ZPĚT

Jak si zvyknout na zdravou chuť?

Lákadla moderní doby i všudypřítomné reklamy nás svádějí ke konzumaci chuťově velmi výrazných jídel. Pokud ale chceme změnit svůj životní styl, měli bychom se vrátit k základní chuti potravin, a to i přesto, že nám zpočátku moc nechutná.

Jestli je něco typické pro nezdravou, polotovary prokládanou, tučnou, na vitaminy a minerály chudou stravu, je to velmi silná chuť. Vlastně by se dalo říct, že čím méně vám toho daná potravina může dát, tím více to vyvažuje chutí, která vás „donutí“ si chuťový zážitek zase zopakovat. Co na tom, že tak místo potřebných živin do těla cpete éčka, tuky, cukry a soli.

Jak jsou na tom chuťové buňky těch, kteří začínají se zdravým životním stylem?

Neřekla bych otupělé, spíš rozmazlené. Máme rádi stereotypy a v jídle dvojnásob. Neradi experimentujeme a jídlo, které nám v minulosti chutnalo, si opět rádi dáme. Na tom stojí oblíbenost fastfoodových řetězců. Často zabrousíme k hamburgerům a hranolkům ne kvůli hladu, ale kvůli jejich lákavé chuti. Zatímco hlad se projevuje snížením hladiny krevního cukru, kručením v břiše a vysíláním hormonálních signálů, chuť reaguje na dráždění: nasajeme vůni dokřupava upečeného kuřete nebo zaslechneme praskání horkých hranolků a vyvolá to v nás potřebu si je okamžitě dopřát.

Ze změnou životního stylu je ale chutě nutné změnit. Co přijmeme nejsnáze a co bude naopak největší problém?

Nejlépe jde odvykání od sladkého, protože sladkosti plné nevhodných cukrů a tuků můžeme nahradit sladkým ovocem, sladkými tvarohy, celozrnnými ovesnými sušenkami, ovocnými a zeleninovými šťávami… Když se vymaníme ze začarovaného kruhu potravin s vysokým glykemickým indexem, neodolatelná a stále se opakující chuť na sladké zmizí. Horší je to se solí. Zvláště u mužů je častý jev přisolování, aniž by ochutnali. Proto je praktičtější snižovat spotřebu soli postupně. Tak, jak v čase nenápadně její množství v jídle stoupalo, je třeba obrátit tuto tendenci opačným směrem. Až po měsících, když člověk omylem ochutná jídlo, které jedl dříve, nemůže věřit, jak je přesolené…

Přesto je v porovnání s nezdravou stravou ta zdravá minimálně zpočátku „nemastná, neslaná“. Jídlo pro hubnoucí bylo do značné míry zábavou, a najednou je nebaví…

To je právě ta mylná představa, že dietní jídlo je ošklivá ryba nebo kuře na vodě, brambory bez soli a salát bez dresinku. I redukční program může být chutný, když zařadíme bylinky, česnek, nevyhýbáme se ani olivám, parmazánu, nivě, pršutu… Protože vždy je to hlavně o míře. Takový plátek pršutu ochutí kuřecí steak a přitom při jednom plátku nemůže být řeč o chybě v dietě. Takže zdravě a dietně neznamená bez chuti! Znamená s rozvahou.

Vypadá to, že chutě lze měnit postupně a jídlo si i nadále zpříjemňovat. A co třeba občasné hříchy?

Pokud je jídelníček hodně striktně nastavený, je občasné zhřešení možná pro hubnoucí uvolnění stresu. Ale myslím, že není potřeba. Naplánování chutí je určitě fajn, protože změnou chutí procházíte postupně. Například restované fazolky jako příloha mohou člověku, který dlouho fungoval na bůčku a guláši, připadat mdlé a neatraktivní. Když si je ale připraví na dvou plátcích slaniny a česneku, mohou mu tyto chutě připomínat předešlou stravu a přechod ke zdravé nebude vnímat negativně. Za pár týdnů se dva plátky slaniny změní na jeden plátek a jeden plátek libové vepřové šunky, pak jen dva plátky šunky… a za pár týdnů si fazolky udělá jen na česneku a nepřijde mu to jako divné jídlo. Zvykl si totiž postupně.

Nicméně jestliže byl na tom nezdravém do určité míry závislý, jak dlouho existuje riziko, že se bude chtít k nezdravému jídlu vrátit právě kvůli pomíjivému chuťovému prožitku?

Je to velmi individuální, může to trvat několik týdnů i měsíců. Obecně platí pravidlo, že čím déle člověk udržuje zdravé návyky (plánovaně, že na to musí myslet), tím hůře se vrací k původnímu (prostě si to už nepamatuje). Nejlepší je ale, když v průběhu nových stravovacích návyků také prožije negativní zkušenost s původními. Ochutná, co měl rád dříve, a často se mu takovýto krok zpět „vymstí“ – je mu těžko, špatně, jídlo pro něj ztratí tu atraktivitu, až si na něm ani tak dobře nepochutná. Pak vlastně není o čem přemýšlet.


Čím šidíme svou chuť?

„V současné době se používají stovky přídavných látek, které slouží k prodloužení trvanlivosti, jako je ochrana před zkázou, ale také pro zlepšení chuti, vzhledu a vůně, nebo k vytvoření dojmu přítomnosti vysokého obsahu ovoce, vajec, másla, přírodních šťáv apod. Každé éčko není škodlivé a může i mít pozitivní vliv na naše zdraví. Proto je důležité se v nich umět orientovat. Některá éčka účinkují jako vitaminy nebo se vyskytují v potravinách přirozeně, jako například kyselina citronová,“ podotýká Lada Nosková.


Toto raději vynechte

E 110 – žluť SY: Žluté až oranžové barvivo nevhodné pro děti. Používá se k dobarvování sladkostí, nealkoholických nápojů, ale i hořčic a instantních polévek.

E 132 – indigotin: Je v pudincích, čokoládových tyčinkách, žvýkačkách… Větší konzumace tmavě modrého barviva může způsobovat nevolnost, zvracení, vyšší krevní tlak, alergické reakce.

E 133 – brilantní modř FCF: Zvyšuje hyperaktivitu dětí. Vyskytuje se hlavně ve sladkostech a džusech.

E 210 – kyselina benzoová: Tento konzervant najdeme v kečupech.

E 250 – dusitan sodný: Konzervant a stabilizátor, někdy označován jako dusitanová solicí směs. Bývá ve špekáčcích, párcích, šunce, masových konzervách. Způsobuje kožní problémy, bolesti hlavy a má i karcinogenní účinky.

E 320 – butylhydroxyanisol (BHA) a E 321 – butylhydroxytoluen (BHT): Zpomalují žluknutí tuků, mají aromatický účinek, působí proti plísním a bakteriím. Najdeme je v margarínech, majonézách, tucích, olejích, pečivu, instantních výrobcích i žvýkačkách. Mohou za kopřivku a údajně i rakovinu trávicího traktu.

E 621 – L-glutaman sodný: Jedno z nejpoužívanějších aditiv, má schopnost zvýrazňovat chuť. Používá se k dochucování mražených výrobků, instantních polévek, směsí koření, sójových omáček, hotovek či jako koření v čínské kuchyni. Nadměrná konzumace může způsobit bolesti hlavy, vyrážky, zvracení, nevolnost, astmatické potíže, ojediněle i halucinace. U nás je užívání povoleno v omezeném množství.

E 952 – cyklamáty: Umělá sladidla, údajně 50krát sladší než cukr, jsou v potravinách pro diabetiky a v multivitaminech.

E 951 – aspartam: Náhražka cukru používaná k slazení, výrobě sypkých nápojů, žvýkaček, jogurtů, dezertů, mražených krémů, majonézy, hořčice, ale i vitaminových doplňků.


PTALI JSME SE: Lada Nosková, nutriční terapeutka Diet Plan, www.dietplan.cz

5.3.2013 9:16 | Jana Potužníková

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda

Pro komentování článku je nutné být zaregistrován a přihlášen.

 
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.