ZPĚT

Pandemie obezity jako důsledek výchovy?

Většina z dívek v podstatě „stále“ od své puberty „hubne“. Snaží se zdravými i nesmyslnými způsoby dosáhnout rachitické štíhlosti. věk, ve kterém okusíme první dietu, je čím dál nižší.

Výsledek je ale paradoxní. populace tloustne. Odborníci zkoumají příčiny pandemie obezity každý ze svého hlediska. psychologové tvrdí, že naše současné přejídání má ze tří čtvrtin kořeny v dětství, především v tom, jaké jsme měli rodiče.

PhDr. Zdeňka Sládečková Psycholožka a vedoucí redukčního klubu Diana www.klub-diana.cz. Vypadá to jako výmluva. Samozřejmě, že příčin, které způsobují nadváhu, je obvykle víc. Genetici už přiznávají vrozenou dispozici k určitému typu postavy.

Odborníci na výživu poukazují na nesprávnou skladbu potravy a jídelní zvyklosti. Sociologové prozkoumávají společnost a vliv kulturních vzorců, tj. v tomto případě anorektický ideál krásy. Tak proč to svádět na rodiče?

ČLOVĚK JAKO POČÍTAČ

Rodiče v naší duši vytvářejí programy vzdáleně podobné těm v PC. Svým výchovným působením hnětou, rozvíjejí a naplňují dětskou duši. Tak si dítě rozvíjí myšlení, cítění i správné způsoby reagování na různé životní situace. Většině rodičů záleží na tom, aby vychovali potomky schopné, šikovné a úspěšné. Každý ale volí trošku jiný způsob výchovy. Proto i výsledek je různý. Ne vždy ten, jehož si rodiče mysleli, že dosáhnou. Ambiciózní rodič je mnohdy podnětem k rozvoji mentální anorexie, a zjevně to nebyl jeho cíl. Co víme o následcích různých výchovných strategií?

PŘÍLIŠNÁ PÉČE NENÍ TO NEJLEPŠÍ

Každý z nás chce mít přirozeně tu nejhodnější maminku a tatínka. Když pak vyrosteme a máme vlastní děti, chceme jim být také těmi nejlepšími rodiči. Pro některé je ale rodičovství nesmírně zodpovědný úkol. Prožívají pak extrémní strach, aby dítě mělo vše dokonale zajištěno. Proto se o stoprocentní bezchybnou péči snaží. Raději ho omezí víc, aby se mu nic zlého nestalo. Na oplátku ho zahrnou láskou a vyvarují všeho, co by bylo pro něj nepříjemné. Takovýto neskonale hodný a pečující rodič zahrne svou péčí dítě jako malou rostlinku obrovskou vrstvou hlíny. Trochu ho psychicky sevře a zadusí. Když se pak jednoho dne začnou od dospívajícího dítěte požadovat samostatná rozhodnutí a činy, neví, jak na to. Prožívá stresy, frustrace, deprese. Bojí se i zuří. Není odolný vůči zátěži.

JÍDLO VE SPOLEČNOSTI PŘÍLIŠ PEČUJÍCÍHO RODIČE

Nesamostatný potomek se postupem času stále více setkává s tvrdou realitou. Okolní svět nemá chuť o něj pečovat, ale naopak - je mnohdy soupeřivý, náročný, nelítostný. V těchto chvílích nemá rozmazlený jedinec nablízku nic příjemného. To nejbližší, co mu to nahrazuje, je všudypřítomné hodné, jazyk i duši laskající - jídlo. Důvodem k jedení a přejídání není opravdový hlad, ale ten psychický. Jídlo je špatná náhražka, jak si prožít v nepříjemném světě něco uklidňujícího, slastného euforizujícího. Někdy je reakce takového dítěte na stres opačná. Místo přejídání cítí sevření žaludku, žaludeční křeče, nemožnost nic pozřít, nevolnost.

DOŽIVOTNÍ ŠRÁMY NA DUŠI

Drasticky přísný a trestající rodič je asi to nejhorší, co může dítě do svého dětství dostat. Dětská duše je příliš křehký led, než aby se po něm dalo dupat. Extrémně přísným, na lásku a další city chudým přístupem se dosáhne buď toho, že se duše změní v tvrdý kámen, anebo je rozmačkána na kaši. Z dětí vyrůstajících pod příliš autoritativním vedením vyrostou buď lidé velmi necitliví, nebo neurotici s podlomeným psychickým zdravím.

PŘÍSNÉ OKO DOSPĚLÉHO

Malé dítě nemá možnost bránit se tvrdému a málo citlivému zacházení, kromě oblasti příjmu potravy. Zde však lze psychické rány alespoň trošku vrátit. Vždyť za to, zda dítě může nebo nemůže něco sníst, neodpovídá ono, ale jeho žaludek. Tak lze vyjádřit podvědomý odpor. Rodič může násilím a hrozbami dítě přinutit, aby něco snědlo. Nemůže mu ale zabránit, aby to vyzvracelo, tedy to „rodiči vrátilo“. Mnohé takové situace ústí v poruchu příjmu potravy, zejména mentální anorexii.

PŘÍLIŠNÉ ÚSILÍ O ZDRAVOU STRAVU JE NEZDRAVÉ

Přísné nároky dominantních rodičů na perfektní chování z velké části bohužel převezmeme. Perfekcionismus je ale psychické vězení. Snažíme se o vzorné, nejzdravější stravování, vyhýbáme se nevhodným potravinám a úzkostlivě si střežíme optimální váhu. Vypadá to, že jsme vůči jídlu svobodní, ale přitom jsme na něm a na dodržování zdravého životního stylu extrémně závislí. Reakcí je výskyt fobií, nepřiměřených strachů a úzkostí.

„NEJLEPŠÍ“ RODIČ

Každý rodič byl utvořen svými předky fyzicky a doladěn psychicky. Umí jen to, co dostal od svých rodičů. Nic jiného mu nejen nejde, ale ani to nepovažuje za správný postup. To, co rodič ve výchově vlastního dítěte cítí jako přiměřené, normální, může být velmi extrémní. Ale nikdo ho o tom nepřesvědčí. Je otázkou náhody a štěstí, zda dítěti osud nadělí rodiče laskavého a láskyplného, ale ne láskou svazujícího a omezujícího, rodiče důsledného, nikoli přísného, i podporujícího, nikoli ponižujícího nejistou duši dítěte. Normální, tedy prima rodič je pro potomky zdrojem psychické síly, odvahy a sebedůvěry stejně velkým, jako je jídlo zdrojem životodárné energie fyzické. Pokud dítě zažije to štěstí, že mu v dětství jsou rodiče nejen dobrými průvodci, ale i povzbuzením a jistotou, pak bude mít vše potřebné pro to, aby nemělo problémy ani poruchy s příjmem potravy, aby pro něj jídlo zkrátka zůstalo jídlem.

26.1.2009 13:32 |

NAHORU

Přečtením článku spálíte: Vaše váha: kg

nápověda

Pro komentování článku je nutné být zaregistrován a přihlášen.

 
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Pro přesnější výpočet si prosím nastavte výši své váhy. Výpočet je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože každý má jiný metabolismus.