ZPĚT

Když nejí máma, nejí ani dítě

Rodiče jsou pro děti vzorem v mnoha oblastech lidského života a s jídlem a váhou to není jinak. Jen my rodiče jsme proto zodpovědní za to, jak správně nebo špatně se bude náš potomek stravovat a jak bude vnímat své vlastní tělo.

Dcera, která svou maminku nikdy neviděla jíst „normální“ jídlo, slyší jen její nářky a stěžování si na tlustá stehna (břicho, zadek apod.), si jen těžko vybuduje pozitivní vztah k jídlu a svému tělu především. „Je pravda, že rodiče ovlivňují své děti z hlediska vztahu k jídlu, pohybu a sebelásky zcela zásadně. Zmíněné tři oblasti jsou důležité v jejich psychickém a emočním vývoji, a pokud se přístup z jakéhokoli důvodu porušuje, má to na dítě neblahý vliv,“ vysvětluje kouč Lenka Černá. Vezměte si například věty, které často dětem vtloukáme do hlavy. Mezi ty nejčastější patří:

* Jídlo se musí dojídat.

* Kdo to sní první, je král.

* Když budeš hodně jíst, budeš tlustá. * Nejez, nebo budeš tlustá po mamince.

* V naší rodině jsme měli vždycky velký zadek/břicho/stehna.

* Podívej se na sebe, jak vypadáš.

* Směješ se jako kůň.

* Takovou tě žádný kluk nebude chtít.

* Zase jsi to zkazila.

Nejen rodiče však ovlivňují dítě ve vnímání sebe sama. Podstatné a nebezpečné jsou i zdánlivě nevinné poznámky spolužáků, kteří komentují velká prsa, lenost, popř. jakoukoli odlišnost od ostatních. Bezvýznamné nejsou ani některé „hlášky“ učitelek, které mají někdy tendenci děti ztrapňovat.

Negativní vzpomínky z inkubátoru

Člověk vztah mezi jídlem, tělem a sám sebou vnímá prakticky od narození. „Měla jsem klientky, které měly první negativní vzpomínky v tomto směru ihned po porodu, kdy byly v inkubátoru a jejich mozek si jednoduše zapsal, že musí jíst, aby žily. Také jsem měla klientky, které jejich matka nemohla najednou kojit a ty zase měly v podvědomí:,Jídlo může dojít! Pozor.‘ Takové klientky si většinou dělaly obrovské zásoby jídla doma i později v dospělosti. Obecně lze říci, že nejvíce nám emoční zápisy vznikají od 2 do 12 let,“ říká Lenka Černá.

Dítě vnímá i beze slov

Riziko, že matka (nebo otec či kdokoli, s kým se dítě často stýká) permanentně držící diety a hladovky negativně ovlivní tímto směrem i vnímání dítěte, je prakticky stoprocentní. A to i v momentě, kdy nebude přímo mluvit. Dětský mozek je schopen vnímat tyto pocity a postoje nevědomě, tedy bez potřeby mluvení. „Proto je dobré, když máme kladný vztah sami k sobě - už jen tím dáváme dítěti dobré do života,“ doporučuje Lenka Černá. „Osobně si myslím, že stačí, když k hubnutí a změně životního stylu přistoupím já sama pozitivně, a pak není třeba dítěti cokoli vysvětlovat. A nedělat z hubnutí vědu. Budu zkrátka zdravě jíst, hýbat se (což je pro dítě perfektní společná aktivita) a budu se s dítětem radovat z toho, že na sobě pracuji.“

Ukažte dítěti pozitivní přístup

Ženy-maminky, které z různých důvodů dodržují velmi striktní diety, popř. se vyhýbají určitým typům potravin, mají jen velmi malou šanci, že alespoň své dítě povedou ke zdravému a vyváženému jídelníčku. „Jak mohou dítěti chutnat potraviny, ke kterým má jeho maminka odpor, nebo jak má dítě pravidelně jíst, když maminka sama hladoví?

Rodiče přece musí být pro dítě přirozenou autoritou a ukazovat mu, o čem život je,“ vysvětluje Lenka Černá. „Jedinou šancí tedy je, abych se já sama opravila a ukázala dítěti pozitivní přístup. Dítě automaticky přejímá naše návyky, a pokud chceme jeho návyky měnit, jde to jen pozitivní cestou, cestou příkladu. Jestliže dítěti budeme zakazovat sladké, o to větší chuť na něj bude mít. Pokud budeme dítě nutit do pohybu, o to více jej bude nenávidět. Snažte se tedy dítě pozitivně motivovat a chytře vést přes pozitivní emoce, pak to jde všechno lépe,“ dodává na závěr.

Nejčastější projevy poruch jídelního chování a vnímání vlastního těla u dětí

1. Nedostatečně kvalitní snídaně - většina dětí snídá pečivo, které je zdrojem lepku, a často tak již u dětí vzniká celiakie - alergie na lepek. Kromě toho má pečivo mnoho jednoduchého cukru, což způsobuje kolísání krevního cukru a v důsledku nadváhu.

2. Vynechávání snídaně - mnoho dětí vůbec nesnídá, protože rodiče odcházejí dříve z bytu a neumí dítě navyknout na snídani.

3. Nechutenství k zelenině a ovoci - závislost na jednoduchém cukru v nápojích a pečivu. Děti mají vzhledem k velkému přísunu jednoduchých cukrů snížené vnímání sladké chuti, a proto jim zelenina a ovoce nechutná. Kromě toho jsou jejich chuťové pohárky často poničené kvůli polotovarům, které jim rodiče a školní jídelny podávají.

4. Neochota pravidelně jíst - děti se často bojí, že budou tlusté, a tak nejedí, nesnídají, nesvačí apod.

5. Lenost - více než 40 % dětí tráví u počítače více než 2 hodiny denně a nehýbe se.

6. Záměrné nechutenství - děti bojkotují jídlo rodičům, protože je nutí.

7. Alergie - jasný signál dětského těla, že se něco děje z psychosomatického hlediska.

8. Zácpa/průjem - opět psychosomatická záležitost poukazující na nevyrovnanou dětskou psychiku.

9. Časté prohlížení postavy v zrcadle

10. Srovnávání se s ostatními dětmi z hlediska postavy, jídla

Navíc: Podle současných průzkumů jen 24 % dětí obézních rodičů netrpí v dospělosti nadváhou. To je jasný důkaz toho, že rodiče předávají své návyky dětem automaticky. Bohužel, zároveň existuje obrovské procento dětí s anorexií nebo PPP, což znamená, že se mnoho dětí staví na druhou hranici barikády - odmítají jíst, protože se stydí za maminku nebo sourozence. V České republice máme málo dětí, které jsou správně smýšlející v oblasti jídla a zdraví.

Věděli jste že? …již každé třetí dítě v České republice má viditelné problémy s nadváhou? Se změnou bychom tedy měli začít u sebe, a to co nejdříve.

22.4.2011 8:00 | Lenka Černá a Pavla Maříková

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda

Pro komentování článku je nutné být zaregistrován a přihlášen.

 
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.