na moderování plesu kdesi v severních Čechách. Mezitím si s námi stihla popovídat a vyřídit několik telefonátů se svým tatínkem Petrem Kostkou.

Divadelní představení Cyrano z Bergeracu

Sedm „nej“ Terezy Kostkové

1. Největší herecká výzva?

„Nemám žádné vysněné role. V každém věku můžou být jiné. Hlavně si přeji, aby byly kvalitní a dobré.“

2. Nejkrásnější okamžik mého života?

„Zrození Toníčka.“

3. Nejlepší způsob, jak zhubnout?

„Vědět, že to chci, proč to chci a mít dostatek vůle. Pak už je jedno, kterou cestu si vyberete.“

4. Nejdůležitější lidé?

„Můj syn a všichni moji, moji.“

5. Nejradši odpočívám?

„Aktivně - cestováním, sportem nebo trávením času s Tondou. Když jsem sama, ráda zajdu na masáž nebo do vířivky.“

6. Nejvíc to ženám sluší?

„Po milování.“

7. Nejčastěji si oblečení kupuji?

„O samotě. Občas se zajdu podívat do obchodu a rozhodnu se udělat si radost.“

S Markem Ebenem moderovala pořad StarDance

Tereza Kostková (35)

Populární herečka známá ze seriálů Pojišťovna štěstí, Ordinace v růžové zahradě nebo Proč bychom se netopili. Spolu s Markem Ebenem moderovala taneční soutěž StarDance. Má tři sestry a je dcerou herce Petra Kostky a herečky Carmen Mayerové. Je spokojená máma čtyřletého syna Tondy a manželka divadelního režiséra a uměleckého ředitele Divadla pod Palmovkou Petra Kracika. Přiznává pozitivní závislost na sportu - když má čas, jde si zaplavat, zacvičit na Power Plate, spinning, zumbu, běhací pás… Kromě fitness centra ji můžete vidět v televizním seriálu Cesty domů nebo v divadelních představeních Cyrano z Bergeracu, Svatá Jana (Divadlo pod Palmovkou) a Hodně smíchu a pár slz a Bílé noci (divadlo Viola).

6.4.2012 10:56 | IVETA VAŘEČKOVÁ

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda

Pro komentování článku je nutné být zaregistrován a přihlášen.

 
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.