ZPĚT

Neurofeedback: Mozek v posilovně

Přestaňte zahánět špatnou náladu sladkým a neustále odkládat problémy na druhý den. Zkuste změnit svůj postoj k jídlu, dietám a celkově k životu pomocí terapie, díky které vzroste vaše psychická i fyzická odolnost.

Hypnotizovala jsem prázdný pytlík od bonbonů a toužila vrátit čas o pár minut zpátky. Do chvíle, kdy mi ještě dělalo společnost deset sladkých miniatur, kterým jsem přísahala, že je nesním. Nebo to aspoň zastavit v okamžiku, kdy se ještě dalo zachránit těch posledních pět… Smůla. Radši jsem toho fantazírování nechala a šla vyhodit obal do koše. Nálada mi ještě klesla při pohledu na hodiny. Bylo deset večer. Nechápala jsem to. Racionálně jsem věděla, že je hloupost sníst všechno najednou, přesto jsem se nedokázala udržet. Už mi ale nestačila výmluva, že jsem měla špatný den a zasloužila jsem si trochu rozmazlování. „Kéž bych si viděla do hlavy,“ chtěla jsem konečně pochopit, co se se mnou děje. O pár dní později jsem se pracovně setkala s psychologem Jiřím Jedelským a během půlhodiny se moje přání začalo plnit.

MYŠLENKY NA PRANÝŘI

Už patnáct let se Mgr. Jiří Jedelský v Olomouci a teď už i v Praze zabývá neurofeedbackem. Tato metoda vychází z biofeedbacku, který v 60. letech minulého století začal jako první využívat americký psycholog a neurolog Neal Miller, jehož tým odhalil, že při stimulaci center budících u myší příjemný pocit, bylo možné naučit je ovládat určité projevy srdeční frekvence. „Na rozdíl od biofeedbacku nenapravuji pouze myšlení člověka, ale i jeho emoční prožívání, protože podle mě jde o nedílnou součást nápravy zpracování informací,“ vysvětluje psycholog a uvádí to na konkrétním příkladu: „Pokud někdo rozumově chápe změnu jídelníčku a životního stylu, ale někde uvnitř se u něj objevuje postoj, že to nepotřebuje, stejně si bůček i přes jeho negativa nakonec dá. Mozek sice nesouhlasí, ale emoce křičí: ‚Já to chci!‘“ Dobře vím, o čem je řeč. „A nechcete si to vyzkoušet?“ zeptá se mě Jiří Jedelský a během chvilky se tak ze mě stává natěšený pokusný králík.

PŘÍBĚH UVNITŘ MÉ HLAVY

Zatímco se pohodlně usadím v křesle, připne mi psycholog dvě snímací elektrody na uši a jednu na spánek.
Přejde k počítači a po chvilce uslyším pípání. „Právě vám skenuji pracovní napětí v mozku…“ Skrze elektrody jsou snímané mozkové vlny, které jsou zesilovány přes zesilovač do počítače, aby bylo možné je sledovat. „Jste člověk, který se dokáže rychle uklidnit, ale když je zapotřebí, umíte být velmi živá. V období aktivity u vás roste racionální chápání souvislostí,“ dozvídám se o sobě a začnu se nervózně vrtět. Psycholog elektrody přesune na jinou část hlavy a já se dozvídám, kdy se u mě objevuje strach a za jakých okolností u mě mají emoce převahu nad racionálním myšlením.
Chtěla jsem znát pravdu? Mám ji mít.
Mozek na mě prozradil i to, že potřebuji prožít alespoň malou radost, abych den nepovažovala za ztracený. Okamžitě se mi vybaví situace s mizejícími bonbony.

UVOLNĚNÍ, HRA A VÍTĚZSTVÍ

„Když ke mně klient přijde a já mu během prvního sezení řeknu, jaký je, je překvapený, jak snadno to jde přečíst,“ vysvětluje Jedelský. S tím, co přístroj odhalí, se pak během dalších sezení pracuje pomocí videohry, kterou klient ovládá pouze silou své myšlenky. Když narůstá aktivita mozku v žádoucím pásmu mozkových vln, je odměňován úspěšnými výsledky, při opačném výsledku úspěch ve hře mizí. Součástí všech setkání je kontrolní měření, které signalizuje vývoj změn. „Ještě než se ale pustíme do změn, učím klienty, jak mají relaxovat. Pro pozitivní výsledky je totiž důležité, aby přestali rozlišovat mezi uvolněním a prací. Plno z nás umí doma odpočívat, ale v práci šílí. Cílem však je zůstat zrelaxovaný i během činnosti,“ upozorňuje Jedelský. Po celou dobu si psycholog s klientem povídá a stává se mu tak oporou. „Nechci to ani dělat jinak. Často ke mně přicházejí lidé, kteří jsou nespokojeni se svým životem a řeší opravdu velká a náročná témata, proto jsem po celou dobu s nimi, vysvětluji jim, co dělám a kam to vede. Nestane se, že bych jim připnul elektrody na hlavu a odešel si na dvacet minut na kafe.“

ODE DNEŠKA JINAK

U lidí s nadváhou neurofeedback často odhalí úzkost, deprese a osobní nejistotu. „Platí, že 99 % lidí, kteří ke mně přijdou a jsou nespokojeni se svým vzhledem, přebíjí nepříjemné emoce jídlem,“ říká Jedelský. Není to ale neřešitelné. Navíc neurofeedback má tu výhodu, že jde o metodu, jejíž výsledky jsou trvalé.
Psycholog to přirovnává k jízdě na kole: „Chvíli vám trvá, než se to naučíte, ale jednoho dne šlápnete do pedálů a vaše tělo si to zafixuje na celý život.“ U dospělých Jedelský doporučuje kolem patnácti sezení. Podle jeho slov ale už po třetí hodině klienti přiznávají, že se v jejich životě něco změnilo. „Je to hlavně o jejich učení. Chtějí-li se učit, budou se učit. Chtějí-li zůstat takoví, jací jsou, nejenže se nic nenaučí, ale jejich strachy získají další oporu v přesvědčení, že jsou slaboši,“ vysvětluje Jedelský. Neurofeedback se využívá i u dětí s poruchami učení, pozornosti nebo hyperaktivitou. Pro všechny je významným hnacím motorem touha vyrazit jiným směrem. Naopak nepomůže lidem, kteří berou léky utlumující vnímání nebo jsou závislí na alkoholu. Jedelský ho nedoporučuje ani nemocným rakovinou či epilepsií. „Ostatní mají dveře otevřené a je jedno, zda se potýkají s nadváhou, přepracovaností nebo depresemi. Mozek se rád učí a dá se přepojit na nové aktivity a ty staré – nežádoucí – nechat usnout.“ Pytlík s bonbony pak nechat nedojedený, přestat dávat prostor nejistotě, výčitkám a zbytečným kilům navíc… Už jen samotná představa je lákavá, co říkáte?


Článek vyšel v časopise Dieta 4/2014.

20.5.2014 1:01 | Iveta Vařečková

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda
  1. halloweena

    halloweena Docela bych to zkusila, má někdo zkušenost ?

    Čtvrtek 11:06

Pro komentování článku je nutné být zaregistrován a přihlášen.

 
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.