FITweb

ZPĚT

Kristýna Leichtová: Vážím teď stejně jako v patnácti

Dlouho si přála pohnout se svojí váhou, ale bez úspěchu. Povedlo se jí to až teď. Co mladou herečku dovedlo k tomu, že začala jinak jíst, hýbat se i přemýšlet?

Daří se vám skloubit herectví se zdravým životním stylem?

Právě kvůli tomu, co dělám, jsem se vždycky zajímala o to, jak vypadám. Myslím si, že herečka by měla dbát na svůj vzhled, protože je to součást jejího pracovního nástroje. Tak jako si truhlář musí dávat pozor na ruce, tak by herečka měla pečovat o to, jak vypadá. V poslední době jsem se zaměřila na jídlo a pohyb mnohem víc a dostala se na váhu, kterou jsem měla naposledy v patnácti letech.

Jak se vám to povedlo?

Odstartovalo to celkem krušné období, kdy jsem měla hodně práce a jídlu nevěnovala moc pozornost. To pak ale přešlo a já začala měnit svůj jídelníček cíleně. Dneska si dávám menší porce a hlídám si pravidelnost. Zatímco dřív jsem hodně jedla těstoviny a bramborové knedlíky, teď spíš preferuji sóju, zeleninu a rýži. Pořád ale naslouchám svému tělu, a když nemá chuť na vařenou mrkev, tak mu ji prostě nedám. Také dvakrát týdně cvičím, což už má své výsledky. Vždycky se mi líbily dlouhé štíhlé svaly a teď je zase po dlouhé době mám.

Díky čemu?

Kromě toho, že s kamarádem trenérem chodím jednou týdně do posilovny, jsem se zamilovala do pole dance neboli tance u tyče. Vždycky se mi tento druh pohybu líbil. Nezapomenutelná je Demi Moore ve filmu Striptýz. A protože mě baví tancovat, ale intuitivně, ne žádné synchronizované sestavy, vybrala jsem si pole dance. Je to velmi ženské a zároveň pořádná makačka, která se rychle odrazí na zformování postavy.

Ukázala byste veřejně, co jste se naučila?

Ne. Je ale pravda, že jsem trochu exhibicionista a ráda si nechám od ostatních zvednout sebevědomí. Užívám si třeba, když tancujeme v divadelním klubu po představení a někdo se na mě dívá. Ale že bych to vyměnila za tanec u tyče? To už je na mě moc. Moje směrování k pole dance má ale určitě hodně společného s proměnou v ženu, která se s příchodem třicítky výrazně dotkla mého života, ovlivnila moje myšlení i fyzickou krásu.

Přerod holčičky v ženu?

Přesně tak. Dozvěděla jsem se, že stejně to probíhalo u mojí maminky, která měla období mezi dvacítkou a třicítkou, řekněme, takové plnokrevné. Když jí ale bylo třicet, v jejím životě nastal zlom, a dokonce začala pracovat jako modelka.

A jaké bylo vaše období dozrávání?

Naštěstí jsem nikdy netrpěla nadváhou. Když jsem se ale blížila ke své hranici šedesáti kil, už jsem se necítila moc dobře, protože tělo bylo celkově neforemné. Většinou se za nárůstem váhy skrývala moje spokojenost. Užívala jsem si naprostou partnerskou pohodu, takže večeře v jedenáct v noci a snědené kýble zmrzliny nebyly výjimkou.

V té době jste natáčela seriál Comeback...

Na ten se asi jen tak nezapomene. Dodnes na mě lidé na ulici křičí: „Ivuško!“ Já jsem ale za tu práci vděčná, protože jsem se díky ní naučila hodně nejen v herectví, ale i co se týká vycházení s lidmi a zvládnutí popularity. Když jsem se ale na seriál dívala zpětně, byl to tvrdý střet s realitou. Jsem narozená ve znamení Panny, takže jsem velmi kritická, a nejvíc sama k sobě. Takže jsem si okamžitě všimla svých naducaných tváří a toho, jak tam spokojeně sedím na gauči v upnutém tričku, které odhaluje všechny moje nedostatky. Trochu jsem z toho zpanikařila.

Co následovalo?

Zařekla jsem se, že s tím musím honem rychle skoncovat. Nejdřív jsem vyzkoušela neinvazivní liposukci, což ale nemělo vůbec žádný účinek. Pak jsem si také koupila permanentku do fitka, kam jsem šla dvakrát. S váhou jsem ve výsledku nepohnula. Až teď to najednou šlo téměř samo.

Milovala jste jako dítě pohyb?

Kdyby bylo na mně, sedím celý den u televize. Rodiče a prarodiče mě ale dovedli k mnoha sportům. Hrála jsem tenis, plavala, chodila na karate, na balet. Ráda jsem lezla po skalách, což jsem si díky mamince a tátovi poprvé vyzkoušela už ve čtyřech letech. I karate mě celkem bavilo a říkala jsem si, že je důležité umět se bránit, zvlášť v období puberty. Dnes si tím ale nejsem tolik jistá a říkám si, zda strach člověka neparalizuje natolik, že pak není schopen udělat vůbec nic. Stejně jsem ale jako dítě nejradši utíkala do světa imaginace. Dneska si říkám, že ta moje lehká schizofrenie byla počátkem cesty k herectví. (směje se)

Bylo pak období, kdy jste se sportem nechtěla mít nic společného?

To přišlo v pubertě. Živě si vzpomínám, jak mě prarodiče motivovali k tomu, abych s nimi jezdila na výlety na kolech. Šlo o náročné terény, které jsem nezvládala, a tím pádem mě nebavily. Navíc mi bylo třináct a už jsem nechtěla trávit volno s babičkou a dědou. Moje nechuť došla až tak daleko, že dneska jezdím na kole zásadně v sukni, ve stylu paní radové a pouze po rovinkách. Nehrozí, že bych si na sebe vzala dres a vyjela do horského terénu.

To zní nekompromisně.

V případě kola určitě, ale třeba k lyžování se teď po dlouhé době vracím a jsem ráda za to, co jsem se v dětství naučila. V naší rodině je totiž nepsaným pravidlem postavit dítě ve třech letech na lyže. Ani mě to neminulo a došlo to až tak daleko, že jsem lyžovala závodně. S tím jsem ale ve čtrnácti ze dne na den sekla a rebelsky vyměnila lyže za snowboard. Naštěstí jsem v té době odešla do Prahy studovat konzervatoř, takže to všichni vzali víceméně v klidu.

Když víte, čím jste si prošla, je dobře, když rodiče nutí děti k pohybu?

Rozhodně je dobře, když je k pohybu vedou. Zvlášť v dnešní době jsem ráda za každého člověka, který to dělá, protože mě děsí množství obézních dětí. Bohužel se za tím ve většině případů skrývá lenost, což je vlastnost, kterou neuznávám, a rozčiluje mě.

Vy neumíte lenošit?

Umím a moc dobře. (směje se) Ale líp se mi lenoší v plavkách s hezkou postavou.

Do plavek vás hned několikrát „svléknul“ film Účastníci zájezdu.

Přesto má největší odezvu scéna, ve které ukazuju prsa. (směje se) Naštěstí si mě s tím ale tolik lidí nespojuje, protože jsem při natáčení měla ofinu, kterou jsem poté velmi rychle zrušila.

Cíleně?

S filmem to nemělo nic společného. Problém byl v tom, že mě nebavilo si každé ráno vyfoukávat ofinu přes kartáč, aby zůstala rovná. Na to opravdu nemám čas. Vzhled je pro mě důležitý, ale zároveň je důležité se z něho nezbláznit. V tomhle mě inspiruje maminka, která měla vždycky dlouhé vlasy a byla krásná i bez složitých účesů.

A na co si čas najdete?

Manikúra – ne. Pedikúra – ne. Kosmetika – jen to ne, vytrhávání obočí úplně nesnáším. Jediné, co zvládnu, je kadeřnice, kterou mám hned vedle Divadla Komedie. Začala jsem k ní ale pravidelně chodit teprve před rokem. Přestalo mě bavit barvit si vlasy doma, protože to většinou dopadlo tak, že jsem je měla troj- až šestibarevné. Jednou měsíčně také chodím na masáž zad, což mi ale pomáhá hlavně zdravotně.

Ani režiséři vás nepřemlouvají, abyste na sobě něco změnila?

Jednou režisér seriálu Cesty domů, kde jsem hrála policistku, chtěl, abych měla dlouhé nehty. Tři hodiny jsem pak seděla u manikérky a nechápala, že někdo něčím takovým ztrácí čas. Dokonce se mi stalo, že mi manikérka omylem přilepila umělý nehet přímo na kůži. Vůbec to nešlo dolů. Manikérka z toho bylo úplně mimo a já jen sledovala, co bude.

Našemu trpění pro krásu by se muži nejspíš smáli.

Mě ale baví být ženou. Vůbec nejsem proti líčení a hezkému oblékání, protože si myslím, že když je člověk ženská, tak by se měl snažit, aby ženská opravdu byl. Ráda nosím sukně a klidně svým stylem vybočuji z řady. Moc přitom neřeším, co si o mně lidé myslí. Můžu si vyslechnout jejich názory, ale nejdůležitější je pro mě poslouchat a být spokojená sama se sebou.

Kristýna Leichtová (30)

Českou herečku proslavila role v seriálu Comeback. Výrazná byla i ve filmech Bastardi, Účastníci zájezdu a v seriálu Světla pasáže nebo Cesty domů. Vidět ji můžete v Divadle Komedie v představení Korunovace (premiéra 4. října) a ZLOČINY. ŽENY. DOC. „Trochu drsná hra, ale každé ženě, která ji zatím viděla, to pomohlo zbavit se některých vzteků na muže.“ Přestože Kristýna bydlí už patnáct let v Praze, za svůj domov stále považuje Plzeň. Nejradši relaxuje na Kokořínsku, občas se dohaduje sama se sebou a miluje točenou zmrzlinu. „Nejradši si ji dávám v cukrárně ve Mšeně, kde mají spoustu netradičních příchutí. Naposledy jsem měla mangovou.“ Kristýna je svobodná.


Rozhovor vyšel v časopise Dieta 9/2015.

13.10.2015 1:01 | Iveta Vařečková

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda
 

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.