ZPĚT

11. měsíc / Vládnout hubnutí i práci? Jde to...

Každá z našich účastnic hubnoucí reality show dělá úplně něco jiného – Bára pracuje jako fyzioterapeutka a má pravidelnou pracovní dobu, Nikola coby studentka a filmová dabérka v zaměstnání převážně sedí a k tomu má každý den jiný. S čím se obě potýkají a jak řeší jídelníček v práci?

Nikola, 30 let

studentka
Počáteční váha: 87 kg
Současná váha: 73 kg
Úbytek za 11 měsíců: -14 kg

PRÁCE – ŠKOLA – PRÁCE

Jsem v jednom kole. V dabingu pracuji na volné noze, a i když mám pracovní dobu nepravidelnou, chodím do různých studií po Praze takřka denně. Na víkendy a svátky se příliš nehledí. Naštěstí pak můžu mít zase volný den v týdnu. Školu jsem mívala ještě v letním semestru každý den, teď je to již volnější. Škola bývá dopoledne a brzy po obědě, práci se snažím si nasmlouvat na odpoledne a večer. Je jasné, že práce má přednost, proto když se stane, že se mi kryje s přednáškou, škola musí stranou.

DABUJI I ŠEST HODIN V KUSE

Práce v dabingu je poměrně osamělá. Přijdu do studia, připravím si text, sedím ve studiu, podle velikosti role od půl hodiny po třeba šest hodin. To je poněkud náročnější varianta, kdy se musí dělat pauzy (po dvou hodinách klesá schopnost koncentrace trefit se v danou vteřinu, hlava už to tolik „nebere“ a i hlas dostává zabrat). Dnes už se většinou točí tak, že ve studiu je vždy jen jeden herec, takže se stává, že doslova mluvíte, křičíte, pláčete a jinak hekáte několik hodin v kuse. Pauzy nejsou moc dlouhé, protože se vše musí stihnout, než přijde další člověk. Po natáčení většinou přecházím jinam – buď do dalšího studia, rádia nebo do školy. Mám sedavé zaměstnání, proto jsem docela ráda, že se jinak pohybuji pěšky a ne autem. Během semestru většinou vstávám na devátou a kolem deváté se vracím domů. Jistota volného víkendu je tak padesátiprocentní.

JSEM OPERATIVNÍ

Někdy si nosím jídlo do školy i do práce s sebou. Ve škole máme bufet, kde lze koupit i relativně zdravé věci. Jídlo předem si připravuji, jen když vím, že druhý den nebude možnost někde něco koupit, nebo si ho z domova beru, pokud si den předtím vaříme a uděláme toho záměrně víc. Naštěstí jsem již celkem operativní, takže rozhodně nepodléhám panice, když nemám krabičku s jídlem z domova a musím jídlo řešit v „terénu“. Ve studiu si můžu jídlo i ohřát, proto mám alespoň ve dnech, kdy dabuji, někdy teplé obědy. Snažím se jíst v klidu, ale jsou dny, kdy na to vůbec nezbude čas. Naštěstí jsem se ale odnaučila to večer dohánět a vyjíst téměř celou ledničku.

JÍDLO JE NA HLASIVKÁCH ZNÁT

Neznalý člověk by si toho možná ani nevšiml, ale když se dabér nají a začne hned pak zase dabovat, je to na hlasivkách znát. Hlas je zastřený a trošku jiný. Proto jím raději, až když s natáčením skončíme. Pokud ale dabujeme celý den, jinak to nejde a v pauzách si něco malého vezmu.

SVAČÍM V BUFETU

Moc jídel, která se dají nosit celý den s sebou, není. A jak už jsem říkala, že bych si vysloveně vařila na další dny, to ne. Když na druhý den nezbude od večeře, koupím si cottage sýr, cherry rajčata nebo jinou zeleninu. Ve škole chodím do bufetu, kde si dávám buď salát, nebo polévku s pečivem jako hlavní jídlo. Docela mi to stačí, protože vím, že za chvíli můžu sníst zase svačinu. Někdy to navíc stihnu na oběd i domů.

100% JÍDELNÍČEK NEDODRŽUJI

Moje práce mi dodržování diety příliš neusnadňuje. Určitě to má jednodušší ten, kdo má pravidelnou pracovní dobu a je stále na jednom místě. Naštěstí jsem si už zvykla a velké problémy mi to nedělá. Umím dobře improvizovat a najíst se v podstatě za jakékoli situace. Ambice plnit jídelníček na 100 % nemám, ale daří se mi to natolik, aby to k něčemu bylo. „Kdybych měla práci se stálou pracovní dobou, asi by bylo všechno mnohem jednodušší. Mně však trochu hektické tempo vyhovuje a dietu jsem mu přizpůsobila.“ —-

Bára, fyzioterapeutka

27 let
Počáteční váha: 87 kg
Současná váha: 80,5 kg
Úbytek za 11 měsíců: -5,5 kg

PRÁCI MÁM PŘESNĚ NAPLÁNOVANOU

Pracuji jako fyzioterapeutka v nemocnici. Vždy po několika měsících se „točíme“, takže přecházíme na jiné oddělení. Díky tomu mám práci velmi pestrou a hodně se toho naučím. Momentálně jsem na ambulanci, což mi zaručuje stálou pracovní dobu od osmi do půl páté i pravidelné pauzy. Mám přesně objednané pacienty na konkrétní dobu, takže si můžu také předem naplánovat, kdy se najím nebo který den půjdu cvičit.

VAŘÍ MI MAMINKA

Stále se snažím jíst podle jídelníčku od svého poradce Petra Havlíčka. Za tu dobu, co jídelníček dodržuji, už mám všechno „v oku“, takže si potraviny nevážím. Obědy si vařím většinou den předem. Momentálně mi ale vaří moje maminka, protože mám rozbitý sporák. Je mi jasné, že mamka rozpisy přesně nedodržuje, a když se má dát do pomazánky jogurt, nezapomene mi ji obohatit také majolkou. Prý by to jinak nešlo… Já už ale moc dobře vím, že jídlo může být super i bez tučných přísad.

JEŠTĚ MUSÍM ZLEPŠIT PITNÝ REŽIM

Myslím si, že mám skutečně naštěstí takovou práci, která mi dodržování jídelníčku spíše usnadňuje, než komplikuje. Je pravidelná a v podstatě mne i nutí dodržovat intervaly mezi jídly. Samozřejmě se mi občas stane, že nestihnu svačinu, ale oběd nevynechám nikdy. Totéž se týká také snídaně. Větší problém mám ovšem s pitným režimem. Vím, že bych měla pít víc a častěji. Vadí mi to, a proto se to snažím zlepšit.

NĚKDY SE DOPUJU ČOKOLÁDOU

Vzhledem k tomu, že má práce vyžaduje hodně síly a vydání velkého množství energie, občas se mi přece jen stane, že jsem unavená a potřebuji se „nadopovat“. Čím? To je v mém případě více než jasné – čokoládou. Pro dietu sice ideální není, ale já už moc dobře vím, že pár čtverečky kvalitní čokolády se dieta nezmaří a svět nezhroutí. Klidně si ji občas dopřeji.

JÍM AŽ PO SPORTU

I když mne po práci čeká ještě lekce spinningu, můj jídelníček se příliš neliší. Možná toho sním trochu více, ale velký rozdíl v tom není. Od Petra vím, že když člověk sportuje večer, má jíst zásadně až po tréninku. Po lekci si proto koupím proteinovou tyčinku na doplnění bílkovin a pak si doma dám ještě zeleninový salát s masem.

KOLEGOVÉ MNE PODPORUJÍ

Přes den nemám většinou příliš času vyběhnout něco si koupit, proto si vše, co budu jíst, připravuji předem. Obědy si nosím v krabičce. Sice máme v areálu závodní jídelnu, ale tam si nic vhodného pro dietu nevyberu, takže tam ani nechodím. Když jsem nastoupila a jedla jsem v ní každý den, pěkně jsem přibrala. Ovoce, zeleninu a pečivo si kupuji cestou do práce, abych je měla čerstvé. Na větší nákupy chodím jen občas, nakupuji průběžně cestou z práce. Ale velké zásoby si nedělám. Vím, že by mne to pak jen svádělo mlsat. Kolegové v práci mne naštěstí spíše podporují, než že by mne zrazovali a lákali na dobroty. Jsem jim za to opravdu vděčná, protože nevím, jestli bych vždy odolala.

10.12.2009 17:08 | Pavla Maříková

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda

Pro komentování článku je nutné být zaregistrován a přihlášen.

 
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.