ZPĚT

Když vám rozchod zahýbe životem i dietou...

Je jedno, jestli vás partner opustí po pár letech nebo měsících. Bolí to vždycky hodně a ke slovu se dostávají deprese a stres. Někdo to řeší hladověním, jiní zase přemírou jídla. Jak po vztahové kolizi udržet jídelníček i životní styl v normě?

Psychologové přirovnávají rozchod a jeho následky ke stejně závažnému „zranění“, jakým je například zlomená ruka. Možná i proto se často obrazně mluví o zlomeném srdci… Každopádně v okamžiku, kdy nás partner opustí - ať už nečekaně, nebo poté, co dlouhé měsíce vnímáme nepřehlédnutelné signály, jež si jen odmítáme připustit, je třeba pak postupovat jako při fyzické rekonvalescenci. Tedy pomalu, s citem a ideálně s pomocí člověka, k němuž máme naprostou důvěru. Protože opora je to, co v takových chvílích potřebujeme nejvíce. Potom se pravděpodobně ani nestane to, že byste se, až se přežene největší citová krize, stala obětí nezřízeného přejídání. A vyhnete se trápení, které by přišlo, kdybyste ho vy, „oplácaná“, potkala s jeho novou štíhlou láskou…

* Vezměme si modelovou situaci. Je mi 30 let a po čtyřech letech vztahu čekám, že mě partner požádá o ruku. Místo prstýnku mi však jednoho dne vrátí klíče od bytu a nastěhuje se k jiné. Co dělat, aby se mi v tu chvíli nesesypal celý svět?Rozchod s partnerem, kterého milujeme, je vždy šoková situace. Cítíme se podvedení, zrazení, zmatení. V první chvíli nás dokonce do jisté míry naše psychika chrání, a tak nám pár dní ani nedochází, že rozhodnutí partnera je defi nitivní. Máme tendenci ho vyzývat k tomu, aby se choval jinak, vrátil se, vysvětloval. Bohužel si tak říkáme o další psychické rány, protože ten, kdo odchází, má obvykle pramálo chuti se zodpovídat ze svých činů. Už proto, že často nějakou vinu cítí a má s tím dost své práce. Z tohoto důvodu bych jako první krok po odchodu partnera doporučovala jít se s celou situací svěřit mamince, nejlepší kamarádce nebo dobré psycholožce. To jsou lidé blízkého druhu, kteří soucítí a jsou ochotní být v ten moment oporou. Psychologa-muže snad raději nevyhledávejte. Jako chlap bude vše vnímat přes své mužské prizma a mohl by vás rozčílit svým racionálnějším přístupem.

* Je vůbec dobré v takové chvíli řešit dietu?Myslím, že normální člověk se srdcem na pravém místě má v tu chvíli jiné starosti, a podle mých zkušeností -i když ji řešit přestanete, stejně spontánně zhubnete. Bývá to dokonce 8-10 kilogramů. Tělo i duše jsou v šoku a reagují jako po tělesném zranění. Vše se koncentruje na jedinou věc: dostat do pohody duši.

* Stejnou kapitolou je i pohyb - nejraději bych nevstala z postele. Co by mě mohlo donutit se hýbat?První dny bych vás skutečně vnímala jako těžce zraněného člověka a do fitka vás nehnala. Je nepřiměřené, že se na psychická zranění obecně pohlíží jako na něco, co přece každý musí zvládnout vlastními silami a za pochodu se standardním denním programem sám. Se zlomenou rukou by nám tato strategie připadala absurdní, se zlomeným srdcem je to správně? Nesmysl! Lidská duše je po traumatizaci jakéhokoli druhu nejprve „ohromená“. Je tedy nutné nechat jistou dobu všechny nedůležité věci v klidu a starat se o ty základní -o psychickou posilu. Já jsem v takových chvílích svým klientkám k dispozici dvacet čtyři hodin denně. Teprve až začnete nabírat síly, sama poznáte, že je čas vydat se ven nebo cvičit.

* Sebelítost, lenost, rezignace… Kudy z toho všeho vede cesta ven?Po období akutního utrpení zdaleka není vyhráno. Jde to pomaličku a musejí se při tom zatínat zuby. Vždy v téhle fázi doporučuji klientkám dát si denně, pokud to potřebují, půl hodiny času na očistný pláč, sebelítost, zármutek. Potom ale chci, aby se oklepaly a šly něco dělat. Také je učím počítat s tím, že bolest přichází v nečekaných nárazech, že se jí nevyhnou a ještě pár měsíců je bude trýznit. Přesto přijde den, kdy se rána zacelí, zůstane pomyslná jizva, a zraněná duše začne fungovat. Každopádně bych se ten proces zkrátit nepokoušela. Ono to ani nejde.

* Když jsme z nejhoršího venku, sahá řada z nás po sladkém…Ano, v době, kdy nám „otrne“, přichází pocity osamocení. Potom začíná čas ohrožení náhradními slastmi, sladkostmi, přejídáním. Jakmile zaregistrujete, že se těšíte domů proto, abyste tam spořádala vše poživatelné, je to nebezpečné. To je čas, kdy by vám mělo dojít, že s tím je třeba být vůči sobě ve střehu. Nekupujte nic navíc než to, co je ke konzumaci ten den. Potřebujete také pravidelný večerní program, abyste byla v nebezpečné blízkosti lednice co nejméně. A pokud se to přesto nedaří a začnete přibírat, je ideální kurz hubnutí. Dobrý je docházkový, kde vám ostatní můžou dodávat sílu, ale úplně nejlepší jsou relaxačně-redukční pobyty, kde najdete zároveň i nové kamarádky. Podívejte se třeba na www.klubdiana.cz, tam se dozvíte více.

* Rozchod pro mě může být na druhou stranu motivací, jak se sebou něco udělat. Ovšem pod vlivem emocí bych to nemusela vzít za správný konec. Kudy na to?To by bylo to nejskvělejší řešení! Vždy, když je člověk psychicky na dně, je to chvíle, kdy se chce a může odrazit. Přirozeně pro sebe začne hledat řešení a má i největší motivaci sám na dně nezůstat. Můžeme se zaměřit na to, co se sebou samotnou, co vylepšit „na povrchu“ - tedy zda zhubnout, zpevnit postavu, vylepšit šatník či změnit kadeřnici. A také co změnit uvnitř, ve své duši i povaze. Víte, odcházející partner asi viděl něco, co se mu zdálo nepřijatelné. Je dobré přiznat si chyby a nedělat je v dalších vztazích. Přemýšlejte, jak zvednout hodnotu sebe sama jakoukoli kultivací - vzděláváním, sportováním atd. Myslím, že těžké chvíle také prověřují i naše další mezilidské vztahy. O ty cenné bychom pak měly trvale pečovat. Učte se proto zaměřovat nejen na své problémy, ale snažte se porozumět tomu, co prožívají druzí.

* Po pár týdnech HO potkám S NÍ. Jak to ustát bez ztráty kytičky? To se asi bez roztřesení nedá, bude to bolet. Proto je dobré si zbytečně nenabíhat a raději se takovýmto situacím, pokud to jen trochu jde, vyhnout. Jestliže však k nečekanému setkání dojde, je nejlepší se otočit a rychlým krokem odejít. Ať to bolí co nejméně.

* Je dobrý nápad „záplatovat“ jednu díru po partnerovi hned jiným?Já bych se záplatování tak úplně nevzdávala. Samozřejmě že jdu-li do vztahu, o kterém si dopředu myslím, že není ten pravý, je dost velká pravděpodobnost, že ani nebude. Ale někdy člověk míní a pánbůh mění. Občas teprve postupně vidíme, že ten neatraktivní chlap je dobrá opora a je nám s ním čím dál lépe. A uvědomíme si, že je to pro nás důležitější než vypracované tělo. Na citovou regeneraci je třeba pár měsíců až jeden rok, to je záležitost individuální. Zdá se to být šíleně dlouho a mé klientky mi vždy říkají: „To nevydržím!“ Vydržíme to všechny a dobrou zprávou je, že to vážně vždy a u všech přebolí.

* A jak prožívají rozchody chlapi? Taky je řeší přejídáním a sebelítostí?Obvykle ne, ale zármutek a psychická bolest ty citlivé postihuje stejně jako nás, ne-li dokonce víc. Muži jsou na tom skutečně často hůř. Odmala jim všichni říkají, že „chlapi nebrečí“ a projevy emocí jsou naprostá zženštilost. Musejí svá trápení strávit vevnitř, v sobě. Navenek nedávat nic znát. Tento náš kulturní předsudek potom způsobuje mužům mnohé psychosomatické problémy, zejména onemocnění trávicího a kardiovaskulárního systému. Nedivme se tedy, že se všechno sečte a umírají dřív. Každopádně bychom měly i jim nabídnout možnost bolest ventilovat a posílit duši.


PTALI JSME SE: PhDr. Zdeňky Sládečkové, psycholožky a zakladatelky Klubu Diana ()

18.6.2009 15:05 | JANA POTUŽNÍKOVÁ

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda

Pro komentování článku je nutné být zaregistrován a přihlášen.

 
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.