FITweb

ZPĚT

Potápění na vlastní kůži

Jaké to je, obléct si neopren a jen s dýchacím přístrojem se poprvé ocitnout pod hladinou? Iveta Vařečková absolvovala takzvaný ponor na zkoušku.

Mám za sebou úžasný zážitek z Keni, kdy jsem při šnorchlování na otevřeném moři pozorovala rodinu delfínů. Celé to trvalo jen pár minut, ale stačilo to k tomu, aby ve mně vzrostla touha poznat mořský svět o něco víc.

Proto jsem neodmítla možnost vyzkoušet si ponor s profesionálním potápěčem.

20 KG VÝSTROJE

„Stačí, když si s sebou vezmete plavky a dobrou náladu,“ radil mi se smíchem majitel potápěčské školy Jan Judl, když jsme se domlouvali na ponoru. Ale jakmile v Aquapalace Praha dorazím k potápěčské jámě, která je navržena speciálně pro výcvik potápěčů a díky schodům příjemně oddělená od zbytku areálu, dobrá nálada je pryč. „Jestli jste zvyklá potápět se se šnorchlem, pak tohle bude v pohodě,“ snaží se mě Honza uklidnit. „Ponořit se se šnorchlem? To mi nikdy nešlo…“ uvědomuji si s hrůzou, když se snažím dostat do neoprenu a spíš než oblékání se to podobá akrobatickému víceboji.

„Vlezte s tím do vody, půjde to líp,“ radí mi už oblečený Honza. Má pravdu. Ještě si nasadím ploutve a na záda dostanu „batoh“ s desetilitrovou láhví vzduchu, dýchacím a zátěžovým systémem.

Výstroj teď váží zhruba 20 kilogramů, ale díky vodě zátěž necítím. Honza mi vysvětluje dva základní symboly, které se používají k dorozumívání se pod vodou: jedním je písmeno O vytvořené pomocí palce a ukazováčku coby signál, že je vše v pořádku, druhým je pohyb rukou ve tvaru vln, kterým se dává najevo, že se potápěč necítí dobře a chce jít nahoru. Teď už jen nasadit brýle, které zakrývají oči i nos, a jdeme na to.

CHRČENÍ POD HLADINOU

„Do pusy si dejte automatiku a dýchejte jen pomocí ní.“ Vše se zdá v pohodě, a tak dám hlavu pod vodu a dýchám. Jde to.

„A teď se ponořte celá a zkuste to znovu.“ Hladina nade mnou se uzavírá – zvláštní pocit. Jsem obklopena vodou, chrčivými zvuky svého dechu a bublinkami. Dívám se kolem sebe, zprvu vyděšena z vědomí, že není potřeba se vynořovat, abych se nadechla. Honza, který je pod vodou se mnou, stále kontroluje pomocí symbolů, zda jsem v pořádku. Přiznávám, že mě hodně uklidňuje fakt, že jsme zatím v mělké části jámy (1,5 metru), tedy bezpečně dosáhnu nohama na dno. Při vynoření si ale stěžuji na zamlžené brýle. „To je kvůli vydechování nosem. U potápění je potřeba nadechovat se i vydechovat pusou, a hlavně nezadržovat dech,“ vysvětluje mi Honza a láká mě k dalšímu kroku: „Lehneme si na dno. Klidně se přidržujte schůdků.“ Jdeme dolů. Teď už je jasné, že agorafobií neboli strachem z otevřeného prostoru netrpím. I s tím se Honza coby instruktor u klientů setkal. Já mám naopak chuť vydat se hlouběji.

VSTŘÍC HLOUBKÁM

Dostáváme se k další hloubkové úrovni jámy. Honza vypluje první a čeká, až mu dám znamení, že jsem připravena.

Poté ke mně připlave, chytí si mě k sobě a vyplouváme. Abych mohla plavat níž (nebo výš), reguluje zatížení mé vesty a stará se tak o trim neboli správné vyvážení pod vodou. Přestože se stále musím soustředit na dýchání pouze ústy, pomalu si začínám potápění i užívat.

Prohlížím si stěny potápěčské jámy, které jsou designově přizpůsobené tomu, abyste si připadali jako hluboko v moři.

KDYŽ TĚLO ŘEKNE DOST

Při návratu nad hladinu z hloubky 2,5 metru si uvědomím, že je to opravdu adrenalin, který ale narůstá postupně, a to s každým dalším nádechem a mávnutím ploutví. Nadšeně proto souhlasím s dalším ponorem. V hloubce tří metrů ale narazím na své dnešní maximum. Ozve se bolest v uších a já bez váhání použiji ruku k symbolu, že chci skončit. Honza mě uklidňuje, že s tím se při prvním ponoru setká každý. V základním potápěčském kurzu se pak učíte, jak tlak v uších vyrovnávat.

Honza to prý už dnes dělá automaticky, a to nejen v letadle, ale i když jde po ulici a zničehonic začne pršet. Ačkoli úplné dno potápěčské jámy mi dnes zůstalo utajeno, nelituji. Ponor na zkoušku jsem si užila. Po sundání neoprenu cítím příjemnou únavu a musím dát za pravdu tvrzení, že jedna hodina pod vodou se rovná hodině v posilovně. Ale na rozdíl od činek mě rozmanitost podmořského světa láká mnohem víc. A co vás?

ZE ZKUŠENOSTÍ POTÁPĚČE JANA JUDLA

Kde se potápět?

„Dobrá viditelnost i potápěčské zázemí jsou v lomu Bořená Hora u Sedlčan nebo v lomu Leštinka u Pardubic. Z ciziny doporučuji Chorvatsko a hotový ráj zažijete v Rudém moři, ale i na Bali.“

Kolik ponorů za den?

„I čtyři, ale rekreační potápěč má dost už po dvou. Řiďte se tím, jak se cítíte.“

První potápění v cizině?

„Zvažte to. Mnoha lidem už se stalo, že je při ponoru instruktoři vzali do hloubky větší než čtyři metry a pak je bolely uši a hlava. Také pozor, na získání certifikace je dobré mít nejméně měsíc, ne pár dnů.“

Co jíst a pít?

„Hlavně pít, nejlépe čistou vodu. Při potápění, kdy dýcháte suchý vzduch, totiž dochází k vysoké dehydrataci.“


Článek vyšel v časopise Dieta 7-8/2015.

15.9.2015 1:01 |

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda
 

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.