ZPĚT

Pohádkové hodování

Zima a pohádky, To patří k sobě! Ale všimla jste si, že v pohádkách se to skoro nikdy neobejde bez opulentních hostin - že v nich jídlo hraje takřka hlavní roli? Jak se to líbí odborníkům na zdravý životní styl a jak by se nám líbily královské hostiny plné zeleniny?

Jídlo je důležitou součástí snad všech známých českých pohádek. Chudí v nich mají hlad, bohatí se přejídají, šťastné konce se slaví opulentními hostinami… O jídlo se bojuje, hádá, jeden se o něj dělí s druhým… Někdy je jídlo přímo i hlavním motivem (třeba v pohádce Hrnečku, vař!), a i když není, nelze ho nevnímat. Přitom se dá jen těžko předpokládat, že taková Božena Němcová si v 19. století sedla a řekla si, že do pohádky „propašuje“ poselství týkající se stravování. Přesto: jakou roli jídlu v pohádkách naši klasici nevědomky dali?

CHUDÍ A BOHATÍ, HLADOVÍ A SYTÍ

Obecně vzato - jídlo v pohádkách, jeho dostatek nebo nedostatek, vyděluje hrdiny na chudé a bohaté. Ti bohatí jsou bříškatí, zhýčkaní, zmlsaní. Chudí si vystačí s chlebem a vodou, bramborami a mlékem, jsou samozřejmě fyzicky zdatnější, mnohdy ale nejen z pohledu moderní medicíny a výživových expertů hladoví a trpící podvýživou… Přejídání bohatých i hladovění chudých jsou nicméně extrémy. My v tom máme jasno, ale nabízí se tak otázka, jestli by k tomu dítě, které se na pohádku dívá s námi, nemělo dostat pro jistotu nějaké vysvětlení. „Spojení jídla s blahobytem nemusí dělat v psychice dítěte paseku, spíše je dobré mu vysvětlit, že ti, kteří se přejídali a jedli nezdravě, nežili vinou toho dlouho. Že je tedy nejlepší mít blahobyt, ale stoly by se měly prohýbat zdravým jídlem. Na chudých by si dítě mělo uvědomit, že díky fyzické práci (cvičení) jsou ti lidé štíhlí a mají svaly. Jsou také na vzduchu a radují se, díky tomu oplývají zdravím. A vlastně nejen dítě, je to pořád dobré poselství i pro lenivé dospělé!“ říká k tomu Bc. Lenka Černá, odbornice na zdravý životní styl a spoluzakladatelka Life Clinic Prague (www.life-clinic.cz).

SVŮDNÉ SLADKOSTI

Na pohádkových hostinách také málokdy chybí sladkosti. Ale po sladkém touží i ti chudí OE vždyš právě v chalupách se pečou ty nejlepší buchty nebo koláče! Dneska se ovšem všude setkáte s tím, že sladké je špatné a cukr je jed. Proč už pro klasiky českých pohádek bylo sladké tak neuvěřitelně lákavé? „Protože pro tvůrce pohádek, pro nás lidi, je sladké lákavé. Ten zlostný bílý zabiják cukr je těžce návykový, a když jej jíme od útlého věku, jsme na něm prostě závislí a vyhledáváme jej stejně jako jiné drogy. Problém je, že je cukr drogou legální a povolenou, proto je povolený i v pohádkách. Je ale zapotřebí si uvědomit, že dříve bílý cukr nebyl a v pohádkách se vařilo a peklo pomocí medu, ovoce, nikoli pomocí chemického cukru,“ upozorňuje Lenka Černá na podstatný detail. Vždyš ani mouka nebyla bílá, ale celozrnná, a v 19. století, kdy vznikla většina našich klasických pohádek, neznali ani éčka, ani přesolené kořenicí směsi a z dnešního pohledu tehdy bylo všechno vlastně… bio!

SAMÁ VODA. NEBO VÍNO?

Co bylo tehdy stejné jako dneska, to je fakt, že alkohol je metla lidstva. Na zámku nikdy nepili vodu, jen víno, pivo, medovinu. Z pohledu výživového poradce opravdu nic moc! „Já osobně tvrdím, že alkohol bychom neměli konzumovat každý den a měl by to být svátek, když si jej dáme. V tomto pohádky nedávají moc dobrý příklad, avšak dětem lze vysvětlit, že víno i pivo se zde popíjejí ve slavnostním okamžiku, jen jednou začas… A tak bychom to měli brát i my dospělí,“ je si jistá Lenka Černá, že s mírou můžeme vlastně všechno jako naši pohádkoví hrdinové. Mimochodem, v chalupě na vesnici přece zase dávali přednost vodě, mléku, a z toho si můžeme brát příklad i dnes.

POHÁDKOVÁ POSELSTVÍ

Když to sečteme a podtrhneme, z výživového hlediska nekonec nemusí být pohádky tak velký průšvih. Přesto: kdybychom to vzali úplně do detailu, asi bychom do moderních pohádek dali na stůl také spoustu zeleniny, ovoce… A to už moc opulentně nezní. A ani pohádkově! Přece jen, zdravá strava v nás pořád vyvolává spíše ušklíbnutí než pocit těšení se na dobroty! „Já klidně opulentní hostinu ze zdravého jídla udělám!“ oponuje ale Lenka Černá. „Je to opravdu spíše o tom, že neumíme vařit zdravě tak, aby nás to ukojilo z hlediska oka i žaludku. Ono to skutečně jde, jen jsme líní testovat, zkoušet nové. Když si udělám hostinu z lososa na páře, zeleniny, ořechů, celozrnných těstovin, dortů s agávovým sirupem a pohankovou moukou… to všechno může vypadat krásně a také to bude chutnat skvěle, jen je potřeba se to naučit. A pak to klidně můžeme jednou dát i do pohádek, aniž by se nám to zdálo zvláštní!“ uzavírá specialistka na zdravý životní styl s tím, že v pohádkách je i nadále potřeba pro sebe i pro děti hledat pozitivní poselství. A předávat je dětem, pro něž je nakonec důležitější, jaké jídlo jim dáme, když sledují pohádku, v níž se třeba i nezdravě hoduje. Důležité je, aby dítě u ní hodovalo zdravě. A my společně s ním!


3 POHÁDKY OČIMA ODBORNÍKA NA ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL:

O HLOUPÉM HONZOVI

Tenhle chasník byl lenivý a hodně mlsal. Máma mu pekla samé dobroty… A on se ani nezvedl z pece. Měl jen jeden sen OE vezme si princeznu. Kvůli ní se nakonec také zvedne z pece a jde do světa. Chvíli trpí. Pak ale začne fyzicky pracovat, zjistí, že mu chutná i obyčejný chleba… To je celkem prima poselství, ale dneska jako by se lidé stávali hloupými Honzy bez té fáze „zmoudření“Čím to? Proč nás jeho cesta neinspiruje?

Lenka Černá říká: Protože pohádkový Honza měl trochu jiné poselství než umírněnou stravu a pohyb. Ukázal, že když se doma nesedí na peci a zvedne se pozadí, každý může něco dokázat. Jako poselství bych si vzala právě to, že jídlo nemusí být jedinou společnou radostí ve vztahu i v životě. Mnozí z nás se snaží přes jídlo udržovat rodinu. Je skvělé se sejít u jednoho stolu, ale zároveň bych měla umět cítit se s druhým dobře i u knäckebrotu.

SŮL NAD ZLATO

Tahle pohádka je o jídle zase z jiného pohledu. Nikomu v ní nic najednou nechutná, jak by mělo, protože není sůl. Dnešní výživoví poradci ale proti soli docela brojí- Jak by tuto pohádku přepsal odborník na životní styl? Spokojil by se prostě s neslanou pečínkou, neslaným pečivem?

Lenka Černá říká: Jako odborník na životní styl řeknu jediné OE pohádka Sůl nad zlato nám krásně ukazuje, že primární je, aby nám jídlo chutnalo, a je zapotřebí jej ochutit. Aš je to přiměřeně solí, kořením, či bylinkami. A také přece jíme nejen ústy, ale také očima. Když chce někdo zdravě žít, musí se naučit vařit nejen zdravě, ale i chutně. A navíc musí být radost se na jídlo dívat. Pohádka má tedy hezké poslání. Říká: udělejte si z jídla požitek OE když vám na něm nebude záležet, nikam se při ozdravování a hubnutí nedostanete.

OTESÁNEK

Kdo z nás se tak někdy necítil? Kdo se někdy nepřejedl k prasknutí? polopita! Možná by to měla být pohádka, kterou by si měl pouštět před V této pohádce je ale na rovinu řečeno: jez do polosyta, pij do spaním každý tlouštík. Nebo ne?

Lenka Černá říká: V této pohádce je trochu nebezpečné poselství „Kdo jí, je tlustý“ a může tak vést k tomu, že se v tom, kdo ji sleduje, není. Principem hezkého těla je přísun potravin, ale zdravých! usadí nesprávná domněnka, že jíst znamená tloustnout. Což pravda Tlouštíkům, ale ani dětem bych ji raději moc nepouštěla.

Bc. Lenka Černá, specialistka na zdravý životní styl a spoluzakladatelka Life Clinic Prague (www.life-clinic. cz, www.lenkacerna.cz)

25.11.2011 9:03 | JANA POTUŽNÍKOVÁ

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda

Pro komentování článku je nutné být zaregistrován a přihlášen.

 
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.