ZPĚT

Tloustnu? Bráním se!

Je mnoho věcí, před kterými se člověk může pomocí svého tučného těla „schovávat". Z dopisu Petry je zřejmé, že obezita nesouvisí jen s přejídáním. Každý člověk stojí před svými problémy vždy nejen vlastním tělem, ale též celou svou duší.

Obzvláště v dětství bývá velmi křehká. Vlastně by celé dětství mělo směřovat k posílení organismu, k růstu kostí a svalů, ale též k posilování a zpevňování psychických sil. O ty se totiž v každé problematické situaci máme také opřít. Pokud zůstane duše křehká, vytváří si jedinec různé náhradní způsoby obrany a ochrany. Ty však nikdy nejsou cestou ke klidu a vnitřní síle. Následky duševních traumat z dětství bývají jakýmsi chronickým zakletím, nepřekonatelným vlastními silami.

TUK V ROLI OBRÁNCE

Pro jedince, kteří tyto problémy neprožili, mohou být tvrzení, že tělo chrání duši před bolestí a nepříjemnými pocity tukovou bariérou, legrační a nepochopitelná. Vždyť to vše navenek opravdu vypadá jako výmluva. „Že by někdo měl strach zhubnout, když je tlustý? Hloupost. Kdyby se přestal přecpávat, zhubl by hned!“ - budou tvrdit ti, kdož měli štěstí, že se se svou duší nikdy nedostali „na dno“ a kteří soudí jiné pouze podle sebe. Bitva o štíhlost je ale především bitvou o sílu psychickou. Proto jsou tak účinné skupinové terapie nadváhy a obezity v redukčních klubech. Jde především o sílu vůle, tedy sílu duše. Kde není, je třeba síly dodat, kde je v duši něco špatně, je třeba to spravit. Jinak jsou všechny výsledky hubnutí ohroženy. I když se člověku zhubnout podaří, při první psychické krizi či zátěži se duše opět chrání naučeným způsobem -jídlem.

OBRANA PŘED RODIČI

Vzhledem k tomu, že náš duševní vývoj je determinován nejen vrozenými dispozicemi, ale také vším, co na dušičku dítěte začne působit, je zřejmé, že základní vliv má prostředí nejbližší, tedy rodiče. Výchovný styl, postoje rodičů k dítěti, to, zda ho podporují, aby si věřilo a mělo sílu jít za svými cíli i přes překážky, nebo zda ho znejisťují a podceňují, tohle vše se ukládá do dětské duše jakožto „základní kameny celé duševní výstavby“. Na tyto základy pak přijde další „nástavba“, kterou tvoří vlivy ze sociálního okolí dítěte. Jsou to především učitelé a vychovatelé, další příbuzní, ale též vrstevníci a přátelé. Ti všichni přidávají své „cihličky“, a tak se duše rozrůstá a rozvíjí.

NÁHRADNÍ ŠANCE

Do dětské duše jsou všechny zážitky ukládány i s pocity, které při nich malý človíček prožíval. Především jsou to pocity strachu, úzkosti, nejistoty a zranitelnosti, bolestná odmítnutí, tvrdost nebo přílišná citová strohost, které způsobují, že duševní stavba nemá dobrou stabilitu. Aby se nezhroutila při nějaké závažnější události, vytváří si lidský organismus různé podpůrné prostředky na ochranu a obranu.

V oblasti psychické používáme například tzv. racionalizace, tedy náhradní zdůvodňování, proč něco nejde či proč to či ono neděláme. Jiným mechanismem je kompenzace, kdy své slabosti a nedostatky v jedné oblasti vyrovnáváme úspěchy v oblastech jiných. Typickým je tzv. napoleonský komplex, kdy malou tělesnou výšku vykompenzují muži získáváním obrovské moci nad ostatními nebo alespoň hrou kulturistických svalů.

TĚLO JAKO HRADBA

Svou křehkou a zranitelnou duši však lidský organismus může náhradně chránit i skutečnou tělesnou bariérou. Jako by vrstva tuku vytvářela středověkou neproniknutelnou hradbu, přes niž se žádné střely nedostanou. Ano, i hradní páni se takto bránili útokům. Obézní člověk je tělesnou vrstvou tuku také v mnoha ohledech chráněn. Dívky a ženy tak mohou být chráněny před možnými sexuálními útoky mužů. Obezitou snižují svoji atraktivitu, a tak je o ně ze strany mužů menší zájem. Jenže tyto ženy, jako každé jiné, také po muži, partnerovi a soužití s ním touží. Jen by to měl být něžný, jemný a citlivý princ, aby neublížil slovem ani činem. Vzhledem k tomu, že většina mladých dívek již záhy získá nějaké negativní zkušenosti, může se stát, že se před těmi dalšími obrní tělem.

POHLED DO ZRCADLA

Dalším důvodem, proč se obézním nemusí dařit hubnout, je strach před realitou, reálným pohledem na sebe sama. Bývá to takto v případech, kdy člověk trpí velkými komplexy méněcennosti. Ano, byly založeny v dětství a postižený pokračuje v jejich zvětšování a zveličování. Každý z nás má pocit, že má někde své slabé místo, svou Achillovu patu, jen tomu dáváme různou váhu či hodnotu. Někdo si řekne, že je i tak normální a že nikdo není dokonalý. Jiný se však na své slabé místo upne a pak má pocit, že celé jeho okolí pozoruje jen jeho tloušťku, křivý nos nebo kroutící se vlasy. Mnohdy naše okolí o našich „mindráčcích“ vůbec nic netuší a asi by kulilo oči, kdybychom prozradili, co ho na nás přece eminentně a zaručeně zajímá. Jenže sami sebe ze svých komplexů vyvedeme jen málokdy. Nemáme náhled a nevíme, jak ty nesmysly napravit. Jít k odborníkovi, psychologovi je nám obyčejně též trapné. Ani tady si neuvědomíme, že on není od toho, aby nás za naše problémy odsoudil, že se jich nejen nebojí, ale je ochoten je spolu s námi odstranit.

JÍDLO CHRÁNÍ PŘED ZODPOVĚDNOSTÍ

Především v případě, kdy kila nabereme v období puberty a dospívání, je složité se jich zbavovat. V některých případech obezita do jisté míry chrání nejistého mladého člověka před zodpovědností, kterou na něj klade vstup mezi dospělé jedince. Na obézního se totiž musí brát v mnohých oblastech ohled nebo se alespoň některé činnosti od něj vyžadovat nemohou. Tím se lidská duše také někdy podvědomě chrání před nároky, stresy a nepříjemnou zátěží. Samozřejmě, že je pohodlnější říct „já nemůžu, já to nedokážu“, než se vytrvale snažit o redukční jídelníček, pravidelně cvičit a odříkat si sladkosti. Jsem-li tlustý, obvykle mé okolí na mne se svými nároky rezignuje.

SCHOVAT SE PŘED SMUTKEM I PŘED SVOU AGRESÍ

Tak tento slogan už je spíše pro pokročilé ve studiu a poznávání hlubin lidské duše. Dá se totiž také v určitém procentu případů, neúspěšných pokusů o zhubnutí, předpokládat, že jídlo nás chrání před nesnesitelnými či nepřijatelnými pocity. Psychickou trýzeň způsobují především pocity smutku a deprese. Obézní velmi často využívají nevědomě jídla jako účinného antidepresiva. Dříve, než by strádali, sáhnou po čokoládě.

Skutečně tak mnohdy dlouhodobě předcházejí psychickému zhroucení. Stejně tak je jídlo používáno k potlačení a zvládnutí takových pocitů, jako je chuť na někoho zlého zaútočit, pocity antipatií, nenávisti, vzteku, jež se derou ven. Přejíme se a pocity přeplněnosti a tlaku zatlačí ty původní zpět do nitra.

KDE JE ZÁCHRANA?

Vše, o čem jsme se zde zmínili, je jen velmi stručným výčtem psychických prapříčin nadváhy či obezity. Pokud se budete snažit řešit vše jen dietou, problémy v duši budou vaše výsledky stále mařit. Chcete-li jít na svá kila přes posilu toho, co je ve vaší duši křehké, je jedinou cestou spolupráce s odborníky. Psychologickou posilu a pomoc můžete získávat individuálními konzultacemi nebo účastí na skupinových kurzech, nejlépe takových, kde najdete skutečně citlivý přístup při řešení kilogramů navíc. Určitě nemá smysl tlouci hlavou o zeď, vždyť opravdu nikdo z nás není dokonalý. v —-

PŘÍBĚH ČTENÁŘKY

Za pár dní mi bude 30 let a jsem sama. Při výšce 168 cm mám hrozných 112 kg. Mám pocit, že jsem ošklivá a nikdy to nezměním. Mé pokusy o hubnutí vždy skončily u čísla 100 kg. Jako by bylo zakleté. Vždy mi na této hranici začne jímat hrozná úzkost, břicho se mi svírá a je mi zle. Začala jsem teď chodit k psycholožce na terapii, protože mi obezitolog řekl, že můj problém má psychické příčiny. Nejprve jsem si při povídání s ní myslela, že za ten strach ve mně může moje matka. Je „generál“ v rodině, já se jí bála, táta i oba bratři ji také poslouchají. Všem organizuje život. Když na mne byla zlá, táta nikdy neřekl ani slovo. Teď jsem si však začala uvědomovat, že se vlastně tou hradbou tuku chráním i před otcem. Ten mne nejen nikdy nepodpořil, ale ještě mě kvůli mé tloušťce nahlas a veřejně ponižoval. Mám pocit, jako by ta tuková hradba měla být moje ochrana před dalšími slovními útoky. Vím, že mé pocity jsou uvnitř, ale nedokážu zatím svou duši otevřít.

PETRA K., BRNO

Tip 1: Máte podobnou zkušenost nebo potřebujete poradit? Napište nám! V některém z dalších čísel se můžeme věnovat třeba právě vašemu problému.

Tip 2: Pokud vás trápí nadváha, ale stále se vám přes veškerou snahu nedaří zhubnout, nebojte se svěřit psychologovi. Může odhalit příčinu, proč máte stále nadváhu.

30.6.2008 22:13 | Mgr. Jana Chocholáčová

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda

Pro komentování článku je nutné být zaregistrován a přihlášen.

 
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.