ZPĚT

Jím podle toho, jak se cítím!

Nakládáte si někdy laskominy na talíř podle toho, jaké city se ve vás právě odehrávají? Možná to děláte častěji, než si uvědomujete... stejně jako dvě naše čtenářky, jejichž jídelníček na celý život ovlivnilo trauma z dětství.

Pojďte spolu s námi nahlédnout do jejich deníků.

PŘÍBĚH PRVNÍ:

Vydírání nad plným talířem Sylva mívala problémy s jídlem už od mateřské školky. „Můj otec mi dával při nedělním obědě pouze dvě možnosti - buď sníst všechno, včetně nenáviděného špenátu, do poslední mrtě, anebo zůstat u stolu celé odpoledne a snažit se to do sebe nasoukat. Brzy jsem se ale naučila trik, s jehož pomocí jsem se této nepříjemné povinnosti vyhnula - začala jsem zvracet.“ Další šikanování kolem jídla ji čekalo v pubertě, kdy začala chodit se svým spolužákem ze střední školy. I když měla daleko do nadváhy, zdědila po mamince slovanskou postavu ve tvaru „hrušky“, což jí její přítel neopomněl několikrát týdně připomenout. Když ji vyčítavě sledoval při večeři, měla chvílemi pocit, jako by se vrátila do svého dětství. Jen s tím rozdílem, že ji tehdy nutili vyjíst talíř do posledního zbytečku, a teď se od ní spíš očekávalo, že nechá půlku porce na talíři. „Když jsem si objednala k večeři steak s hranolkami, kroutil nade mnou hlavou a co chvíli utrousil, že by mi dieta prospěla. Díky tomu jsem pak každé sousto polykala s pocitem viny a vůbec jsem si ho nevychutnala. Až mnohem později mi došlo, že chtěl mít vedle sebe dokonalou superštíhlou modelku, ale na druhou stranu sám trávil každý druhý večer v místní hospodě, kde si vydatně pěstoval pivní mozol.“ Když ji opustil kvůli třídní krásce s odbarvenou hřívou a nalepovacími nehty, zhroutila se a přestala jíst úplně. Chuť na jídlo jako by kamsi nenávratně zmizela spolu s důvěrou v muže. K tomu, aby pozřela první pořádné jídlo, ji až po čtrnácti dnech přemluvila její nejlepší kamarádka, která jí donesla ochutnat domácí borůvkovou bublaninu. Tvářila se přitom tak, že když neochutná, vezme si to osobně, a to Sylvu přinutilo nasoukat do sebe alespoň dva kousky. Nedívej se na mě, když jím! Další kapitola jejího emočního vztahu k jídlu začala mnohem později, kolem třicítky. Sylva dbala na zdravou výživu, ba co víc, dbala na ni až puntičkářsky. Měla totiž podvědomě strach, že když si naloží pořádnou porci dortu nebo si dopřeje kousek bílého křupavého chleba s máslem, prohřeší se proti kodexu zdravé výživy a její okolí ji odsoudí. Odnesla si s sebou do života pocit, jako by do ní neustále byly zapíchnuty něčí oči. „Když jsem vyrazila na oběd, měla jsem hrůzu z toho, že mám zbytečně moc brambor. Zákusek jsem si nesla ke stolu s provinilým pocitem. Jako bych slyšela něčí nevyslovenou připomínku: Může si to vůbec při svojí postavě dovolit?“ Jenže pak si uvědomila, že by jí snaha být dokonalá neměla úplně připravovat o požitek z jídla. „S úlevou jsem se od toho oprostila a začala jsem si alespoň někdy užívat jídlo, na které mám doopravdy chuť.“

JEZTE PODLE EMOCÍ, ALE ZDRAVĚ

Pouštět do svého jídelníčku i emoce je v zásadě správné, ale nemělo by to znamenat, že budete celý život na koblihách, protože vám zvedají náladu anebo se budete trápit rafi novanými dietami, které vám dodávají pocit dokonalosti. Zkuste vyjadřovat celou škálu emocí a nestaňte se otrokem jednoho jediného zlozvyku. Při rozverné náladě si dejte barevný salát, splín zažeňte několika kostičkami tmavé čokolády, a když dostanete chuť zavzpomínat na své dětství, dejte si jídlo, které tak báječně vařila vaše babička, i když ho třeba momentální trendy ve zdravé výživě zavrhují. Tím si zajistíte pestrou a vyváženou stravu. Užívejte si pomalu každé jídlo - nejmenší odstíny chutí, barvy, křupavý zvuk, který vydává při skousnutí, jeho texturu. A pokud vás „berou“ chutě na něco vyloženě nezdravého, občas se jim podvolte. Trik ale spočívá v tom, že si musíte na talíř nakládat rozumné porce. Máte slabost pro bábovku, protože ve vás vyvolává pocit domácí pohody? Dopřejte si ji, ale zůstaňte u jednoho jediného kousku. A pamatujte si, že se hodnota vaší osobnosti neodvíjí od toho, co jste právě snědla.

Sylva (35): „Jídlo pro mě bylo zbraní proti okolí!“

PŘÍBĚH DRUHÝ:

Jídlo jako protest

Karolína vyrůstala v malém městě, kde se vše kromě guláše s knedlíkem nebo pečené husy pokládalo za nezáživnou přesnídávku. „Matka mě odjakživa přesvědčovala, že polévka je grunt, maso špunt. Trvala na tom, že musím jíst ,pořádné jídlo‘, což obnášelo husté omáčky, knedlíky a hlavně spoustu masa. Zdůrazňovala mi, že když mě čekala, jedla vydatnou stravu a já bych v tomto zvyku měla pokračovat.“ To v dospívající dívce vyvolalo touhu vzbouřit se proti tradičnímu rodinnému jídelníčku. „Už ve třinácti jsem si postavila hlavu a začala tvrdit, že se masa nikdy nedotknu. Začala jsem se živit naklíčenou čočkou a zeleninovými saláty a prohlásila jsem se za radikální vegetariánku.“ Za náhlou změnou jejího jídelníčku ovšem nebyla jen snaha neubližovat zvířatům, jak Karolína tvrdila svému okolí. Ve skutečnosti za tím byla úplně jiná emoce - snaha vymanit se ze svého okolí. „Chtěla jsem všem kolem sebe dokázat, že jsem jiná než oni. Pohrdala jsem omezenými zájmy rodičů, hospodou na náměstí i usedlými účesy sousedek. Ke všemu, co jsem považovala za přízemní a nesnesitelné, jsem přiřadila i jídlo, které jsme doma jedli. Jako by mi odmítnutí nedělních obědů suplovalo odmítnutí celého toho nudného maloměstského života.“

V okovech diety

Po pubertě její striktní vegetariánství odeznělo a nahradily ho diety, které měly hlavní zásadu - nejíst nic, co vám opravdu chutná. Poslední zastávkou na její pouti byla makrobiotická strava. Karolína se živila kuskusem, luštěninami, zkvašenou zeleninou a mořskými řasami a své známé, které občas zvala k sobě na večeři, uváděla v úžas netradičním kořením. Z masa vzala na milost jedině ryby. „U každého jídla jsem zkoumala složení a nutriční hodnotu, takže spíš než potraviny jsem nakupovala nálepky na obalech. Byla jsem hrdá na to, že jím správně a zdravě. Jídlo pro mě bylo zbraní v boji s okolním světem.“ Až založení rodiny Karolínu přimělo přehodnotit svůj přístup k jídlu. Přestalo být technicky možné, aby pořád tak lpěla na speciální stravě. „Syn a manžel odmítali jíst jen jídla, která jsem považovala za zdravá a správná. Když jsem chystala svačinu na výlet, bylo nemožné držet se striktně makrobiotických pravidel. Navíc pro mě bylo důležitější, abychom spolu zažili něco hezkého, než abych lpěla na svých představách o stravování. A tak jsem si s nimi občas dala špekáček nebo smetanovou zmrzlinu. Ta moje superzdravá strava pro mě byla jen způsob, jak se vymezit vůči druhým. Jakmile jsem začala být šťastnější, přestala jsem ji potřebovat.“

Karolína (28): „Musela jsem jíst něco jiného než oni“

5.8.2008 13:09 | Ilona Laužanská

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda

Pro komentování článku je nutné být zaregistrován a přihlášen.

 
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.