ZPĚT

Zrádná sladkost

Vyhýbáte se klasickému cukru, raději konzumujete light výrobky, pijete nízkokalorické limonády a sladíte pouze umělými sladidly? Ani ta však nejsou zcela bez rizika. jaká jsou tedy pro a proti jejich používání?

Sladkost je první chuť, kterou člověk po narození rozezná. Chuťové pohárky pro sladkost totiž leží hned na špičce jazyka, takže ji ihned ucítíme. Dokonce i mateřské mléko je mírně nasládlé. Není proto divu, že si na tuto příjemnou chuť rychle zvykneme a máme tendenci ji často vyhledávat. Pocit sladké chuti je ale často podmíněn i přítomností cukru, který při vysokém množství může zapříčinit nadbytečné kilogramy, podpořit rozvoj některých chorob (např. diabetes) a způsobovat zubní kazy. Většina sladkých pokrmů (cukrovinky, bonbony, čokolády apod.) obsahuje jen málo zdraví prospěšných látek, a mají tak jen minimální výživnou hodnotu. Existuje tedy mnoho důvodů, proč bychom se měli cukru vyhýbat nebo jeho spotřebu alespoň omezovat.

STOLETÉ NÁHRAŽKY

První chemická látka sladké chuti, která dokázala cukr do určité míry nahradit, byla objevena před více než sto lety. Vzniklo tak první umělé sladidlo, sacharin, a rychle si nacházelo oblibu. Největší rozmach ve vývoji náhradních sladidel nastal ale v první polovině minulého století, kdy byly objeveny další sladicí substance, zároveň s tím se ovšem objevily i první pochybnosti o jejich zdravotní nezávadnosti. V odborné literatuře i na internetu můžete nalézt velké množství článků a studií, jejichž závěry se velmi různí. Pro běžného spotřebitele je navíc velmi obtížné se zorientovat ve stále rostoucí nabídce. Synteticky vyrobená sladidla můžeme rozdělit do dvou základních skupin: kalorická a nízkokalorická. Každá z těchto skupin má jiné vlastnosti, a tím i určení, pro koho jsou vhodná a kdo by se jim měl naopak vyhnout.

NÍZKOKALORICKÁ SLADIDLA

Ve sladidlech s žádnou nebo jen velmi nízkou kalorickou hodnotou nalezneme především tyto látky: aspartam (E 951), acesulfam K (E 950), sacharin (E 954) a cyklamát (E 952). Vzhledem k tomu, že všechny tyto látky jsou mnohokrát sladší než cukr, je jejich používání levnější a velmi často se s nimi setkáte v limonádách a cukrovinkách, kde se používají v kombinaci s cukrem.

ACESULFAM K

Byl objeven v šedesátých letech a má 200x vyšší sladivost než cukr. Je nestravitelný, prochází tělem beze změny. Proto je i nekalorický, vhodný i pro diabetiky a neškodí zubům. Jelikož je tepelně stabilní, lze ho používat i při vaření a pečení. Jen málokdy se s ním ale setkáte samostatně. Často se kombinuje s cyklamáty nebo aspartamem. Při silnějších dávkách totiž může mít vedlejší příchutě. Max. denní dávka: 15 mg/1 kg lidské váhy (210 g cukru při stejné sladivosti)

ASPARTAM

Kontroverzní sladidlo, kolem kterého panuje velké množství nejasností a dohadů. Byl objeven v šedesátých letech vlastně náhodně. Americký chemický laborant si nešťastnou náhodou polil ruce chemikálií, a když se později dotkl prstem rtů, ucítil výraznou sladkou chuť. Zmíněnou chemikálií byla kyselina asparagová, látka mnohonásobně sladší než cukr. Přidala se látka L-phenylalin a aspartam byl na světě. Už v polovině devadesátých let se ale začaly objevovat dohady, že aspartam zvyšuje riziko vzniku mozkových nádorů, rakoviny prsu, prostaty a může způsobovat i deprese, nespavost, epilepsie a návaly strachu. Toto tvrzení se však nikdy nepotvrdilo, takže se výrobky s aspartamem dál úspěšně prodávají. Nesmějí jej konzumovat pouze lidé trpící nemocí zvanou fenylketonurie. Aspartam má však jednu velkou nevýhodu, je málo teplotně stabilní, takže při vyšších teplotách ztrácí sladivost. Proto se často kombinuje s dalšími sladicími látkami. Max. denní dávka: 45 mg/1 kg lidské váhy (množství vysoce překračující denní spotřebu sladidel pro člověka)

CYKLAMÁTY

Byly u nás i v dalších zemích dlouho zakázány. Se vstupem do Evropské unie se to však změnilo a s tímto sladidlem se můžete setkat i v ČR. Má jen malou sladivost, a tak se často kombinuje se sacharinem, který jeho sladicí účinek zvyšuje. Max. denní dávka: jen 0,5 g, což je ekvivalent asi 3 kostek cukru!

SACHARIN

Nejstarší umělé sladidlo, které bylo objeveno již v 19. století. Přestože se od jeho používání spíše ustupuje, stále jde o jedno z nejrozšířenějších umělých sladidel na světě. Za zamyšlení však stojí fakt, že jednou z výchozích látek je toluen! A již v šedesátých letech se zjistilo, že vysoké dávky sacharinu způsobují u myší rakovinu. U člověka se tento mechanismus nepotvrdil, takže je sacharin povolen i nadále. Člověk, který není na jeho chuť zvyklý, rychle jej v nápoji či jídle rozezná - má hořkou kovovou příchuť. Max. denní dávka: 84 mg (12 tablet sladidla)

NEJČASTĚJI SE MŮŽETE NA NAŠEM TRHU SETKAT S TĚMITO UMĚLÝMI SLADIDLY A JEJICH SLOŽENÍM:
1. Irbis - aspartam
2. Kandisin - cyklamát, sacharin
3. Dianer - sacharin
4. DiaChrom - aspartam, chrom
5. Irbis snowflake - maltodextrin, aspartam
6. Sladidlo FAN - fruktóza, acesulfam

KALORICKÁ SLADIDLA

Druhou skupinou jsou sladidla kalorická. Nelze je tedy používat při redukčních dietách. Většinou nezvyšují hladinu cukru v krvi, proto se hodí i pro diabetiky. Nejznámější je fruktóza neboli ovocný cukr, jehož energetická hodnota je stejná jako u cukru, ale sladí o trochu více. Dále to jsou sorbitol a manitol - alkoholické cukry, které mají proti cukru poloviční sladivost, ale chuťově se mu podobají. Sladidlem na přírodní bázi je např. xylitol, který se přirozeně vyskytuje v mnoha druzích ovoce a zeleniny. Je stejně sladký jako bílý cukr, ale má o 40 % energie méně. Podle výzkumů neškodí zubům, a tak je součástí řady žvýkaček. Jeho nevýhodou je projímavý efekt při vyšších dávkách (doporučuje se maximálně zhruba 40 g).


Tip: Pokud se chcete umělým sladidlům vyhýbat, pečlivě sledujte etikety výrobků. Často zde najdete jen „éčkové“ označení bez vypsání látky. názvu náhradní sladicí

Víte, že…místo názvu „umělá sladidla“ se ně kdy můžete setkat s termínem „náhradní cukry“? Jde však o totéž - umělé látky, které dodávají pokrmu sladkou chuť.

Mýty o sladidlech

Co se týče zdravotní nezávadnosti sladidel, je velmi těžké dát jednoznačnou odpověď. Žádný výzkum škodlivost na 100 % neprokázal, ale výsledky studií se různí. 1. SLADIDLA ZPŮSOBUJÍ ALERGII.
NE - mnohem častěji jde o přecitlivělost na jinou látku v potravině. Sladidla sama o sobě alergeny nejsou.

2. SLADIDLA VYVOLÁVAJÍ HLAD A CHUŤ NA SLADKÉ.
NE - přestože se to dlouho tvrdilo, není to pravda. Nízkokalorická sladidla nezvyšují glykemický index potravin ani nezpůsobují návaly hladu. 3. POUŽÍVÁNÍM SLADIDEL SE ZANÁŠÍ TĚLO CHEMIÍ.

ANO - částečně. Umělá sladidla se vyrábějí z chemických látek různé povahy, takže se nedoporučují používat těhotným maminkám a malým dětem.

Pokud chcete tělo opravdu detoxikovat, je lepší se jim vyhnout úplně.

4. OBSAHUJE-LI VÝROBEK POUZE SLADIDLA, MŮŽU HO SNÍST, KOLIK CHCI.
NE - v žádném případě neplatí, že pokud se použijí umělá sladidla, bude potravina nízkokalorická. Nezapomeňte na tuk a další obsažené látky. Typickým příkladem jsou dia čokolády, které mají ještě vyšší kalorickou hodnotu než čokoláda klasická. 5. UMĚLÁ SLADIDLA NEPOŠKOZUJÍ ZUBNÍ SKLOVINU.
ANO- to je pravda, po sladidle se vám zuby nezkazí. Neznamená to ale, že můžete sníst neomezené množství bonbonů a žvýkaček. Jejich kalorická hodnota je jen o zlomek menší než těch slazených cukrem.


ING. PETR HAVLÍČEK, ODBORNÍK NA VÝŽIVU

* ŠKODÍ SLADIDLA ZDRAVÍ, NEBO JE MŮŽEME BEZSTAROSTNĚ POUŽÍVAT?
Co se týče zdravotní nezávadnosti sladidel, je velmi těžké dát jednoznačnou odpověď. Žádný výzkum škodlivost na 100 % neprokázal, ale výsledky studií se různí. Existuje tedy předpoklad, že se v budoucnu ještě něco objeví. Obecně se syntetická sladidla nedoporučují dětem a těhotným ženám. „U nich bych se přimlouval za používání přírodních sladidel s vyšší sladivostí zmíněných v textu. Jsem velkým příznivcem sladidla thaumatin. Je to asi jediné zcela přírodní sladidlo povolené ve státech EU. Má obrovskou sladivost - asi 2000-3000x vyšší než klasický cukr a díky tomu, že se ho používá jen minimální množství, je energeticky nezatěžující. Podle všeho jde o bezpečné, přírodní sladidlo,“ říká ing. Petr Havlíček. „Pro děti, které trpí cukrovkou nebo obezitou, bych doporučil xylitol nebo fruktózu. U obou sladidel je však třeba vzít v úvahu jejich laxativní účinky.“ Pokud se nemůžete vzdát umělých sladidel typu aspartam nebo sacharin, dodržujte maximální denní dávku. A nezapomeňte ani na již zmiňované žvýkačky, light nápoje a jogurty. I zde se sladidla často ukrývají. „Nejsem velkým zastáncem 'light potravin' a 'light diet'. Jestliže celkově omezím příjem sacharidů pod únosnou hranici a mozek se snažím oklamat sladidly, musí se to zákonitě někde projevit. Pak není divu, že je člověk hladový, podrážděný, vzteklý a snadno upadá do depresí. Když mám sníženou hladinu krevního cukru, mozek mi to signalizuje enormní chutí na sladké. A posuďte sami, zda je pro tělo přirozené ucpat mu ústa sladidlem? Není. Rozumně postavená dieta ve velké míře eliminuje chuť na sladké, neboť hladina krevního cukru je víceméně stabilní po celý den. Pak nevidím jako problém si 2x denně přisladit kávu dvěma kuličkami přetřásaného aspartamu.“

30.6.2008 22:15 | Pavla Maříková

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda

Pro komentování článku je nutné být zaregistrován a přihlášen.

 
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.