ZPĚT

Historie výživy

Co měl na talíři pračlověk a na čem si pochutnáváme dnes? Jakým vývojem prošlo jídlo v průběhu staletí? A hlavně, co by nás o zdravém jídelníčku naučili naši předci?

Jídlo hraje v životě člověka vcelku zásadní roli. Bez něj bychom totiž nebyli. Bez něj bychom neměli energii, sílu ani živiny, které zásobují tělo, aby mohlo fungovat. Pojďme se tedy projít pomyslnou cestou do pravěku a pak zase zpátky, abychom se o výživě něco dozvěděli.

Život v pralese

Primitivní člověk žil v pralese a jeskyních a jeho stravě dominovala zejména rostlinná složka. Šlo hlavně o různé plody, semena nebo ořechy. Později si dopřál také drobné živočichy - hmyz, měkkýše, vejce ptáků, drobné savce a jejich mláďata, ale také jejich mršiny. První zástupci rodu Homo již nežijí pouze v lesích, ale také ve stepích. Jsou obratnější, a dokonce začínají používat první primitivní nástroje. To jim umožňuje do stravy zařadit větší podíl živočišné složky. Tito primitivní lidé začínají také spolupracovat ve skupině, a díky tomu se jim daří ulovit zvěř.

Doba kamenná

V mladší době kamenné dochází k velké změně a převratu ve výživě člověka. Je to dáno rozvojem zemědělství a pastevectví. Vznikají první vesnice, broušené nástroje, hliněné nádoby a textilie či oblečení z kůží. Významnou složkou jídelníčku se stávají obiloviny, mléko a podstatný je také zvýšený příjem bílkovin. Díky pravidelné stravě se zlepšuje zdravotní stav člověka.

Vzdálený středověk

Starověké civilizace jsou ve své podstatě velkým převratem v oblasti výživy. V pokrmech se totiž objevují zcela nové suroviny. Dochází ke zdokonalení zemědělství, pěstování obilovin a luštěnin - zejména hrachu, cizrny a bobů, ale ke slovu se hlásí také řepa a zelí. Lidé začínají chovat prasata, loví zvěř, ryby a ptactvo. Z primitivních vesnic vznikají města, ve kterých se lidé čím dál více začínají koncentrovat. V oblasti střední a severní Evropy je silný nedostatek ovoce a hlavním zdrojem vitaminu C je tedy zelenina. Zdá se, že vývoj míří nezadržitelně vpřed. Jeden nedostatek v tomto období přesto nacházíme, a to zanedbávání hygieny při stravování. Což má neblahý vliv na zdraví člověka.

Temný středověk

Pro člověka dost těžké časy, zejména kvůli válkám a mnoha vážným a smrtelným chorobám. Přesto je to z hlediska výživy velmi zajímavé období. Bohatí lidé mají jídla dostatek. A to se rovná také přejídání a vzniku obezity, různých metabolických poruch a dny. Majetní ve velké míře konzumují maso a zvěřinu a dopřávají si také hojně alkoholických nápojů, jako je víno, pivo nebo medovina. Mohou si rovněž dovolit koření, a to nejen to tuzemské, ale také vzácné cizokrajné, jako je pepř, skořice, vanilka, hřebíček nebo anýz. Koření navíc slouží i k překrytí zápachu. Ve středověku totiž lidé dokážou přechovávat pouze některé suroviny, jiné se bohužel působením tepla a nevhodným uchováváním kazí. Jídelníček chudých je o něco prostší. Základem jejich stravy jsou obiloviny, zelenina - hlavně řepa, zelí a ředkev a také luštěniny, jako hrách a boby. Maso se na talíři objevuje velmi výjimečně a spíše se jedná o domácí ptactvo a drobnou zvěř. Základním sladidlem středověku byl hlavně med. Teprve od 15. století se objevuje vzácný třtinový cukr, který si dopřávají opět hlavně bohatí. Stejně jako cizokrajné druhy ovoce. Díky zámořským plavbám si mohou koupit pomeranče nebo fíky. Zatímco chudí mají možnost ochutnat leda tak jablka, hrušky nebo švestky.

Objevný novověk

K dalším zásadním změnám z hlediska výživy u nás dochází za vlády Marie Terezie. Na polích se začínají pěstovat bambory, rajčata, kukuřice a slunečnice, většinou plodiny u nás do té doby neznámé. Zvyšuje se také spotřeba cukru, tentokráte jde už i o cukr řepný. Zámořské suroviny se dostávají z bohatých měst také na venkov - lidé poprvé ochutnávají kávu, cikorku, čokoládu, čaj, ale také různé lihoviny a tabák. Maso je nyní častější i u chudých lidí.
Díky pokroku měst, ale také většímu blahobytu vesnic se projevují rozdíly ve stravě chudiny na vesnici a ve městech. Bohužel městská chudina na tom je o něco hůře než lidé na vesnici. Základ jejich jídelníčku tvoří obilné kaše a žitný chléb. Od napoleonských válek jsou na talíři téměř denně bambory. Ze zeleniny zelí a řepa. Hlavním zdrojem bílkovin jsou pak mléko a mléčné výrobky (kyselé mléko a sýry a tvaroh). Z tuků se objevuje máslo a sádlo. K obědu bývá hustá, většinou zeleninová polévka - hlavně zelná a bramborová. O svátcích si chudí lidé dopřávají buchty a menší množství masa. Jako pamlsky slouží ořechy, sušené ovoce a med. Místo koření se používají domácí bylinky.

Česká kuchyně

Tzv. česká národní kuchyně, tedy alespoň její základ, vznikl v 18. a v první polovině 19. století, a to z bohatší měšťanské kuchyně. Již tehdy se objevují první knedlíky, omáčky a podobná klasicky vydatná jídla (hlavně kvůli tuku a cukru). Připomeňme si třeba oběd. Začíná polévkou. Typickou českou polévkou však není vývar, ale energeticky velmi bohatá polévka zahuštěná jíškou zhotovenou z mouky a smetany. Druhým chodem může být maso - většinou zadělávané, dušené nebo pečené. K masu se podávají husté omáčky a knedlíky. Nejčastějším druhem masa je samozřejmě vepřové. Česká kuchyně má kromě nadbytku tuku a cukru také velký nedostatek. Hlavně zeleniny a ovoce.

1. polovina 20. století

Česká klasická měšťanská kuchyně se stává dostupná i lidem z venkova a mísí se s lidovou venkovskou kuchyní. První světová válka ovšem vše mění, kvůli špatné organizaci a distribuci města hladovějí, jídla je nedostatek. V meziválečném období se situace trochu zlepšuje, dokonce dochází k uplatnění vlivů zahraničních kuchyní. Během druhé světové války a těsně po ní následuje omezení skladby potravin. Ještě několik let po válce stravu limituje přídělový systém. Vymizel ale rozdíl mezi stravou na venkově a ve městě. Dochází k ustálení jídelníčku založeného na směsi tradic české národní kuchyně se zahraničními vlivy.

2. polovina 20. století

Konečně se zlepšuje zásobování obyvatelstva. Důraz je ovšem kladen na kvantitu, nikoli na kvalitu. Češi jsou soběstační v produkci potravin, dovážejí se pouze subtropické a tropické plodiny, ale jen v omezeném množství, a v obchodech se na ně většinou stojí fronty. Rychle roste spotřeba cukru, vepřového masa, vajec, sladkostí a alkoholu - především piva, z obilovin u nás stoupá pěstování pšenice. Naopak stagnuje spotřeba mléka a mléčných výrobků. Čím dál tím víc zapomínáme také na zařazení ovoce a zeleniny do jídelníčku. Toužíme pouze po exotice, které je u nás nedostatek. Klesá spotřeba luštěnin, zelí, mořských ryb a drůbeže. Kvůli uzavřeným hranicím se rovněž omezuje sortiment potravin z dovozu. V osmdesátých letech se zvyšuje spotřeba sýrů a jogurtů (hlavně však smetanových), ale také tuku, cukru a alkoholu. Jídelníček je chudý na vitaminy C, A, vápník, železo, vlákninu a vodu. Strava je velmi jednotvárná. Jedno plus v tehdejší stravě ovšem přece jen můžeme najít. Díky mnoha státním jakostním normám je zdravotní nezávadnost potravin srovnatelná s vyspělými státy.

90. léta

Po revoluci dochází k liberalizaci obchodu. Tím, že se otevírají hranice, se také rozšiřuje sortiment potravin na našem trhu, obchody jsou mnohem lépe zásobené ovocem a zeleninou. Bohužel také narůstají ceny živočišných a pekařských produktů. Po roce 1995 se k nám dostávají velké potravinové řetězce, a kvůli nim a částečné liberalizaci výroby se snižuje kvalita potravin, které jsou k dostání.

Současná realita

A co bychom mohli říct o současné stravě a jídelníčku? Většinou nakupujeme energeticky bohaté potraviny. Nadměrná je spotřeba nasycených tuků, potravin zvyšujících cholesterol (vajec, sádla, másla, tučných mléčných výrobků a mas), cukru - sladkého pečiva a čokolády. Máme nadměrnou spotřebu alkoholu a soli. Naopak ve stravě se nám zásadně nedostává vlákniny, ovoce a zeleniny, luštěnin a cereálií. Naše strava je chudá na vitamin C, železo, selen, fluor a jód. Na druhou stranu je bohatá na aditiva a průmyslově upravené suroviny.

Blýská se na lepší časy?

Přesto se snad v poslední době začíná blýskat na lepší časy. Možná kvůli tomu, že nám hrozí epidemie obezity, se lidé zásluhou mnoha preventivních programů, pořadů či časopisů čím dál víc začínají zajímat o zdravý životní styl a s ním spojenou zdravou stravu. V jídelníčcích se stále hojněji objevují ovoce a zelenina, vláknina a mořské ryby. Přesto se však ještě máme co učit. Přemýšlejte o tom tedy, až půjdete na nákup nebo až budete doma připravovat snídani, oběd či večeři.

CO DOPORUČUJÍ VÝŽIVOVÍ PORADCI:

Bude to znít možná banálně, ale tyto základní rady stojí za to si zapamatovat:

1. Omezte příjem nasycených tuků a volte raději nenasycené mastné kyseliny.

2. Omezte příjem soli - raději použijte koření.

3. Omezte potraviny s příměsí různých aditiv a chemických dochucovadel, stabilizátorů, barviv a éček.

4. Vzdejte se výrobků light.

5. Zařaďte do jídelníčku více ovoce a zeleniny (hlavně těch z domácí produkce).

6. Dejte šanci luštěninám a vláknině.

7. Dopřejte si alespoň dvakrát týdně ryby.

8. Pijte hodně vody.

9. Omezte sladkosti - zvláště pak jednoduché cukry.

10. Čtěte etikety a přemýšlejte nad tím, co jíte. Nežijeme proto, abychom jedli, jíme proto, abychom žili.

Jak jste na tom vy? Čtete etikety na potravinách a přemýšlíte nad tím, co jíte? Hlasujte a diskutujte ZDE.

Odbrorná spolupráce: Výživový specialista Petr Havlíček specialista na výživu, Centrum Vittore www.centrumvittore.cz

4.4.2012 12:39 | Petra Lamschová

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda

Pro komentování článku je nutné být zaregistrován a přihlášen.

 
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.