FITweb

ZPĚT

Lucie Křížková: Běh pokořil moje limity

Jak se česká královna krásy, Která odmala vynikala ve sportovní gymnastice, dostala až k půlmaratonu? Co ji naučil život s profesionálním sportovcem? A kam si zajde na dobré jídlo?

Sportovní gymnastika a půlmaraton jsou hodně vzdálené disciplíny. Vy jste ale zvládla obojí?

S během to byla velká náhoda. Delší tratě totiž byly odjakživa mým největším nepřítelem. Sice jsem už na základní škole byla dobrá ve sprintech a několikrát i školu reprezentovala na krajských závodech, ale jakmile běh překročil 400, nebo dokonce 800 metrů, nezvládla jsem to. Když mě letos v březnu oslovili, abych se stala ambasadorkou projektu Women’s Challenge, který ženy motivuje k běhu a zvládnutí správné techniky, byla to pro mě výzva zkusit pokořit vlastní limity.

Jaký jste si dala cíl?

Uběhnout deset kilometrů, a to navzdory tomu, že jsem v té době nedala ani kilometr v kuse. Začala jsem chodit do tréninkové skupiny k ultramaratonci Miloši Škorpilovi. Ještě do chvíle, než jsem se před ním poprvé proběhla, jsem si ale myslela, že celkem běhat umím. On mi ale nekompromisně řekl: „Tak, a od začátku.“

Co bylo potřeba změnit?

Točilo se to hlavně kolem mojí techniky (nebo spíše netechniky) běhání. Příliš jsem hýbala rameny, netušila jsem, že při běhu je dobré být trochu předkloněna dopředu a zakopávat nohama. Díky Milošovi jsem také zjistila, že když celkově zmírním tempo, uběhnu ve výsledku delší vzdálenost a pomocí tréninků se nakonec zvýší i rychlost. Než se mi to ale všechno zautomatizovalo, připadala jsem si jako běžecký analfabet, protože jsem se najednou při tréninku musela soustředit na tisíc věcí.

Propadla jste nakonec běžecké mánii?

Dá se to tak říct. Dřív jsem chodila často cvičit do fitness centra a bavilo mě to. Dneska je ale u mě na prvním místě běh. Užívám si, že jsem v přírodě, a běhám, jak mi situace dovolí. Nepotřebuji k tomu společnost ani hudbu. Mnohem radši během tréninku přemýšlím nad pracovním plánem. Co ale potřebuji znát, jsou moje výsledky. Je to pro mě obrovská motivace vidět, jestli se zlepšuji. Zjistila jsem to nedávno, když se mi zhruba na desátém kilometru vybil telefon a s tím se vypnula i aplikace Nike+ Running. Moje chuť pokračovat byla rázem na bodu mrazu.

Jsou pro vás motivací závody?

Na nich mě baví hlavně emoce a setkání s lidmi, kteří milují běh stejně jako já. Pokaždé zažívám těsně před startem příjemnou nervozitu, která ale nemá nic společného s obavami, že bych to nezvládla, nebo s touhou vyhrát. Tohle už jsem si vyjasnila. Mám radost z toho, že moje tělo, které bylo z gymnastiky zvyklé maximálně na sestavu dlouhou minutu a půl, teď zvládá větší zátěž. To je důvod, proč mým cílem není a nikdy nebude dát kilometr za čtyři minuty, ale aby mě běh pořád bavil. Sice se snažím otěhotnět a zvažovala jsem, jestli v trénincích pokračovat, ale řekla jsem si, že to, co se má stát, se stane.

Užívala jste si soutěží jako malá?

Ano, ale hodně mi pomáhal fakt, že se mi dařilo. Myslím, že v opačném případě by tím moje sebevědomí dost trpělo. Hodně o tom teď přemýšlím v souvislosti se synem, kterého vedeme ke sportu a chceme, aby si ho hlavně užil. Osobně jsem ale vždycky znala svoje limity a věděla, že se v gymnastice nemůžu srovnávat s holkami, které trénují každý den nebo se dostaly na vysokou úroveň díky tomu, že byly v Praze či v Brně, zatímco já zůstala v Příbrami. Dodnes si dávám osobní cíle. Třeba při plánování půlmaratonu jsem si řekla, že ho zvládnu za dvě hodiny a deset minut. Jenže se to ukázalo nakonec příliš, protože venku bylo 40 stupňů. Šílené, ale dala jsem to.

Byla jste někdy na pohybu závislá?

To, jak moc se mě téma závislosti týká, jsem zjistila v sedmnácti, když jsem si zranila obě nohy. Najednou jsem nemohla vůbec nic dělat, jenom ležet doma a být trpělivá. V tu chvíli mi došlo, že sport je pro mě náplní mého života. Kvůli úrazu jsem ale paradoxně zvítězila v Miss, protože kamarádi mě přihlásili do soutěže, abych se něčím zaměstnala.

Jak zpětně hodnotíte svoji změnu směru od sportovní gymnastiky k modelingu?

Ve stejné době, kdy jsem začala s modelingem, jsem se učila skákat o tyči a dnes často říkám, že kdybych dostala druhou možnost a mohla si vybrat, zda zvolit modeling, nebo skákání, tak bych bez většího váhání korunku Miss vyměnila za úspěch ve sportovní soutěži.

Byla pro vás krása někdy prioritou?

Nikdy jsem ji moc neřešila. Věděla jsem, že mám hezkou postavu, ale neměla jsem pocit, že bych se nějak vymykala. Jediné, co všechny v gymnastice udivovalo, bylo, jak jsem vysoká, protože jsem škrtala nohama o zem, když jsem visela na bradlech.

Změnilo vás vítězství v Miss?

Všichni si vždycky mysleli, že vítězka musí mít vysoké sebevědomí, ale já to měla spíš naopak. Ke všemu jsem přistupovala s velkou pokorou a znala svoje limity. Věděla jsem, že nejsem typ pro světová mola. Ani se mi nechtělo odjet na půl roku do zahraničí a radši jsem dál studovala vysokou školu. Určitá nejistota je ve mně dodnes, a tak jsem ráda, když dostanu od klienta zpětnou vazbu, zda se mu moje práce líbí. Ani v osobním životě nepovažuji krásu za důležitou. Znám spoustu nádherných holek, se kterými si ale nemám co říct, takže se míjíme. A stejné je to u chlapů. Možná, když mi bylo osmnáct, pro mě bylo hlavní prioritou výběru, zda je to krasavec. Postupně jsem ale dozrála k tomu, že potřebuji mnohem víc.

Hledala jste muže sportovce?

Ne cíleně, ale je pravda, že jsem ráda, že můj manžel (oceánský jachtař David Křížek, pozn. redakce) má zálibu, které se věnuje, a nesedí celý den doma. Když jsem ale zjistila, jak bláznivý sport dělá – třeba se vydá sám na moře a pluje přes Atlantik, musela jsem si říct: „Líbí se mi, jsem s ním spokojená, takže tohle prostě musím překousnout.“

Jak zvládáte fakt, že je často pryč?

Spíš manžel už z našich telefonátů pozná, kdy to nezvládám. (smích) Začnu být strohá v odpovědích a už tak často neodpovídám na esemesky. V tu chvíli ví, že je čas, aby se vrátil domů a s něčím mi pomohl. Nikdy bych mu ale sport nezakázala. On by ho možná kvůli mně omezil, ale pak by nebyl spokojený. Takhle si užívám, že se mi vrátí vysmátý, opálený a nechrlí na mě spoustu negativ tak jako tolik lidí.

Co nesportovního vás dva spojuje?

Kromě syna Davida je to jídlo. Oba jsme velcí fajnšmekři, takže se vůbec nebráníme tomu, chodit do restaurací a užít si to. Máme rádi dobré jídlo a víno, nejlépe suché bílé.

Podle čeho volíte restauraci?

Jdeme tam, kde je dobrá obsluha, kde máme pocit, že nás hýčkají a nabízejí zajímavé kombinace jídel. Hodně dám na doporučení známých. Sama všechny v Plzni, kde bydlíme, posílám do restaurace Ve Vilách, Pulcinelly nebo do restaurace U Majáku. Rozhodně se tam nesetkám s tím, že by mě číšník nechal dlouho čekat, což je pro mě důvod, proč se zvednout a odejít jinam.

Myslíte při výběru jídla na dietu?

Jedinou dietu, kterou jsem kdy musela držet, byla žlučníková. Od třinácti jsem měla koliky a problémy nepřestaly, ani když mi žlučník vyoperovali. Dodnes proto nejím příliš přepálené věci a vyhýbám se i přemaštěným jídlům. Ale třeba smažený sýr s hranolky si občas dám. Mám štěstí v tom, že už dvanáct let vážím 59 kilo. Všichni mě straší tím, že se to s třicítkou zlomí, tak doufám, že to není pravda. Cítím ale na sobě, že zatímco dřív jsem byla schopná sníst cokoli, teď si svoje tělo víc hýčkám. Pořád platí, že jsem masomilec, ale teď se snažím masu jeden den v týdnu vyhnout. Také omezuji mouku (i když rohlík ráno si neodpustím) a cukry. Mám pravidlo nekupovat dobroty domů, aby mě to zbytečně nelákalo.

Takže žádné skryté zásoby sladkého?

U nás je to tak, že malému jsou tři roky, a kdyby nebylo babičky, neví, co je čokoláda. Osobně jsem byla striktně proti tomu, protože jsem věděla, že když zjistí, jaká je to dobrota, těžko tomu bude odolávat. Proto jsem se musela často „obětovat“, když Davídkovi návštěva přinesla čokoládu, snědla jsem ji. (smích) Naštěstí je pro něj stále největší odměnou salátová okurka a jablko, tak jsem zvědavá, jak dlouho mu to vydrží.

Inspirují vás v soukromém životě odborníci, které potkáváte při moderování pořadu Sama doma?

Rozhodně. Nejvíc mě baví psychologie, zvlášť psychologie dětí, také zdravotní témata, rozhovory se známými osobnostmi a alternativní medicína.

Věříte účinkům alternativní medicíny?

Spousta věcí je na mě příliš, ale ráda využívám například léčivých účinků přírody. Třeba když je někdo nachlazený, sáhnu po kopřivě a uvařím čaj. Doma mám také řadu masážních olejů, třeba heřmánkový, nebo si přidávám oleje do koupele, což je neuvěřitelně příjemné.

To zní jako dobrý tip na relax…

Úžasné uvolnění zažívám i během thajské masáže, na kosmetice nebo u kadeřnice. Zjistila jsem ale, že čím jsem starší, tím větší jsem introvert. Nejvíc si tak odpočinu, když jsem sama doma a nemusím se nikomu přizpůsobovat.

Lucie Křížková (31)

Lucie, za svobodna Váchová, se dvanáct let věnovala sportovní gymnastice. V roce 2003 zvítězila v soutěži Miss ČR. Od roku 2013 moderuje pořad Sama doma. Už několik let je patronkou občanského sdružení Dobrý skutek. Jejím manželem je oceánský jachtař David Křížek, s nímž má tříletého syna Davida.


Rozhovor vyšel v časopise Dieta 10/2015.

5.11.2015 1:01 | Iveta Vařečková

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda
 

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.