ZPĚT

Lucie Vondráčková: Chuť na sladké krotím během

Sport hraje v životě úspěšné zpěvačky důležitou roli. Díky němu se nemusí bát kil navíc, aniž by se vzdala milovaných steaků a jahodových knedlíků s tvarohem. Posilovně se vyhýbá velkým obloukem, a než potkala Tomáše Plekance, byl pro ni velkou neznámou i hokej.

Kdybyste měla poslední peníze, za jakou potravinu byste je utratila?

Za konzervu tuňáka ve vlastní šťávě. Po něm není hlad.

Dostala jste se někdy do situace, kdy vám scházely peníze na jídlo?

To ne. Ale jednu dobu jsem dost šetřila na jídle proto, abych si mohla kupovat knížky. Dopadlo to většinou tak, že jsem jedla jen ovoce, ale byla jsem naprosto spokojená, protože jsem si vezla plný kufr slovníků a bichlí všeho druhu. Brzy jsem však zjistila, že takhle se dá žít jen omezenou dobu.

Jak reagujete, když vás lidé bez domova na ulici prosí o peníze?

Neváhám a zajdu do nejbližšího krámu, kde jim koupím něco k snědku. Nechci, aby peníze, které jim dám, utratili zbytečně za alkohol. Nestojí mě to moc času navíc a vím, že to má smysl. Jednu dobu jsem mazala chleby a nosila je bezdomovcům, kteří by se jinak dostali k jídlu jen stěží.

Když dostanete chuť na něco dobrého, čemu nikdy neodoláte?

Jako malá jsem milovala školní jídelnu. Bavilo mě, že dopředu nikdy nevím, co budu mít k obědu. Na rozdíl od většiny dětí jsem vždycky všechno snědla, tedy kromě koprovky a hovězího masa. Vedla u mě hlavně bramborová kaše, buchtičky se šodó a kolínka. Teď jsem hlavně steaková a zeleninová. A když můžu hřešit, přijdou na řadu kuličky Raffaello nebo jahodové knedlíky s velkou porcí tvarohu.

Co vám nejvíc chybí během nákupů potravin v Kanadě?

Zatím jsem na nic nepřišla. Nejradši chodím nakupovat do supermarketu, který máme kousek od domova. Vždycky tam hrají nádherné písničky z filmů, během kterých rychle zapomenete, kde jste. Ponořím se díky tomu do jiného světa a objevuji nové a nové dobroty. Navíc jsem zjistila, že chutě se člověku v každé zemi mění. Třeba v Kanadě je dost zima, takže nemám ani pomyšlení na to si tam dát zmrzlinu. Nejlepší v takovém případě je pořádně se obléknout, sednout si ke krbu s horkým čajem v ruce a kocourem na klíně. Tady si naopak neumím bez jahodového Mrože představit letní den.

Je něco, čemu jste naopak podlehla?

Všimla jsem si, že Kanaďané mají hodně rádi steaky a sushi. Pro mě je ale horší skutečnost, že se tam na každém rohu prodává cheesecake. To je tak úžasná dobrůtka, že to chce opravdu velké přemáhání, aby člověk nepodlehl. Dospěla jsem k tomu, že nejlepší obrana v takovém případě je vzít si nějakou knížku nebo si jít zaběhat.

Jak jste ovládala své chutě během těhotenství?

Žádná velká „stravozměna“ u mě neproběhla. Jen jsem najednou neměla ráda sushi, které jsem do té doby milovala, a také mi nechutnala čokoláda, což bylo vzhledem k postavě celkem fajn. Během těhotenství se mi ale nakonec zvětšilo jen bříško. Jinak všechno zůstalo téměř stejné. Určitě mi pomohlo i to, že všichni v rodině máme útlé kotníky a skoro stejně štíhlé nohy jako ruce. Jediné, co mi přibylo, byly vlasy. Měla jsem jich tak asi o polovinu víc, než jsem zvyklá. Trvalo mi skoro hodinu, než jsem je rozčesala.

Myslela jste v prvních měsících po porodu na shazování kil?

To víte, že ano. Hodně jsem cvičila už během těhotenství, takže se mi pak podařilo dostat se do svého cvičebního programu celkem rychle. Ale nepředstavujte si mě, jak mířím do posilovny. Já jsem vyznavačem chůze a plavání. To je můj svět. Moc se mi líbí, když maminky neváhají a vyrazí sportovat i s malými dětmi. Nejvíc fandím dětskému plavání. Myslím, že je fajn, když miminka jen neleží v postýlce jako preclíky.

Co vám říkají diety?

Zkusila jsem všechno možné - od jednostranných diet přes vegetariánství až ke stavu, ve kterém „jedu“ teď. A to je dost se hýbat, a pokud se něco v jídelníčku příliš opakuje a začínám to vyžadovat každý den, tak to ze své stravy úplně odstřihnout. Tak razantní krok má svůj důvod. Změnou největší zvyklosti totiž vznikne disharmonie a čas na změnu. Právě změna funguje na postavu jako zázračný proutek.

Váš manžel je profesionální hokejista. Změnil se díky němu váš pohled na sport?

Vůbec. Jsem srdcem sportovec. Celý svůj život jsem sportovala, ať už to bylo plavání, tanec, tenis, akrobacie… Poznáním Tomáše ve mně jen vzrostl větší respekt k vrcholovému sportu. Dobře si uvědomuji, že jde hlavně o dril a pevnou vůli. Stane se, že se mu zápas nepovede. Když pak přijde domů, umí mu náladu zvednout Matyáš. Pokud má ale pocit, že se něco opravdu nepovedlo a šlo to udělat jinak, vím, že se tím trápí. Ale přijde mi to logické. Má úctu k fanouškům i k práci, kterou dělá. Není mu to jedno, a to se mi na něm líbí.

Existuje sport, který vás dva spojuje?

Chodili jsme spolu bruslit a hrát tenis. Díky tomu jsem poznala, že Tomáš má velkou trpělivost. Když se totiž rozčiluji jako špaček, protože mi něco nejde tak, jak bych si představovala, dokáže mě uklidnit, usměje se a všechno je zase fajn. Mám pocit, že Tomáš umí snad všechny sporty. Sice nikdy netancuje, ale já vím, že kdyby do toho šel, tak z něj bude mistr. Ale nepřemlouvám ho k tomu. Nechci ho měnit. Navíc mi jeho nechuť k mužskému tancování přijde roztomilá.

Máte doma posilovnu?

To sice ne, ale pravidelně využívám běžecký pás. Vybrala jsem si ho na radu kamarádky, která se díky němu dostala po porodu do kondice. Můžu potvrdit, že to opravdu funguje, a musím přiznat, že se z pásu stal můj velmi dobrý trenér, ale zároveň i trapič.

Když se ohlédnete zpátky, jaký vztah jste měla v minulosti k hokeji?

Přiznávám, že jsem se v televizi spíš dívala na skoky do vody nebo plavání. Hokeji jsem fandila hlavně během mistrovství světa a jiných důležitých zápasů. V té době jsem si ale nějak nestačila všimnout, že se během zápasu hráči střídají a nejsou na ledě celou dobu. Z toho dost jasně vyplývá, že jsem moc velká hokejová fanynka nebyla. (smích)

Jaké pocity u vás převažovaly během letošního mistrovství světa v hokeji?

Měla jsem hlavně strach, aby se nikomu z hráčů nic nestalo. V jednu chvíli jsem se trošku bála i toho, že nakonec odjedeme bez medaile. Ale ukázalo se, že to byly jen hloupé obavy, protože nikomu se nic vážného nestalo a medaile byla také.

Je něco, v čem profesionální sport pomáhá vašemu manželovi v osobním životě?

Myslím, že je to spíš naopak. Sport pouze odráží to, jaký jste člověk. Třeba já jsem vyloženě vytrvalostní typ. Jdu ke svému cíli pomalu, krok za krokem. Žádný sprint. A stejným způsobem přistupuji k herectví a muzice. Projevuje se to i v mém vztahu ke sportu - chodím na dlouhé procházky a běhám delší tratě. Tomáš má v sobě naopak disciplínu a údernost v jednom, a proto dělá to, co dělá.

V dnešní době existuje spousta možností, jak pomoci ženské kráse. Kterou z nich využíváte?

Nedám dopustit na okurkové slupky, které si dávám na pleť. Piji hodně vody, moc se neopaluji a sportuji. Jinak nic moc. S Matyášem na něco dalšího ani není čas. A když se fotím pro časopisy, tak mě vždycky profesionálně nalíčí a obléknou, takže se dá říct, že mám moc hezké povolání. (smích)

Když se chcete líbit, co si vezmete na sebe?

Nejvíc u mě vedou džínsy, saka, dlouhé plážové šaty a sportovní plavky. Naopak nejsem kamarádka se sukněmi. Nemám doma ani jednu.

O jaké ženě vy sama řeknete, že je krásná?

O takové, ze které něco vyzařuje. Mám pocit, že ani nejde popsat, o co přesně jde. Mezi ženy, které září, patří třeba zpěvačka Marie Rottrová nebo herečka Meryl Streep. Nedávno jsem si toho všimla i u krásné prvorepublikové herečky Zity Kabátové. Krásně stárnout je umění.

Část léta, které trávíte v České republice, jste se rozhodla věnovat práci. Změnil se po narození Matyáše váš přístup k profesnímu životu?

Změnil se jen výběr práce. Hodně přebírám a jdu jen do toho, kde jsem si opravdu jistá příjemnou partou lidí. S Matyášem a tím málem času, které máme na rodinu tady, by byl luxus nechtít být tam, kde zrovna jsem. Naštěstí je ale Matyáš prima miminko a jde s námi do všeho, co je potřeba udělat. Proto stíhám točit, smát se, jíst, chodit na procházky a třeba i dabovat. A on na to všechno kouká a směje se. Nejvíc ho dokáže rozveselit, když před ním jím jablko.

Vaše práce je spojená s ČR. Jak to řešíte, když jste v Kanadě?

Pomáhá mi skutečnost, že žijeme v geniálně technické době. Můžu tak pracovat z domova na druhém konci světa a všechno funguje, jako kdybych bydlela za rohem. Stačí tak málo, abych byla ve spojení s kýmkoli. A když skončím s prací, vyrazím na procházku a během chvilky potkám kanadského medvídka mývala.

Vzpomenete si ještě na rady, které vám dávali rodiče?

Naši nikdy nemoralizovali. Máma mi ale vždycky říkala, že jsem to, co dělám, a táta zase, že práce šlechtí člověka. Držím se těch dvou rad celý život.

Baví vás rodinný život?

Přišel přesně v době, kdy přijít měl. Spoustu pracovních příležitostí jsem si vyzkoušela do svých třiceti a dneska už přesně vím, co dělat budu a co bez zaváhání odmítnu. Navíc jsme s Tomášem rodinu chtěli, a proto nebyl důvod to odkládat. Kdybych si měla vybrat jednu ze svých písniček, která popisuje moji momentální náladu, pak bych zvolila píseň Dárek, která je z mého posledního alba. Nikdy z ní nebude singl ani k ní nenatočím klip, ale mám ji nejradši. Vznikla totiž v nádherném období a je silná jako proud na Dunaji.

Dokážete si občas ukradnout pár minut sama pro sebe?

Těch chvil moc není, protože mi přijde daleko zajímavější pozorovat našeho prťouska. Ale sem tam se nějaká minuta naskytne. Ty chvíle pak věnuji tomu, že malému píšu deník, pracuji nebo si čtu. Případně to všechno dělám dohromady a k tomu navíc připravuji mléko pro malého nebo vařím oběd. Prostě pohoda.

LUCIE VONDRÁČKOVÁ (32)

Známé zpěvačky, herečky a dabérky si kamera všimla už jako malé holky. Neteř zpěvačky Heleny Vondráčkové a dcera hudebníka Jiřího Vondráčka si poprvé zahrála coby desetiletá v seriálu Území bílých králů. Brzy poté začala moderovat pořad pro děti Marmeláda. Ve třinácti letech vydala první desku. Na svém kontě má řadu skvělých filmových, muzikálových a divadelních rolí, oceněných hudebních alb a studium na konzervatoři a filozofické fakultě. Rok 2011 pro ni byl ve znamení změn OE v červnu se provdala za profesionálního hokejistu Tomáše Plekance a začali spolu žít v kanadském Montrealu, v listopadu obhájila coby zpěvačka Stříbrného slavíka a v prosinci se narodil syn Matyáš. Letošní léto tráví s celou rodinou v České republice, kde Lucie mimo jiné natáčí s režisérem Zdeňkem Troškou komedii Babovřesky.

Rozmarné léto Lucie Vondráčkové

Kde jste prožila nejkrásnější prázdniny?

„Když zkrachovala cestovní kancelář, se kterou jsme měli letět k moři. Místo toho jsme odjeli do chatek, kde nám celou dobu pršelo. Bylo to perfektní.“

S jakými chutěmi máte spojené léto?

„S melounem a jahodovým nanukem Mrož.“

Co jste naposledy četla?

„Autobiografický román Poselství od protinožců od americké spisovatelky Marlo Morgan. Její příběh bych mohla číst znovu a znovu.“

Jak nejradši lenošíte?

„U seriálu Přátelé.“

V jakém oblečení nejradši trávíte léto?

„V letních šatech všech barev a střihů.“

Kterou zemi byste chtěla procestovat?

„Kanadu. Zatím znám jen Montreal, kde bydlíme.“

1.8.2012 11:39 | IVETA VAŘEČKOVÁ

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda

Pro komentování článku je nutné být zaregistrován a přihlášen.

 
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.