FITweb

ZPĚT

Kdo vám (ne)pomáhá s dietou

Jste odhodlaná hubnout. Jenže hned druhý den vás kolegyně zvou na zmrzlinu a tchyně hlásí, že na víkend naplánovala řízky. Vážně všichni chápou, proč jste se pustila do toho „trápení“?

PTALI JSME SE

PhDr. Zdeňky Sládečkové, psycholožky a zakladatelky Klubu Diana (www.klubdiana.cz)

* Když řekneme, že držíme dietu, všichni nám to rozmlouvají. Proč?

Ptáte se mne, ale já jsem ta, která každého hubnoucího kromě anorektiků chválí a podporuje. Ostatní většinou nereagují, jak říkáte, ale daleko hůř. Začnou se snažit, abyste své úsilí porušila. Však to znáte: „Prosím tě, kousek dortu tě nezabije!“ Myslím, že lidé se i v jiných oblastech takto testují v psychické pevnosti, síle a důslednosti. Obzvláště to zkoušejí ti, kteří o své vlastní síle vůle vůbec přesvědčeni nejsou. Bývají to slaboši a manipulátoři. Proto hledají cestu, jak udělat slabochy i z druhých…

* Kdy lidé přestanou chápat dietu jako trápení?

Nikdy, zklamu vás, ale znám lidskou duši a to, co ji naplňuje. Ani my, odborníci, program v našich chromozomech „neukecáme“. Lidé neuvěří, že jídlo není slast, protože cítí, vnímají a prožívají, že to slast je. Hubnutí a regulaci váhy mohou lidé ve své moudrosti uznávat, ale co je hlouběji v nás, to vidíte ve skutečnosti na pobytech all inclusive.

* Při hubnutí často musíme odmítat nevhodné jídlo a jeho tvůrci si to berou osobně… Jak je neurazit?

Musíme donekonečna (asertivní technika zaseknuté gramofonové desky) opakovat totéž: „Nemusíš mne chápat, ale záleží-li ti na mně, prosím, neoslabuj mne v úsilí hubnout. Jsem slaboch, vždyť mne znáš. Věřím, že mi chceš pomáhat, nikoli ubližovat, prosím, dej mi jen zeleninu a řízek si vychutnej za mne. Jsem ti za tu podporu vděčná!“

* Asi nejproblematičtější jsou maminky a babičky, pro něž zeleninový salát není jídlo. Jak na ně?

Já jsem o tom svou moravskou babičku nikdy nepřesvědčila. Myslím, že jediné přesvědčivé chování je hlasité mlaskání a naléhavá žádost o další přídavek zeleniny. Jen hrozí, že někteří příbuzní pro vás v úleku zavolají rychlou lékařskou pomoc :-) Bez legrace, vím, že je to někdy v lidech nezměnitelné, dokonce vás kvůli tomu někteří zavrhnou. Ve svém Klubu Diana jsem zažila, že příbuzní hubnoucí ženu, která k nim přijela na oslavu, požádali, ať jede domů a už se nevrací, když nechce, co navařili. Urazilo je to.

* Co vede lidi k tomu, že nás od diety odrazují? Závist? Lenost? Strach, že je nějak předčíme?

Ano, a mozaika motivů je ještě pestřejší. Nezapomeňte na náš druhý nejsilnější pud – destruktivní. Jednoduše řečeno, všichni bez výjimky v sobě máme jistý pocit slasti, když někomu nebo něčemu škodíme, ničíme dílo jiných. Dělá nám dobře ubližovat občas i sobě, škrábat si bolístky nebo se natruc přejíst.

* Když ve svém okolí najdu ty, kteří se budou chtít do mé diety zapojit, mám jim okopírovat jídelníček?

Ne, jim přece chutná něco úplně jiného. Okopírujte jim metodu, jak na hubnutí. Nejlépe z mé příručky, stručněji to snad ani nikdo nenapsal :-) A zadruhé, navzájem si nabídněte kontrolu jídelníčků i vážení. Cizí oči vždy lépe vidí chyby, a budete-li upřímní, budete se vzájemně držet nad vodou.

* Co když se dostanu do jiné situace: všichni si na mou dietu zvykli a pořád chtějí vědět, kolik už jsem zhubla. Jak zastavit tenhle nátlak?

Pokud vám chtějí pomáhat a jste ještě tlustá, nic nezastavujte, ono se to zastaví samo. To je pak pro bitvu s nadbytečnými kily bohužel daleko těžší. Lidský zájem je věc vzácná. Jestliže potřebujete ještě hubnout, nechte se podporovat. Nebuďte ale tolerantní k zájmu, který pravým zájmem není. Pak se řiďte příslovím, že „na hrubý pytel patří hrubá záplata“.

* A co v práci? Přestanu-li chodit s kolegyněmi na pizzu, mám se snažit něco vysvětlovat, i když nejsme nejlepší kamarádky?

Moje maminka mi říkávala „všechny kočky nezachráníš“ a potvory za to ani nestojí. Dělejte si své věci a ukáže se, která by vám ani v jiných situacích kamarádkou nebyla. Ale myslím, že až to hubnutí na vás začne být vidět, kočičky přilezou požádat o tu skvělou dietu. Pak přijde vaše chvíle.

* Navykání si na nový životní styl mě vyřadí i z obvyklého domácího „provozu“. Mám to s partnerem řešit předem?

Pokud je to partner hodný svého jména, můžete ho klidně požádat o kontrolu sebe a svého úsilí. Je-li to jedinec nevyrovnaný a nejistý, nic mu předem nesdělujte, a pokud si něčeho všimne, vše svalujte na zdravou výživu a hrozící zdravotní obtíže. To je také pravda a on se nezačne bát, že máte někde milence, kvůli kterému hubnete.

* Co dělat, když mám doma velké „ego“, které mě odrazuje poznámkami o tom, že mi hubnutí nepomůže… Proč to někteří muži dělají?

Protože mají strach, aby je nevyšoupl někdo z místa vedle vás v posteli a vy jste nezjistila, že jsou někde daleko lepší muži. Nejjednodušší obranou je souhlas. Dávejte mu za pravdu, že se vám zhubnout nepodaří. A dělejte si opět dál věci po svém. Chytřejší muži to nejspíš časem prohlédnou a začnou s přímým verbálním nátlakem. Ale to už budete mít deset kilo dole a bude vám to jedno. Hlavně se však před svým velkým „egem“ neradujte z úbytku, začal by vám vnucovat komplexy z něčeho jiného.

* Za jak dlouho se vše poddá a já si budu moct užívat nový životní styl, aniž bych musela něco někomu vysvětlovat?

Někteří se s vaší vůlí nesmíří nikdy. Většinou ale blízcí lidé po roce uznají, že vaše snažení mělo smysl. Já bych vám však chtěla říct, že váš život je jen váš a jediný. Proto si ho žijte tak, aby především vám v něm bylo fajn. Hubněte a radujte se z toho. A budou-li vaši blízcí mít s vaším žitím či vaší zeleninou nějaký problém, poraďte jim, že by si s tím měli možná někam zajít, že by jim s tím dobrá psycholožka pomohla. Aby zase mohli řešit především své problémy a netrápily je zbytečně ty vaše, ne?

18.11.2009 9:51 | Jana Potužníková

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda
 

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.