ZPĚT

Jste to, co jíte?

Kateřina Cajthamlová a Petr Havlíček - zpověď nejpovolanějších osob. Na televizní obrazovky se vrací úspěšný pořad o jídle a hubnutí. Opět v něm uvidíte doktorku Kateřinu Cajthamlovou a výživového poradce Petra Havlíčka. Jdou svým soutěžícím příkladem?

Na televizní obrazovky se vrací úspěšný pořad o jídle a hubnutí. Opět v něm uvidíte doktorku Kateřinu Cajthamlovou a výživového poradce Petra Havlíčka. Jdou svým soutěžícím příkladem?

* Jste to, co jíte?

K. C.: My všichni jsme nejen to, co jíme, co děláme a a o čem přemýšlíme, ale i to, co jsme zažili a s kým jsme se v životě potkali – ale to by bylo na název pořadu trochu dlouhé, nemyslíte?

P. H.: Už jsem na to odpovídal několikrát. Můj zdravotní stav mě donutil, abych se skutečně řídil tím, co říkám, takže jím správně.

* Jak moc vám pořad Jste to, co jíte změnil život?

K. C.: Život si měníme sami tím, pro co se rozhodneme. Volíme, co přijmeme, a co ne, podle čeho se budeme řídit a co nám vyhovuje, a co ne. Já jsem se toho o sobě hodně dozvěděla, přišla jsem sice o soukromí, ale rozhodla jsem se udělat řadu změn – třeba přestat kouřit.

P. H.: Výrazně, a to díky tomu, že jsem se dostal k řadě závažnějších problémů, se kterými jsem se předtím nesetkával. Měl jsem možnost proniknout víc do medicínské podstaty některých problémů a ten pořad mi také umožnil dál se vzdělávat, takže trochu neskromně mohu říci, že díky tomu pořadu jsem odborně poskočil o dvě úrovně.

* Jste s účastníky minulých řad pořadu v kontaktu? Hubnou s vámi i nadále?

K. C.: S částí účastníků v kontaktu jsem. Jsou to ti, kteří chtějí dál řešit svá duševní trápení, spolupracovat na změně svých stravovacích návyků a pohybových zvyklostí. Ne všichni šli do televize zhubnout, část se tam šla ukázat, a žádnou změnu vlastně udělat ani nechtěli. Ale ty druhé od prvních diváci jistě rozeznali.

P. H.: Není jich mnoho. Mám pocit, že hodně z nich ten pořad bralo jako berlu, aby sami něco dokázali. Ve chvíli, kdy pořad zmizel, přestali to řešit.

* Řešili jste dietu a hubnutí sami?

K. C.: Na tuhle otázku odpovídám často a vpodstatě stejně. Význam samotné diety je médii přeceňován. Takže odpověď zní: v rodině mám samé štíhlé dlouhověké předky, netrpím žádnými metabolickými chorobami a změny konfekčních velikostí řeším zintenzivněním sportu a zapátráním po zdroji stresu, případně odpočinkem.

P. H.: Ano, řešil a řeším neustále, protože mám zdravotní problémy, které zásadně souvisejí s dietními opatřeními.

* Stalo se vám někdy, že byste měli kvůli váze problémy?

K. C.: Oblečení si nekupuji podle své váhy, ale podle svých rozměrů – tedy konfekční velikosti. Od 16 let se (vyjma těhotenství) pohybuji v rozsahu 36–40, takže váhu neřeším.

P. H.: Ano, měl, v době, kdy jsem dělal kulturistiku a vážil jsem sto kilo. Byl jsem jako slon v porcelánu, nedokázal jsem si zahrát squash nebo si jen obyčejně vyjet na kole.

* Lidem radíte, jak se zdravě a správně stravovat – jdete jim příkladem, nebo se občas stane, že „kovářova kobyla chodí bosa“?

K. C.: Mám štěstí, že mi rodiče i prarodiče dali dobrý genetický, stravní i sportovní základ. Vzhledem k nízkém riziku obezity nemusím tedy dělat významnější preventivní dietní opatření. Ale jídla z fastfoodů, tučná ani přeslazená či přesolená mi stejně nechutnají. Takže vlastně zásluhou svých genů příkladem jdu.

P. H.: To víte, že se to občas stane. I když vím, že mi to způsobí problém, tak jsou situace, kdy ujedu a dám si něco, co bych neměl. Třeba pro mě úplně nejhorší je taková buchta, kde je pšeničná mouka a troška mléka, a to se mi teď stalo.

* Máte nějaký stravovací hřích?

K. C.: Co to je, stravovací hřích? Podle defi nice sv. Antonína je hřích něco, co člověk dělá přestože ví, že nesmí. A já nic takového nemám. Určitě si ve vztahu k jídlu nebuduji pocity viny, ale snažím se číst na obalech, co potraviny obsahují, a vybírám si ty kvalitní. Jím, abych žila, nežiji, abych jedla. A jsem vybíravá.

P. H.: To jediné je, že piju víc kafe, přibližně o sto procent, než bych měl. Místo jedné až dvou si dám čtyři až pět.

* Co ze zdravé výživy vám nechutná?

K. C.: Sójové mléko mi nechutná ani trošičku a navíc mi nevyhovuje jeho vůně. Brr!

P. H.: Donedávna jsem si myslel, že to je vařená zelenina, kterou od dětství nenávidím. Ale teď, když jsem vařil s účastníky, tak jsem snědl i vařenou mrkev a ještě jsem řekl, že to je výborné.

* Co považujete za největší dietní omyl?

K. C.: Vařené hovězí žaludky a tukožroutskou polévku… to se nedá jíst. A pak hesla typu: zhubněte bez cvičení a jezte dál vše, co chcete – jen si kupte náš… a doplňte zboží.

P. H.: Největší dietní omyl je tvrdit, že když člověk sníží příjem energie, hubne. Nemusí to být pravda, protože jsou věci, které natolik ovlivňují hospodaření s energií, že i při snížení příjmu je tělo schopné si váhu udržovat.

* A co naopak za největší dietní pravdu?

K. C.: Dieta je něco jiného než dlouhodobý stravní režim. Obojí ale musí být individuálně přizpůsobeno výšce, hmotnosti, věku, pohlaví, psychickému a fyzickému zatížení, denní a roční době, podnebí a – hlavně – vlastnímu zdravotnímu stavu a známým zdravotním rizikům. U zdravého člověka si tyhle věci reguluje tělo samo chutí, nemocnému či obéznímu je třeba pomoci výpočtem a radou.

P. H.: To základní pravidlo je, že vše není jen záležitostí stravování, ale životního stylu. Pokud člověk ujídá, protože má jídlo rád, tak je to věc diety. Pokud je ale nadváha výsledkem dalších problémů, jako jsou třeba psychické potíže, stresy, komplexy, zdraví, tak je dieta jen jednou součástí skládanky, kde nemá místo jen výživový poradce, ale také psycholog, internista a další. Pravda tedy je utnout tu základní hlavu toho draka. Ostatní se pak začnou přizpůsobovat samy.

* Dokážete s hubnutím pomoci všem klientům?

K. C.: Všem, kteří spolupracují a jsou k sobě i odborníkovi upřímní, alespoň trochu pomoci jde. Ale je zajímavé, že v 90 % lidé sami vědí, v čem chybují a proč tloustnou.

P. H.: Na rovinu – nedokážu! Nedokážu pomoci lidem, kteří neumějí relaxovat, změnit životní styl, jejichž tělo je neustále ve stresu. Tam může pomoci psycholog, nikoli výživový poradce, ten je jen pomocník psychologa. Bohužel je to tak 30 procent lidí.

* Dieta a hubnutí jdou ruku v ruce s pohybem. Jak jste na tom se sportováním vy?

K. C.: Děkuji za optání, dobře. Sport mne baví – zejména tanec a vodní sporty.

P. H.: Já jsem se k výživě dostal právě proto, že jsem totální dřevo na sporty. Já sám jsem se věnoval sportu, který je nenáročný na pohyb, a to je posilování a kulturistika. Pak jsem zkoušel další sporty, jako je veslování, squash, kolo atd., to se mi do určité doby dařilo. Teď se mi daří párkrát týdně skočit do posilovny na stepper nebo veslování. A těším se, až dostavíme dům, protože tam přesunu veškeré svoje pohybové aktivity. A nejvíc se těším na manuální práci, protože ta mi připadá trošku přirozenější než sport.

* A na závěr – jaká je vaše rada pro naše čtenářky, které chtějí zhubnout?

K. C.: Zamyslete se, co způsobilo, že jste ztloustly, milé čtenářky. Plynutí času – zestárnutí? Genetika? Málo pohybu? Psychické utrpení? Změna stravovacích zvyklostí? A pak zkoumejte a řešte jako první to, co bylo příčinou. A nevrhejte se bez rozmyslu jen na pouhou dietu, natož na komerční sliby, prášky či na nějakou operaci – to nic neřeší.

P. H.: Při všem v první řadě používejte hlavu a zdravý rozum, a neřešte to emocemi. *

10.11.2008 14:57 | aktualizováno 21.12.2009 15:35 |

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda

Pro komentování článku je nutné být zaregistrován a přihlášen.

 
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.