E15.cz Živě.cz MobilMania AutoRevue Maminka Recepty.cz Doupě Hledejceny Abecedazahrady
FinExpert ZEN DIGIarena Connect! VTM Orbion.cz SportRevue Lidé a Země F1Sport
AVmania Fitweb Dáma.cz
více

FITweb

Reklama

ZPĚT

MUDr. Kateřina Cajthamlová: "Žádná obecná dietní doporučení neexistují!"

Pomáhá lidem na cestě za lepší postavou nejen na televizní obrazovce. Ona sama je štíhlá, podporuje zdravý životní styl, konzumaci biopotravin a momentálně už pět měsíců nekouří.

S paní doktorkou jsem se sešla brzy ráno u ní v ordinaci. U kávy (podotýkám, že s mlékem i cukrem) jsme si povídaly nejen o hubnutí v podobě úbytku centimetrů.

* Začnu naprosto „nedietní“ otázkou: Před čtyřmi měsíci jste přestala kouřit. Jak jste to dokázala?

Tím, že jsem viděla úžasné výkony lidí ve věci odvykání od potravin, které milují, řekla jsem si, když to dokážou oni, dokážu to taky. Tohle je můj třetí pokus přestat. Asi půl roku dopředu jsem si uvědomovala, že kouření je špatné a psychicky jsem se na to, že jednou bude nějaká cigareta moje poslední, připravovala. Vybrala jsem si na to období Vánoc, kdy jsem věděla, že nebudu s natáčecím týmem, ve kterém kouří téměř každý. A ono se to povedlo. Už několik měsíců nekouřím. A rozhodně mi to nechybí.

* Čím by měl člověk, pokud tedy chce něco ve svém životě změnit, podle vás začít?

Ten, kdo chce zhubnout, by si měl nejdříve uvědomit, jaké má předpoklady a ověřit si, zda nejsou chybné, což je velmi individuální práce a právě z tohoto důvodu také neexistují žádná obecná dietní doporučení.

* Pokud byste přesto měla říct alespoň jedno přece jen obecnější?

Nic nedělejte pořád stejně. Život je barevný, tak toho využijte. Diverzita platí ve sportu i ve stravě, v tom, co dělám během dne - že ráno vstanu a dělám něco jiného než odpoledne, prostě že to není pořád stejný nudný styl čehokoli. To zaručuje, že se ty vlivy kombinují a žádný nemá na člověka vedlejší efekt, protože všeho moc škodí. To je má další vyzkoušená rada: všeho s mírou.

* Myslíte si, že pocity některých lidí během vaší přítomnosti, tedy že je budete sledovat ostřížím zrakem například co jedí, souvisí s typem osobnosti? Určitě se najdou jedinci, kterým je celkem jedno, že si před vámi dají dort…

Víte, co je legrační? Že lidé těmto věcem v mé přítomnosti přikládají význam. Přitom je to bezvýznamné. V podstatě to, co kdo jí a pije získá na významu až v okamžiku, kdy to začne být problém. Do té doby je to bezvýznamné. Lidé se mě často ptají, kdy by měli začít něco řešit, začít hubnout. Já jim vždycky říkám, že to poznají tehdy, když to v jejich životě získá silný význam. Dokud je to bezvýznamné, nikdo na to neupozorňuje, tak je to v pořádku. A to, jaký význam je čemu přisuzován, vůbec nemusí souviset se závažností té věci. Jsou lidé, kteří mají dítě, které není vychrtlé jako zbytek rodiny, ale má normální tvary a oni tomu přiloží význam, že je tlusté. Na druhou stranu v „kulaté“ rodině stavu, kdy dítě, kterému nařídí lékař redukční dietu, přisoudí význam, že to dítě onemocnělo pod vlivem lékaře. Pak říkají: „Ono je divně pohublé, zelené…“ Přitom už to „jen“ není to dítě „krev a mléko“ s vysokým krevním tlakem.

Čili jaký význam věci přikládáme, takový význam ta věc bude mít. Pravda je, že existuje něco jako riziko. To riziko zase ale má jen takový význam, jaký mu v našem životě přisoudíme. A ten význam by měl být střední - ani nepodceňovat, ani příliš nedramatizovat - zlatá střední cesta, harmonie - život je souhra protikladů a ten význam by měl jakoby ševelit, měl by se pohybovat příjemným způsobem v rozumné míře. Jakmile něco tuto míru přesáhne, je to špatně.

* Co si myslíte o lékařích, kteří doporučují něco, co sami nedělají? Například obézní lékař radí pacientovi s nadváhou redukční dietu? Myslíte si, že to lidé vnímají jako negativum?

Určitě. To je také přesně ten důvod, proč jsem přestala kouřit. Sama sobě jsem si začala připadat jako člověk, který sám sebe poškozuje. Neměla jsem pro to žádnou omluvu, jen vysvětlení, protože mí rodiče kouřili, ale pak je to stejně směšně zvyková hloupost jako to, že z diabetické rodiny vyjde někdo, kdo je zvyklý na sladké. A když jsem se sebou tuhle konverzaci vedla - vedla jsem ji tak, jak ji normálně vedu s pacienty, tzn. s humorem, ne že bych si něco vyčítala, že bych sama sebe urážela, to by na mě nefungovalo, protože jsem rebel, ale vedla jsem tu diskusi se sebou ve stylu: „Komu co chceš radit, vždyť jsi stejný závislák jako ti, kterým pomáháš hubnout.“ A výsledkem toho bylo poměrně pevné rozhodnutí nekouřit, respektive žít zdravěji, protože ve slově „nekouřit“ stále to kouření trošičku podvědomě oslovuje. Naše podvědomí totiž nezná slovo „ne“. Pokud si řekneme: „nejez“, mozek slyší pouze „jez“. Kdežto „žij zdravě, dýchej čerstvý vzduch“ - tam ta cigareta nemá vůbec žádné místo. To na mě funguje dobře. Pravda je, že mi podal pomocnou ruku jeden kameraman, který sám nekouří. Požádala jsem ho, aby se na mě při natáčení díval. Nic víc. A on to splnil. Velmi pozorně se na mě díval - když jsem si připalovala cigaretu, když jsem z ní nasála první dávku nikotinu… no hodně mi to pomohlo.

* Dá se o takové závislosti mluvit i v souvislosti s jídlem?

Ano. A také bych řekla, že stejný způsob, který pomohl mně v podobě pozorného sledování mé osoby oním kameramanem, pomáhá i těm hubnoucím v televizi. To vědomí, že se na ně velmi pozorně dívá mnoho očí. Další věc, která při odvykání čehokoli hodně pomáhá: vlastní rozhodnutí, vždy je lepší, když to nedělám vůbec pro nic, než jen pro to samotné skoncování se závislostí. Není tedy dobré hubnout ani pro zdraví, ani pro babičku či kvůli penězům. Prostě jen proto, že je čas s tím přestat. Bude to vypadat následovně: Kouřil jsem, nekouřím. Přejídal jsem se, nepřejídám se. Je to taková ta moje jistota, že to patřilo do minulého období mého života, teď bude nějaké těžké - přechodové - odvykací období a pak bude jiný život. Je to vlastně diskontinuita, nikoli plynulý přechod. Platí rovnice: takto to bylo, tohle se stalo a takto je to nyní, což je přesně tak, jak to chodí. Nemůžete být napůl těhotná, to je jiný stav - i se tomu tak říká. Předtím jsem byla netěhotná, pak jsem otěhotněla a teď mám dítě. Je to prostě diskontinuita. A stejným způsobem se snažím pracovat se svými pacienty. Říkám jim: „Takto vypadal váš obézní život, pak byl život hubnoucího (což je diskontinuita) a nyní je život člověka s vyrovnaným poměrem svalové hmoty a tuku. Pravda je, že strava na tato tři období bude jiná, pohybová aktivita bude jiná a vlastně celý životní styl bude jiný.

* Co byste řekla, že lidem, kteří se rozhodli změnit životní styl, opravdu pomáhá?

V tom těžkém období přechodu ze stavu A do stavu B, tedy od obezity k normální postavě, výborně pomáhají dvě věci: Podpůrná skupina přátel, tedy lidé, kteří mi fandí a zároveň trošku pozorují, a když mám tendenci klopýtnout, tak mě neodsoudí, ale podpoří a nepovolí zároveň. V praxi to vypadá asi tak, že když hubnu, dostanu chuť na dort a zavolán svému příteli, tak ten mi neřekne dej si dort, ale něco ve smyslu: byla by škoda porušit dietu, když už jsi tak pěkně zhubla, vydrž. A dále někdo, kdo ukáže tu cestu. Takový horský vůdce, někdo, kdo skupinu skutečně vede. Někdo, kdo na té túře v pravý čas řekne: „Tak dojíst a jdeme dál, ať dneska ještě někam dojdeme.“ Vůdce skupinku spíše jakoby někam táhne pomocí těch trochu drsnějších příkazů. Ta výhoda horského vůdce je v tom, že on nikoho nikam netahá.

Oni ho požádali, aby je vedl. A přesně tady je ona úzká hranice mé přísnosti na lidi, kteří hubnou. Já nikomu nedávám nevyžádané rady, nikoho nechytám po ulicích a neříkám mu, že by měl zhubnout. To je zbytečné. Sice takové pokusy v rámci pořadu byly, ale to jsem jednoznačně odmítla. Vím totiž, že vmanipulovat člověka do čehokoli, co sám nechce, je zbytečné a výsledek pak bez valného úspěchu. Ale jakmile někdo přijde s žádostí o radu, řeknu mu: „Ano, mohu vám pomoci, pracuji tak a tak.“ Pokud se to člověku nelíbí, raději jej pošlu pryč. Určitě si to neberu osobně. Každý jsme jiný a já vím, že někdo jiný mu může pomoci lépe.

* Když se dívám na pořad, ve kterém pomáháte lidem změnit postavu, mám občas pocit, že někteří z nich si myslí, že hubnutí ošidí, že se dá hubnout jen tak napůl. Že budou sladit méně, že si občas dort dají a cvičit budou jen když se jim bude chtít… Ale tak to asi nefunguje?

Máte naprostou pravdu. Znovu opakuji: doba před hubnutím, samotné hubnutí a doba potom jsou tři naprosto jiné stavy - bytí, vědomí, existence, zvyků, prostě všeho. A krizovost spočívá v tom, že jste žila na jednom břehu řeky, na jednom území, ale potřebujete se dostat na druhý břeh. Jiná cesta než lodí přes divokou řeku není. Do lodi se vám vejde pouze pět šest důležitých věcí a vy musíte hodně moc pádlovat a nemůžete si říkat, že na tom „tlustém břehu“ to bylo úžasné. Na to musíte jednoduše zapomenout. Až budete stát na tom druhém břehu, budete vzpomínat, jaké to bylo na původním území a co vás k pobytu tam vedlo. Sice hrozí riziko, že se na původní břeh můžete vrátit, ale právě ta vzpomínka, jak bylo těžké dostat se na onen „štíhlejší břeh“, je to, co zhublého člověka drží zpátky. Je dobré si představit cestu, kterou musel urazit, než se dostal přes řeku až sem. Právě z tohoto důvodu by odvykací období měl být jiný stav, něco nezapomenutelného. Za ideálního stavu by se člověk měl nový stravovací režim naučit tak, aby jej už nikdy nezapomněl.

* Vaše práce musí být docela náročná…

Není náročná. Ta její nádhera je v tom, že obézní člověk změnu chce. Že chce vstoupit do světa štíhlých. A zda je na změnu připraven se pozná podle toho, že v oné zmíněné řece pádluje tak divoce, až někdy rozum zůstává stát nad tou vervou a vytrvalostí. Samozřejmě existují metody, jak si ověřit, že člověk svoji změnu myslí vážně. Tou nejjednodušší je nikoho nepodezírat, ale všem dát podobnou instrukci, jak se při hubnutí chovat. A příště si zkontrolovat, co z toho dělá. Dokud mi člověk sám neřekne, že chce skončit, chovám se k němu, jako že opravdu chce hubnout dál.

* Zažila jste v pořadu někoho, s kým jste se musela pro jeho nekázeň rozloučit?

Diskvalifikace byla zatím pouze jedna, v minulé sérii. A ta byla na základě prokazatelné, kompletní komedie, skrývání, vlastního lhaní i navádění ke lži dalších lidí. Viník bránil do poslední chvíle právo na své závadové jednání, tedy lhát a skrývat vše tak mocně, že jsem s ním už nenašla společnou řeč. Zajímavé bylo, že pro tuto ženu byla její diskvalifikace překvapivá. Ona cítila své právo takto podvádět.

* Zůstávají vám lidé, kteří se objeví na obrazovce, v péči?

Účastníci první série měli tu výhodu, že se všichni seznámili. Oni byli onou výše zmiňovanou skupinou. A zůstávají takto dodnes. Vzájemně se podporují a dokonce se mi sami hlásí. A to je na tom asi to nejhezčí. Zavolají a říkají: „Ano, dál hubnu, vím, kde jsem udělal dietní chybu, můžu za vámi opět zajít pro radu apod.“ A když mi popisují, jak se jim na tom „štíhlém břehu“ řeky žije lépe, je to moc hezké.

SPOUSTA „DIETÁŘŮ“ V KONTAKTU SE MNOU PŘEDPOKLÁDÁ, ŽE:

* nemám ráda tlusté lidi

* mi vadí, když někdo jí určité druhy potravin

* já tyto potraviny sama nejím

* k nim mám odpor, tzn., že některé jídlo je dobré a některé špatné

* zdravé jídlo je jídlo, které není chutné

* jíst se má málo, že do diety patří hlad

* základem zhubnutí je odstranění kilogramů

VŠECHNY TYTO PŘEDPOKLADY JSOU VE SVÉ PODSTATĚ VELMI CHYBNÉ.

30.6.2008 22:13 | Mgr. Jana Chocholáčová

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda

Pro komentování článku je nutné být zaregistrován a přihlášen.

 
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.