FITweb

ZPĚT

Anna Linhartová: Posilovny mě odpuzují

S beraní tvrdohlavostí a s velkým nadšením se vrhá do hraní, vaření i módy. Kam zajde mladá herečka na dobré sushi? Proč vařila v zoo? A jaký má vztah k dietám a pohybu?

Jaký vztah máte k létu – k období plavek a odhalování?

Léto mám vcelku ráda. Nejlepší jsou pro mě teploty někde kolem pětadvaceti stupňů. Sluníčku se ale obloukem vyhýbám, protože na něj mám alergii. Abych neopuchla, stále se schovávám do stínu, takže příležitostí pro plavky moc není. Nikdy jsem se v nich ale nestyděla, a to ani dnes, kdy nejsem úplně spokojená se svojí postavou. Mnohem hůř se cítím ve spodním prádle. To se stydím, přitom v tom není zase takový rozdíl. (směje se) Jak si kromě schovávání se do stínu umíte poradit se sluncem? Zhruba od března s sebou všude nosím opalovací krém s faktorem padesát. Už jsem toho vyzkoušela hodně a na většinu přípravků mi vznikla alergie. Jediné, kterým zatím odolávám, jsou ty od firmy Avene a La Roche-Posay. Protože mám hodně suchou pokožku, vždycky mám v kabelce krém a pak také rtěnku. V soukromí se moc nemaluji, jediné, na co ráda upozorňuji, jsou rty.

Kdy vás začalo bavit upozorňovat líčením na svoji krásu?

Vzpomínám si, že kolem třinácti let jsem měla svoje emo období, kdy jsem si dělala silné linky kolem očí, poslouchala tvrdou hudbu a chtěla vypadat jako lidé z této subkultury. Pak to pominulo a já se přestala líčit úplně. Mám to tak dodnes. Jediné, co používám, je rtěnka a občas také korektor k nějakému maskování. Po pravdě mě líčení ani moc nebaví. V divadle se bez něj ale asi neobejdete… Tam ne, a protože se na představení většinou líčím sama, musím to nějak zvládnout. V poslední době mi s tím hodně pomohla moje kamarádka Anička, která je nejen herečkou, ale i výborně líčí. Naučila mě udělat si krásné linky, což často využívám. Měla jste období, kdy jste toužila být neviditelná? Nejde ani tak o období jako spíš o konkrétní den. Někdy se probudím a říkám si, že je mi úplně jedno, co si o mně kdo pomyslí, a obleču si cokoli, byť je to sebevýraznější. Mám ale i chvíle, kdy vážně nemám sílu na to, aby si na mě lidé ukazovali prstem, a tak si vezmu bráchovo oblečení, přechodím si kapuci přes hlavu a jdu. Snažím se ale, aby takových dnů bylo co nejméně.

A co nebo kdo vám v takových chvílích pomáhá?

Kamarádky, máma (herečka Jitka Asterová, pozn. redakce) a dobré jídlo.

Co pro vás znamená spojení „dobré jídlo“?

To, na co mám zrovna chuť. Teď třeba je to kuře na paprice, které jsem si před chvílí objednala. Zastávám totiž názor, že tělo si vždycky řekne, co potřebuje. To moje si zatím nejvíc žádá sushi a celkově japonskou kuchyni, užívám si ale i saláty, dobré těstoviny, kuskus. A teď mám období, kdy se neobejdu bez toastu s burákovým máslem a džemem. Někdy ale dostanu neskutečnou chuť na hamburger a vypozorovala jsem už na sobě, že když si ho v tu chvíli dám, není mi po něm tak těžko, jako kdybych pomocí něj jen zaháněla hlad.

Posloucháte svoje chutě odmalička?

Vždycky jsem byla v jídle tak trochu vybíravá, ale zase jsem na rozdíl od většiny dětí milovala zeleninu a celkově mě jídlo bavilo. Za to můžu poděkovat především svým rodičům. Maminka vždycky vařila skvěle a hlavně zdravě. Jak jsem dospívala, naučila jsem se od ní, aby mi nebylo jedno, co jím. Táta zase vlastnil sushi bar, takže jsem se díky němu už v šesti letech zamilovala do sushi, což pro mě byl zlomový okamžik. Poznáte dobré sushi? Testuji ho už hodně dlouho, takže rozeznám, kdy je v rýži moc octa, rýže se moc lepí, kuchař použil špatnou rybu nebo kaviár. A ačkoli vaření miluji, do sushi jsem se zatím nepustila, a to ze dvou hlavních důvodů. Jedním z nich je pracnost přípravy a druhým důvodem je přesvědčení, že moje sushi nikdy nebude tak dobré jako od mistrů sushi.

A kam na ně bez váhání zajdete?

V Praze je skvělý The Sushi Bar ve Zborovské, ale na to nemám vždycky peníze. Dobrý je ale i Sushi Point nebo Samurai, kam chodím také na japonskou kuchyni. A pak mám ještě jeden tip, o kterém moc lidí neví. Je to restaurace Sushi Time v Jindřišské, kde sice mají v nabídce jenom šest jídel plus sushi, navíc to tam nevypadá moc vábně, ale pokrmy jsou úžasné a za dobrou cenu. Dostala jsem se tam náhodou díky kamarádce, za kterou přijeli přátelé z Asie. Společně brouzdali po pražských asijských bistrech a tohle jediné od nich dostalo pochvalu.

Jak to vypadá, když se k vaření dostanete vy?

Hlavně k tomu nikoho jiného nepustím. Teď bydlím s několika kamarádkami v jednom bytě a ony už to o mně vědí. Nejvíc si užívám, když se sejdeme v kuchyni, ony si u stolu povídají a popíjejí a já pro ně vařím. Protože miluji indickou kuchyni, nejčastěji jsou to indická jídla, jako je čočka na různé způsoby. Také připravuji tofu, kuskus, těstoviny…

Experimentujete?

Vždycky se držím postupu přípravy, ale co se týká koření a bylinek, tam dávám přednost vlastní kreativitě. Doma mám asi milion kořenek, takže příležitostí je víc než dost. Koření je něco, co mě opravdu baví. Zatím jsem dokázala sehnat všechny druhy, které mě napadly. Jenom s mango práškem byl trochu problém. Objevila jsem ho až po půlroce v jednom zapadlém indickém krámku v Praze na Vinohradské.

Které koření patří mezi vaše favority?

Pro mě coby milovnici Indie je to Garam másala (směs indického koření, pozn. redakce), kterou si připravuji sama. Často používám také skořici, a to ať už do slaných, nebo sladkých jídel. A nemůžu zapomenout ani na svoje oblíbené chilli.

Je pravda, že za sebou máte vaření v pražské zoologické zahradě?

Jasně. Pracovaly jsme tam s kamarádkou vloni v létě. Rozhodla jsem se pro to kvůli tomu, že jsem nikdy předtím nebyla na brigádě. Od svých šestnácti jsem totiž točila filmy. Protože se ale vaření chci věnovat i do budoucna, přišlo mi důležité začít někde takzvaně od píky. Byla to dobrá zkušenost – i zjistit, jaké to je, loupat v kuchyni dvanáct hodin cibuli.

Umíte si užít pochvalu za hotové jídlo?

Je pravda, že v kuchyni mě pochvala potěší. Jinak mi ale nedělá moc dobře, když se pozornost soustředí pouze na mě. Třeba v divadle si nejvíc užívám hromadné scény.

Jaké to pak pro vás bylo, když jste se vloni ocitla mezi pozvanými celebritami na přehlídce Chanel v Paříži?

Vzpomínám na to jako na obrovskou smršť pocitů. Bylo tam tolik zážitků, že jsem to ani nestihla vnímat. Když mě najednou začali všichni fotit, přišlo mi to absurdní. Možná by se dalo čekat, že si budu připadat výjimečně, ale musela jsem se tomu spíš smát. Sledovat topmodelky na mole byl ale velký zážitek. Vždycky jsem se jim toužila podobat a dodnes mě mrzí, že nejsem vysoká a hubená, protože by mě jejich práce bavila.

Vás baví i svět módy?

Užívám si, když můžu vybírat oblečení nejen pro sebe, ale i pro druhé. V poslední době často chodím s kamarádkami po obchodech a radím jim, co si mají zkusit. Zjistila jsem, že mám cit pro to, co komu sedne. Osobně si ale třeba nevybírám ani oblečení, které dělá moji postavu hezčí, než ve skutečnosti je. Přijde mi, že bych tím okolí zbytečně lhala.

Snažila jste se někdy dostat k nižší váze pomocí diety?

Před půlrokem jsem sice zhubla, ale nebylo to cílené. Po nehezkém rozchodu jsem neprožívala zrovna jednoduché období, a tak se stávalo, že jsem na konci dne zjistila, že jsem skoro nic nesnědla nebo jsem si dala jenom půl jablka. Naštěstí to trvalo jenom dva měsíce. O hubnutí se popravdě ani moc nesnažím, protože jakmile mi jde váha dolů, zmenšuje se mi horní polovina těla, což vzhledem k tomu, že mám postavu typu hrušky, není to, co bych chtěla. Občas ale zařadím detox, kdy jím jen ovoce nebo zeleninu.

A máte kolem sebe kamarádky, které propadají nesmyslnému hubnutí?

Jedna z mých kamarádek musela zhubnout kvůli natáčení, a tak se rozhodla koupit si dietu v prášku. Celé dny místo jídla pila koktejly. Výsledkem bylo, že měla sice o pár kilo méně, ale psychicky na tom nebyla moc dobře. Kdyby po mně někdo chtěl něco podobného, klidně bych do toho šla, ale trochu jinou cestou. Dokážu si totiž užívat jídlo a je mi jedno, jestli je tučné, nebo nízkokalorické.

Mluvíte o případné změně jídelníčku. Ale co pohyb?

Na sport jsem líná. Na skupinovou hodinu bych nešla a posilovny mě odpuzují. Baví mě tancovat, v létě ráda jezdím na kole a kolečkových bruslích. Tak uvidím, jak dlouho s tím vydržím.

Hrajete, vaříte, milujete módu. Kdo je pro vás inspirací?

V oblékání mě baví anglická modelka Cara Delevingne, zpěvačky Pink, Rihanna a za velké osobnosti považuji Evu Herzigovou, Karolínu Kurkovou a Beyoncé. Při vaření ráda sleduji Američanku Cat Caru a Gordona Ramsayho. Když se chci zasmát, pustím si Nigellu Lawson, která připravuje dezerty z tyčinek Snickers, a inspiraci hledám u indických kuchařů. V herectví nebudu moc originální, když zmíním jména jako Meryl Streep, Cate Blanchett, Nicole Kidman nebo Demi Moore.

A kdy vy sama jste si naposledy po práci řekla: „Skvěle jsem si to užila!“?

To se zatím povedlo jen párkrát. Na divadle jednou na konzervatoři díky hře Kuřačky a spasitelky a v Divadle Na zábradlí při hororové pohádce Jak šli Hovňousek a Kladivopád světem. Párkrát jsem to už zažila i při vaření. Ale největší pocit zadostiučinění jsem měla, když jsem dokázala zabít slepici, oškubat ji, vykuchat, uvařit a sníst. Byla jsem na sebe neskutečně hrdá, že jsem dokázala absolvovat celý ten proces.

Anna Linhartová (21)

Začínající herečka na sebe upozornila v roce 2011 kontroverzní rolí v dramatu Nevinnost. Výrazná byla také ve filmech Cesta do lesa a Pohádkář. „V září budu mít premiéru v pražském Divadle Bez zábradlí v představení Bosé nohy v parku, kde hraju s Radúzem Máchou, Veronikou Freimanovou a také s Janem Hrušínským. A jaké mám plány do budoucna? Až dotočím a dozkouším, ráda bych odjela z České republiky. Zatím nevím kam a na jak dlouho, ale potřebuji si někde oddechnout.“


Rozhovor vyšel v časopise Dieta 7-8/2015.

10.9.2015 1:01 | Iveta Vařečková

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda
 

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.