ZPĚT

Jak jsem se zamilovala do svého těla

Naučily se mít rády takové, jaké jsou. Široké boky, pár kilo navíc nebo orlí nos. Tyhle drobné defekty byly noční můrou tří našich čtenářek.

Široké boky, pár kilo navíc nebo orlí nos. Tyhle drobné defekty byly noční můrou tří našich čtenářek. Nakonec se ale všechny naučily mít se rády takové, jaké jsou.

PŘÍBĚH PRVNÍ:

Renata (31): „Mým přátelům mých pár kilo navíc nevadí.“ Není zrovna jednoduché vyrovnat se s chybami, které na sobě vidíme. Často se trápíme věcmi, které změnit ani nemůžeme, často se svými nedostatky můžeme něco dělat. Dá se ale něco zlepšit, když jsme se sebou stále nespokojení? I v práci funguje lépe pochvala než kritika. Proč se tedy sami tak málo chválíme? Cesta k pěknější postavě a zdravějšímu tělu nevede přes neustálou nespokojenost, ale přes schopnost sebe sama ocenit. Nechte se inspirovat příběhy žen, které toto vědí a umějí se tím také řídit. OD TÁBORÁKU MEZI PLÍNY Renata sice dostala do vínku širší obvod boků, ale hlavu si s tím nelámala. „V pubertě jsem si sice říkala, že by bylo fajn, kdybych měla menší zadeček, protože bych mohla nosit upnuté džíny, ale mnohem víc než pár centimetrů kolem boků jsem prožívala svoje výlety do přírody se skautským oddílem. V přírodě u táboráku bylo celkem jedno, kdo má jakou konfekční velikost.“ Svůj optimismus si udržela i během těhotenství a po porodu, i když se její postava ve tvaru hrušky v dolních partiích stále rozšiřovala. Jenže v kolotoči mezi přebalováním a připravováním kašiček přestala mít čas na večery u táboráku a dlouhé výlety do přírody. Začala si připadat osaměle, a to dávalo prostor splínům a sebepozorování. „Najednou jsem se začala zkoumat v zrcadle a moje boky mi připadaly přímo obrovské. Připadala jsem si jako nezajímavá a nepřitažlivá žena za zenitem. I když jsem měla doma co dělat a věnovala jsem se synovi, chyběl mi kontakt s vrstevníky. Dokud jsem chodila do práce a do oddílu, občas mi někdo složil kompliment, usmál se na mě, pochválil mi nové tričko. Najednou jsem ale nic z toho nezažívala. Až kvůli tomu mi došlo, nakolik to bylo pro moje ženské sebevědomí důležité.“ NÁVRAT STARÝCH ČASŮ Rodinu si mezitím pořídili i ostatní členové party, a tak společná setkání prořídla, až se nakonec prakticky přestali scházet. Renata si na to doma tak dlouho stěžovala manželovi, až jí jednou vpálil do obličeje, že by namísto věčného žehrání měla být aktivní. Renata to vzala doslova a hned druhý den všem kamarádům rozeslala pozvánky na piknik s dětským koutkem. Opravdu si na tom dala záležet a vlastnoručně vyrobila pozvánky s obrázkem piknikového koše a s veršovanými pozváním. Ukázalo se, že i v době internetu mají lidé pro originální výrobky slabost. Skoro všichni byli potěšení a slíbili, že dorazí i se svými potomky. „Ta akce měla obrovský úspěch. Zatímco si spolu děti hrály, my jsme klábosili, hráli na kytaru a zpívali jako za starých časů. Shodli jsme se, že nám to všem chybělo.“ Renata pak zorganizovala pár podobných setkání. Spolu s návratem ke společenskému životu se výrazně zlepšilo i její sebevědomí a vnímání vlastního těla. Díky vymýšlení společenských her na další piknik nebo grilování s dětmi už neměla čas na sebezpytující pohledy do zrcadla. —-

PŘÍBĚH DRUHÝ:

Katka (25): „Líbím se sama sobě.“

POSEDLOST NOSEM

Už od sedmé třídy základní školy si ukládala peníze do kasičky, aby si našetřila na plastickou operaci nosu. Zatímco její spolužačky měly roztomilé pršáčky, Katka zdědila po tatínkovi orlí nos. A kluci ve třídě jí to občas dávali najevo. „Dodnes si nemůžu na základní školu vzpomenout bez toho, aby mi nenaskočila husí kůže. Třídu opanovala partička kluků, kteří se každému posmívali za nějakou odlišnost. Své si vytrpěla moje zrzavá kamarádka i obrýlený premiant v první lavici. V mém případě si za svůj terč vybrali můj výrazný nos.“ Katčino sebevědomí to bohužel výrazně poškodilo a do dospělosti si odnesla pocit, že s jejím tělem není něco v pořádku. „Odmítala jsem se fotografovat z profi lu, nosila jsem vlasy načesané do tváře, aby mi nebylo vidět do obličeje. Zkrátka jsem se za svůj profi l styděla a byla jsem přesvědčená o tom, že se všichni kolem mě koncentrují jen a jen na tu moji skobu.“ Z toho pramenila i Katčina nejistota v ostatních ohledech. Jakákoli poznámka o jejím vzhledu ji naprosto vyvedla z míry. „Jednou jsem si v obchodě zkoušela sukni a kamarádka, kterou jsem si s sebou vzala jako,módní poradkyni, poznamenala, že mám vystouplá kolena. Celou cestu autobusem jsem pak zírala na svoje kolena a domů jsem se vrátila jako opařená. Několik měsíců jsem raději nenosila krátké sukně ani kalhoty, protože jsem si připadala příšerně.“

POMOHLA MI BARBRA STREISANDOVÁ

Tématem číslo jedna byl pro ni ale stále její nosánek. Mindráky jí bránily v seznamování a to, že nemá partnera, jí zase připadalo jako jasný důkaz její nebetyčné ošklivosti. Zkrátka klasický začarovaný kruh. Přítrž tomu učinila až jedna slavná herečka. „Jednoho deštivého odpoledne jsem si náhodou půjčila na DVD film Pán přílivu s Barbrou Streisandovou. Při pohledu na její obrovský nos jsem si uvědomila, že je krásná právě díky téhle zvláštnosti. Po světě běhají stovky hereček s dokonalou tvářičkou, ale Barbra Streisandová je jenom jedna. Když ona, tak proč ne já? A v té chvíli jsem začala být na svůj nosík pyšná.“ A peníze, které si Katka po celé roky šetřila na plastiku? Nakonec k nim přidala další úspory a vyrazila s kamarádkou na poznávací víkend do Budapešti. „Přiznám se, že když se v nějakém časopise dočtu o triku, jak trochu opticky zmenšit objem nosu s pomocí líčení, vyzkouším ho. Už se ale rozhodně neschovávám za clonu vlasů a nevyhýbám se fotoaparátům. Prostě se líbím sama sobě.“


PŘÍBĚH TŘETÍ:

Milena (35): „Z anorexie mě vyléčila moje dcera.“

TÍHA ANOREXIE

Milena byla v šestnácti posedlá svým vlastním tělem a věčně držela asketické diety, které spočívaly v konzumaci maximálně jednoho jogurtu a dvou jablek denně. Nebyla už schopná se bavit o ničem jiném než o jídle a i když ručička váhy hrozivě klesala, Milena byla se svou váhou neustále nespokojená. Zpočátku měla pár kilo navíc, ale nakonec při svých sto šedesáti pěti centimetrech vážila pouhých čtyřicet sedm kilo. „Toužila jsem po naprosté dokonalosti. Připadalo mi, že mám tlustá stehna, i když na mě všechny kalhoty beznadějně plandaly. Pořád jsem se různými dietami připravovala na ten pravý život, který nastane až ve chvíli, kdy dostatečně zhubnu. Nakonec jsem už byla závislá na samotném hubnutí. O nic jiného jsem se nezajímala, nic jiného mě nebavilo a taky jsem ničemu jinému nerozuměla. Neznala jsem kapely, které poslouchali moji vrstevníci, ale zato o celulitidě bych mohla napsat knihu.“ Naštěstí si na letním táboře všiml jeden ze zdravotníků, že s Milenou není něco v pořádku, a doporučil jejím rodičům, aby s ní zašli k psychiatrovi. „Byla jsem tehdy ve fázi vzdoru, a museli mě tam doslova dotáhnout. Připadalo mi, že je celý svět proti mně. Já chtěla jenom trošku zhubnout, a vy mě hned táhnete ke cvokaři, křičela jsem ublíženě. Dnes jsem jim za to vděčná, protože už chápu, že bych se bez odborného vedení z anorexie možná nikdy nedostala.“

LÉČBA MATEŘSTVÍM

Následovaly roky relativního klidu, občas přerušené náhlými propady. Na životní stres totiž Milena několikrát zareagovala opětovným propadnutím anorexii. Definitivní vyléčení přišlo až s mateřstvím. „Poznala jsem, jaké to je strachovat se o svou dceru, která leží s horečkou v nemocnici, a rázem mi začalo všechno to trápení kvůli pár kilogramům připadat směšné. Její první krůčky mi udělaly mnohem větší radost než jakákoli dieta na světě. Ty emoce byly prostě naprosto nesrovnatelné.“ Navíc tu sehrála velkou roli i další věc. Milena začala mít obavy, aby její dcera v dospívání nezačala trpět stejnými problémy, které kdysi postihly ji. A proto se snažila být jí v tomhle příkladem a podporovat v ní zdravé sebevědomí. „Nedávno jedna matka dceřiny kamarádky poznamenala: Ty jsi jedna z mála ženských, které si nikdy nedělají starosti se svojí váhou. V tu chvíli nemohla nic tušit o mé anorektické minulosti, a tedy ani o tom, jaký kompliment mi tím vlastně složila. Přesně tak bych si přála působit. Udělalo mi to mnohem větší radost, než kdyby prohlásila, že jsem poslední dobou nějak zhubla.“ *

7.4.2009 13:10 | Ilona Laužanská

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda

Pro komentování článku je nutné být zaregistrován a přihlášen.

 
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.