ZPĚT

Klára Issová: Díky kvalitnímu jídlu už váhu neřeším

Na svém kontě má víc než padesát filmů a Českého lva. V osobním životě vyhledává kvalitní potraviny, odmítá nebezpečná éčka a zbytečné cukry. Chodí na dlouhé procházky a říká, co si myslí.

Díky filmům vás lidé znají již sedmnáct let coby štíhlou herečku. Jaký vztah máte k jídlu?

Zhruba poslední rok a půl jím přirozeně zdravě, tedy bio. Dříve jsem se o to také snažila, ale až poslední dobou se ke mně dostaly informace o složení potravin a také třeba o tom, že kvůli necitlivému zacházení se zvířaty maso obsahuje stresový hormon adrenalin, což není dobré ani pro zvířata, ale ani pro naše tělo. Vadí mi vědomí, že zvířata trpí, a proto si vybírám maso z biofarem, kde mohou žít venku a dostává se jim laskavého zacházení. Například farma Sasov má tento celkově ekologický přístup. Kvůli svému zdraví si kupuji kvalitní potraviny, ve kterých nejsou žádná éčka. Takže vlastně všechno, co vyrobila příroda a my jsme její práci nezkazili nešikovným zpracováním či chemikáliemi. Někdo říká, že bio je móda, ale já souhlasím s názorem, že vzhledem k našemu vývoji není módou bio, ale chemie. Ovoce a zeleninu vybírám také cíleně bez chemického ošetření. Všude s sebou nosím knížku Tajemství výrobců potravin, ve které autor Vít Syrový odhaluje, jakými přídatnými látkami se upravují potraviny a jakým éčkům – tedy barvivům, konzervantům a dochucovadlům – je lepší se vyhýbat. Vyhovuje mi, že vím, co kupuji, a dávám tak tělu jen dobré, pro ně přirozené věci. Také jsem se naučila připravit si zdravé svačinky na celý den.

Které potraviny už u vás nemají šanci?

Úplně jsem vyřadila uzeniny, mražené ryby, tavené sýry a nepiji ani limonády. Vyhýbám se pečivu, výjimečně si dám špaldové. Kdykoli zvolím obyčejný chléb z bílé mouky, jenom tím svoje tělo ucpu a zatížím. Zaženu sice pocit hladu, ale energeticky mi to vůbec neprospívá. Cítím se pak jen plná, ne nasycená. Podobné je to s cukrem. Ten rafinovaný zbytečně překyseluje organismus a žene mě do nepřirozené hyperaktivity s následným útlumem, zatímco po sladkostech slazených obilnými slady či jen sušeným ovocem a ořechy se cítím lehká a přitom vitální. Vyhýbám se také kravskému mléku, raději mám kozí, ovesné nebo rýžové.

Z jídelníčku jste vyřadila řadu běžných věcí, kde nakupujete?

Často chodím do bioobchodů, nejraději mám prodejnu Bio Dejvice. Hodně nakupuji také v dm drogerii, která prodává pod značkou Alnatura špaldovou mouku a těstoviny. V souvislosti se změnou stravy jsem objevila spoustu dobrůtek, třeba česká firma Lifefood vyrábí skvělé tyčinky bez cukru.

Využíváte i farmářské trhy?

Občas tam ráda zajdu s kamarádkami na oběd. Koupím si nepasterované mošty nebo čerstvé ryby. Překvapilo mě ale, že farmářské trhy neznamenají vždy jen kvalitní potraviny a odpovědný přístup prodejců. Velmi mě zklamalo, když mi tam jeden výrobce uzenin tvrdil, že všechno, co prodává, je čistě přírodní, žádná chemie. Když ale na mou žádost začal vyjmenovávat ingredience, ukázalo se, že používá tzv. rychlosoli, obsahující dusitany, což jsou jedny z nejvíce nebezpečných aditiv, která narušují složení krve. Bohužel i to se stává. Osobně si ale myslím, že zaznamenal-li poptávku nakupujících po přírodních potravinách a chtěl vyhovět, měl spíše začít solit klobásky obyčejnou solí než klamat spotřebitele.

Dovedl vás ke změně stravy strach o zdraví?

Byl to jeden z důvodů. Několikrát se mi opakoval zánět ledvin, což se stávalo hlavně během natáčení, kdy člověk neuhlídá, aby byl pořád v teple. Léčila jsem se různými antibiotiky, ale nic se nevyřešilo. Dostala jsem doporučení na čínskou doktorku Guo Li, která mimo jiné léčila i prezidenta Václava Havla. Poté co mě vyšetřila pomocí analýzy tepu, očí a jazyka, naordinovala mi desetidenní kúru. Po tu dobu jsem k ní každý den chodila na akupunkturu a baňky a připravila mi i bylinnou léčbu na míru. Celé dny jsem navíc musela pít horkou vodu, která pomáhá vyplavovat z těla škodliviny. Nesměla jsem jíst nic syrového, i ořechy jsem musela napařovat, aby se organismus zbytečně nepřetěžoval a měl tak možnost rychleji zregenerovat. Výsledkem toho bylo, že jsem další rok nebyla vůbec nemocná a minuly mě i všechny klasické chřipky a nachlazení. Rady Guo Li využívám dodnes. Třeba si připravuji čaj z kořene čerstvého lotosu, který pomáhá nejen při nachlazení, ale zejména preventivně k posílení plic a průdušek, což ve městě potřebujeme asi všichni.

Je pravda, že při úplňku cíleně nejíte?

Nedávno mi kamarádka půjčila úžasnou knihu Síla měsíce o vlivu jeho fází na náš život. Do té doby jsem o tom sice něco málo věděla, ale nikdy jsem nevyzkoušela nic v praxi. Knížka mě natolik ovlivnila, že jsem se rozhodla absolvovat půst při novoluní i při úplňku. Jenže já nejsem člověk, který vydrží celý den hladovět, zvlášť když mám pracovní zápřah. Nakonec jsem to vyřešila kulatozrnnou rýží, takže půst to tak úplně nebyl, ale přesto to bylo velmi příjemné a splnilo svůj účel.

Zkoušela jste to i kvůli touze zhubnout?

Spíš jsem chtěla pročistit tělo. S váhou problémy nemám. Od té doby, co jím zdravě, nemám po čem přibírat. Nehnulo se to ani před dvěma měsíci, kdy jsem přestala kouřit. Tím, že jsem rafinované cukry vysadila už dříve, nemám moc chuť ani na sladké. Raději si dám třeba ovoce. V zimě jsem si zamilovala hrušky, které stačí dát na páru a pak jen posypat skořicí.

Zůstalo vám něco z lahůdek, které jste milovala jako dítě?

Třeba játra na pánvi, která nám připravovala maminka s bílým rohlíkem… O to u nás byla vždycky rvačka. Biojátra si dám i dnes, jen bez toho rohlíku. Pak krupicovou kaši, ta je v biokvalitě ještě lepší. Ve školní jídelně jsem se vždycky těšila na buchtičky se šodó, na ty narazím málokdy.

Jak se do kuchyně vaší rodiny promítl fakt, že tatínek pochází ze Sýrie?

Dost zásadně. Když mi byl rok, odjeli jsme do Sýrie a bydleli tam do mých dvou let. Během této doby se maminka zapojila do tamního života, začala chodit s babičkou na trh a pronikla do tajemství arabské kuchyně. Po návratu domů jsme měli arabskou kuchyni na stole často a některé recepty využívá máma dodnes. Ale třeba na Vánoce jsme vždycky jedli rybí polévku a kapra, protože tátovi, ačkoli je Syřan, tahle tradice zachutnala. Letos jsem ale měla s přáteli na Štědrý den krásně puntíkovaného čerstvého platýze přivezeného z Chorvatska a byl moc dobrý. Tradice jsou zkrátka od toho, aby se aktualizovaly.

Nebyl v tehdejším Československu problém sehnat potřebné ingredience?

Díky tomu, že Sýrie byla spřátelená země, ve které vládl komunismus jako u nás, často jsme tam s rodinou jezdili na prázdniny a přivezli všechno, co maminka potřebovala. V Československu jsme měli také spoustu známých a příbuzných, kteří do Sýrie cestovali během roku, a občas jsme si nechali něco poslat. My jsme naopak do Sýrie vozili pražskou šunku v konzervě, chleba a pivo.

Jaké jídlo je pro Sýrii specifické, tak jako pro Čechy vepřo knedlo zelo?

Lidem se jako první vždycky vybaví gyros. Je pravda, že v Sýrii se dělá hodně jídel na grilu, ale k tomu se navíc servírují saláty a domácí hranolky. Často se v syrské rodině připravuje tabule z různých předkrmů, ať už je to hummus z mleté cizrny, nebo baba ganuž z lilků a paprik. Arabská kuchyně je specifická svými omáčkami. Maso, ať už jehněčí, kuřecí nebo králičí, se podává většinou dušené a s rýží.

Jídlo syrské rodiny spojuje, nebo je to jen prostředek k obživě?

V Sýrii je naprosto běžné, že se celá rodina sejde u stolu a i nečekané návštěvy jsou přizvány s radostí.

Zapomínala jste během pobytu u příbuzných na dietu?

Aniž bych to plánovala, vždycky jsem v Sýrii zhubla, ačkoli jsem se vůbec nehlídala. Myslím, že to bylo hlavně díky tomu, že v žádném jídle nechybí zelenina a jejich pečivo je z nekynutého těsta. Musím přiznat, že tamní kuchyně mi dělá velmi dobře. Kdybych měla volit mezi českou a arabskou, volím arabskou kuchyni. Ta česká je na mě příliš těžká. Doma si často dělávám mžaddaru, což je nečekaně zdravé jídlo, které svojí výživovou hodnotou plně nahrazuje maso, protože kombinace rýže a čočky obsahuje prakticky všechny tělu potřebné aminokyseliny. Může se jíst buď jako hlavní chod, nebo jako příloha.

Vyplatí se v Sýrii jíst na ulici?

Vůbec bych se toho nebála. Zatímco u nás si dáte pizzu nebo hot dog, v Sýrii můžete ochutnat mnohem větší lahůdky. Mají tam vynikající pekárny, kde prodávají třeba skvělé pirožky se slaným sýrem či kořením. Moji bratři zase milují šaurmu, což je mleté maso s piniovými oříšky na chlebové placce, celé je to navíc pokapané bílým jogurtem.

Zažila jste někdy, že by v Sýrii vařil muž?

Ne, to ne. Vaření a péči o rodinu má na starosti žena. Muži spíš nakupují a dováží zásoby.

Jakou máte vy zkušenost s muži v kuchyni?

Dobrou. Měla jsem štěstí, že kluci, se kterými jsem byla, vařili místo mě a vždycky mi to chutnalo. Za poslední dobu, co jsem sama, jsem se naučila připravovat spoustu jídel, která jsem do té doby neuměla, protože to nebylo potřeba. Jinak jsem ale ráda, když kluci vaří a vůbec se přirozeně zapojují do chodu domácnosti.

Hubla jste někdy kvůli lásce?

Vzpomínám si, že když mi bylo kolem sedmnácti, nějaká klučičí poznámka mě přiměla k hladovění. Dneska mi to přijde jako úplný nesmysl a myslím si, že když něco takového muž ženě řekne, je to buď snaha o manipulaci, nebo nevhodný pokus o zvýšení mužova sebevědomí. Taková hloupá kritika, zvlášť když je neodůvodněná, může zadělat na spoustu zbytečných problémů. Ostatně jako každá nevyžádaná kritika.

Jak si rozumíte s pohybem?

Vzhledem ke své povaze ho bytostně potřebuji a uvědomuji si, že by bylo nejlepší, kdybych každý den alespoň chvilku sportovala. Ne vždycky se mi to daří, ale snažím se. Poslední roky jsem hodně cvičila pilates a před pár měsíci jsem k tomu přidala salsu. Bylo to spontánní rozhodnutí. S kamarádem Filipem jsme se dohodli, že nás oba baví tanec, a tak jsme se do toho pustili. Ohromně mě to baví. Trávím teď večery tancem i doma, dokonce nacvičuji, když se učím texty divadelní hry Tramvaj do stanice Touha, doslova se protancovávám Tennessee Williamsem. (úsměv)

V poslední době stále víc lidí vyhledává jógu. Zaujala i vás?

Mně ji dokonce doporučila fyzioterapeutka. Jenže vzhledem k tomu, že lekce většinou probíhají v době, kdy zkouším v divadle, nebo večer, kdy hraji, nepodařilo se mi zatím najít vyhovující kurz. Dlouhou dobu jsem chodila do posilovny běhat na pás, jenže najednou mi přišlo, že jsem jako pokusný králík, a začalo mi to být protivné. Klidně vydržím hodinu běžet, ale v posilovně jedině se sluchátky na uších, abych vnímala muziku, a ne ten běh. Chci dělat věci, které mi přinášejí radost samy o sobě – bez donucovacích prostředků. I s jógou bych chtěla začít.

Musíte se někdy k pohybu přemlouvat?

Dřív jsem cvičila hodně kvůli výkonu, pak jsem si ale uvědomila, že už to tak dělat nechci. Nechci se k pohybu přemlouvat, chci se na něj těšit. Objevovat, jak mohu sama sebe pohybem vyjádřit, objevovat možnosti pohybu a užívat si ho. Právě teď si užívám procházky, kolečkové brusle a nově se přidala salsa.

A před nimi již necouvnete?

Nejspíš ne. Třeba ven chodím každý den. Ať je hezky, zima, nebo trochu prší. Jdu, i kdyby to mělo být jen na půl hodiny večer po představení. Venku si totiž spolehlivě pročistím hlavu a během chůze utřídím myšlenky. Dělám to i proto, že doma nejsem schopná zpomalit a meditovat, v přírodě to jde nějak samo.

Byl nějaký sport, do kterého jste musela proniknout kvůli natáčení?

Teď běží v televizi seriál První krok, ve kterém hraji profesorku baletu. Jenže balet se jen tak nenaučíte. Když jsem viděla film Černá labuť s Natalií Portman, pochopila jsem, co je to opravdová příprava a jak moc je vidět. Také za to Natalie dostala Oscara. Jenže ona měla na přípravu tři čtvrtě roku a trénovala každý den několik hodin. Já jsem měla pouze čtrnáct dnů, během kterých jsem se chodila do Národního divadla seznamovat se základy baletu. Poté co začalo natáčení, jsem byla ráda, že se zvládnu učit texty a zároveň choreografie. (smích)

Líbilo by se vám stát se baletkou?

Obdivuji baletky, podle mě je to jedno z nejtěžších povolání. Na mě je to ale příliš tvrdé. Čím jsem starší, tím víc preferuji přirozenost a volnost.

V několika pohádkách jste jezdila i na koni…

To mě opravdu bavilo. Před natáčením pohádky Královský slib jsem měla celý měsíc na trénink. Díky tomu jsem se hodně naučila a na konci výcviku jsem byla schopná na koni sama nejen sedět, ale i jezdit. Líbí se mi ale styl „la liberte“, což je jízda na neosedlaném, nenauzděném koni. Tam nejde o to, koně ovládnout a přinutit ho k poslušnosti, jde o vzájemnou důvěru, přátelství, o harmonii koně a jezdce, jejich skoro neviditelnou komunikaci a velmi viditelné souznění. Chtěla bych začít jezdit, ale bohužel na to teď není čas. Mám i kamarádku, která s koňmi intenzivně pracuje a stále mě láká, abych přijela. Sice jsem už nasbírala obrovskou tašku suchého chleba pro její koníky, tím ale zatím moje příprava skončila.

Často vás časopisy označují jako skvěle oblékanou herečku. Baví vás nakupovat?

Pravda je taková, že do obchodů s oblečením skoro nechodím. Jenom jednou za čas mám velké nutkání si něco pořídit. Přichází to většinou začátkem jara, kdy mě přestanou bavit věci, které jsem nosila celou zimu. Teď mám navíc chuť změnit barvy a už se nevracet do tmavého oblečení. S výběrem šatů na některé společenské akce mi občas někdo pomáhá a také spolupracuji se značkou H&M. Naposledy jsem nafotila kolekci pro českou módní návrhářku Petru Balvínovou, která má svoji značku Tiqe. Oblékla mě do úplně jiných věcí, než jsem zvyklá, což mě nejen bavilo, ale i inspirovalo, abych si s oblečením a barvami víc hrála.

Kdybyste měla za sebe nechat mluvit oblečení, jaký styl by vás nejlépe vystihl?

Ležérní a pohodlný. Zjistila jsem, že mi moc nesedí vysoké podpatky a nejsem ani sukňový typ. Spíše si vezmu košili a kalhoty. V posledních letech ale chci, aby to celé působilo elegantně. V létě jsou pak mým jasným favoritem šaty.

Pustila byste se do navrhování, podobně jako herečka Aňa Geislerová?

Její kolekce jsem viděla a některé kousky mě nadchly. Móda jako životní náplň mě ale moc neláká. Na druhou stranu se nesnažím poutat jen k herectví. Všechno, co v životě dělám, je pro mě důležité. Protože ale o sobě vím, že často potřebuji změnu, baví mě všechny stránky herectví. V posledních měsících jsem hodně točila pro televizi a teď zase zkouším v Divadle pod Palmovkou hru Tramvaj do stanice Touha, která bude mít premiéru na začátku dubna. V létě se těším na Letní shakespearovské slavnosti, kde se objevím ve hře Richard III. Občas přemýšlím i nad jinými projekty, ale jsou to zatím jen nápady a až čas ukáže, jestli se stanou realitou.

Hrát jste začala jako hodně mladá. Pomáhá tato profese získat sebevědomí?

Myslím, že herectví v tom nehraje tak velkou roli. To, že se coby herečka musím předvádět před ostatními, je moje práce, která nemá se soukromím moc společného. Pokud jde o sebedůvěru, té jsem dosáhla pouze prací sama na sobě. Byl to pozvolný proces, který trval od mých patnácti let a vlastně ještě neskončil. Vím, že na začátku jsem toho o sobě moc nevěděla. Teď už je to lepší. Ještě pořád mám velké rezervy, potenciál, který stojí za to rozvíjet, ale mám také mnohem větší nadhled a daleko víc rozumím souvztažnostem. Když se něco nedaří, tak už to tolik neprožívám. Prostě jsem to zkusila a nevyšlo to. Mohu to zkusit jinak, budu-li chtít. Někdy své okolí vyděsím, když řeknu nahlas svůj nově objevený názor.

Respektují vaši změnu?

Bohužel v dnešní době jsou lidé někdy vztahovační. A je jedno, jestli jde o komunikaci mezi kolegy, nebo v rodině, kde to bývá mnohdy těžší než s cizími lidmi. Jsem ale přesvědčena, že člověk by se neměl vzdávat vlastního názoru ani vytváření nového názoru a neměl by se bát svůj názor zveřejnit.

Jak jste to zvládala v minulosti?

Dřív jsem dělala všechno tak, jak chtěli ostatní. Ne že bych neměla vlastní názor, ale vyhověla jsem spíš okolí než sama sobě. Teď jsem to začala měnit a dávám svému názoru přednost před ostatními, jakmile se rozhoduji, co a jak budu dělat. Zatímco dřív to byli hlavně ONI, kdo o mně rozhodovali, teď jsem to JÁ. Myslím, že se tomu říká převzít odpovědnost za svůj vlastní život. (úsměv)

Ve chvíli, kdy jste se začala měnit, zůstali vám staří přátelé?

Spíš ke mně přicházejí noví lidé. Staří sice zůstávají, ale už se s nimi nevídám tak často. Jsem teď spokojená a žije se mi mnohem radostněji.

Říkáte si, kde budete za deset let?

Vůbec ne. Žiji dneškem a těším se z toho, co právě prožívám, což je dost zvláštní vzhledem k mému povolání, ve kterém vím, co budu dělat za půl roku. Mám sice dlouhodobé pracovní plány, ale co bude pozítří, si nepamatuji, v tom mi pomáhá můj diář. Dříve jsem vše, i svůj volný čas, plánovala a snažila jsem se plán dodržet. Teď se učím řídit se pocity. Nejraději kamarádům říkám: „Tak si ráno zavoláme a uvidíme, co se nám bude chtít.“


Očima šéfredaktorky

Focení s Klárou Issovou jsme měli domluvené během dvou dnů. Když jsem ji viděla na fotkách módní návrhářky Petry Balvínové, byla jsem okouzlena její až éterickou bytostí a říkala si, že na jaro je to ta správná žena pro naši obálku. Náš produkční František jí ve středu zavolal a zkusil, jestli by náhodou v pátek odpoledne neměla čas, a přestože Klára nyní pilně zkouší v Divadle pod Palmovkou a má samozřejmě rozjeté i jiné projekty, souhlasila. Přišla včas a na focení se těšila. Fotila se totiž v barevných šatech. Říkala, že už se těší na jaro a ony jasné barvy v ní vyvolávají dobrou náladu. Také nám prozradila, že spíše než diety dodržuje při novoluní detox. O tom si ale přečtete v našem článku. No a vidět ji můžete v seriálech První krok nebo Zázraky života.

Film Grandhotel

Soukromé slasti Kláry Issové

Ideální relax po natáčení?

„Sedět venku v trávě, nechat se ovívat vlažným vánkem a zachytit poslední paprsky slunce.“

Skvěle jsem si pochutnala?

„Na hotovkách v pražské restauraci Na Rozhraní, kde kuchař ví, co dělá.“

Nejlepší cesta, jak se zbavit smutku?

„Přejít přes kopec.“

Země, kde se cítím svá?

„Francie. Ale ještě jsem nebyla na Bali a na Tahiti, kde si myslím, že mi bude také skvěle.“

Naposledy mě rozesmál film?

„Pokojný bojovník.“

Na dámskou jízdu bych vyrazila?

„S Danielkou, Tete, Kačenkou a Evičkou, které bych vzala na víkend do Barcelony.“

Nejlepší cesta, jak spalovat kalorie?

„Tančit životem.“

V seriálu První krok

Klára Issová

V šestnácti letech ji proslavila role v Indiánském létě a od té doby se objevila v mnoha filmech a seriálech. Na svém kontě má Českého lva za vedlejší roli v dramatu Nejasná zpráva o konci světa. V roce 2007 získala na festivalu Berlinale ocenění Shooting Star. V televizi ji teď můžete vidět v seriálech První krok a Zázraky života. Na začátku dubna Kláru čeká premiéra dramatu Tramvaj do stanice Touha v Divadle pod Palmovkou a v létě ve hře Richard III. v rámci Letních shakespearovských slavností. Její sestřenice je herečka Martha Issová. Klára miluje procházky, jídlo bez éček a arabskou kuchyni, kterou zná díky tátovi, jenž pochází ze Sýrie. Je nezadaná, což jí dává možnost najít cestu sama k sobě. vzhledem ke své povaze pohyb bytostně potřebuji k životu!

V divadelním představení Mefisto

INSPIRACE Z ARABSKÉ KUCHYNĚ

Mžaddara neboli čočkové rizoto

* 2 sklenice čočky

* 2 sklenice rýže

* 3/4 sklenice oleje

* sůl

* 1 lžička koření bharát

* 3 až 4 cibule

Přebranou a omytou čočku uvaříme v trošce vody. Vodu slijeme. Rýži opražíme na dvou lžících oleje 2 až 3 minuty. Přidáme čočku, osolíme a okořeníme. Zalijeme horkou vodou nebo vývarem z masa tak, aby hladina byla 2 cm nad povrchem rýže, a promícháme. Dusíme 20 až 25 minut, až se všechna voda vsákne do rýže. Cibuli nakrájíme na nudličky a opečeme na oleji dočervena. Hotové rizoto posypeme opečenou cibulí. Podávat můžeme s jogurtem nebo kysanou smetanou a různými saláty.

21.5.2012 9:36 | IVETA VAŘEČKOVÁ

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda
  1. Iva Vavrová

    Iva Vavrová V televizi běžel minulý týden dokument o Sýrii - dle tradice se tam jí na zemi. ;-) ;-) ;-)

    Pondělí 14:18

  2. Petra ... Petrů

    Petra ... Petrů miluji ten její recept rýži s čočkou :-* <3

    Pondělí 19:01

Pro komentování článku je nutné být zaregistrován a přihlášen.

 
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.