Simona Chytrová

7.10.2011 11:11

O tom, že problémy se nevyhýbají ani známým lidem, vás přesvědčí sympatická herečka, která se nebojí přiznat, že v pubertě trpěla mentální anorexií.

Její jméno je spjato s filmem Tankový prapor, kde si zahrála milenku Danyho Smiřického v podání Lukáše Vaculíka. Ve společnosti se často objevuje po boku manžela, režiséra Víta Olmera, a nikdy jí nechybí úsměv na tváři. Jen málokdo by si tipnul, že sympatická tmavovláska má osobní zkušenost s mentální anorexií. „Impulzem odhalit pravdu pro mě byla skutečnost, že se tato nemoc stala celosvětovým problémem. Medicína i centra, která se tím zabývají, se potýkají s velmi těžko řešitelnými situacemi.“

Daň za sportovní úspěchy

Její příběh odstartoval, když se coby malá holka začala věnovat sportovní gymnastice. Dařilo se jí a titul mistryně republiky sliboval úspěšnou kariéru. Jenže daň za medaile byla příliš vysoká. Tréninky probíhaly v Praze, a tak musela Simona v pouhých deseti letech čelit odloučení od rodiny.

K tomu se přidala přísná dieta, velké nároky trenérů a bylo zle. „V patnácti jsem vážila pouhých třicet šest kilo. Že jsem na tom opravdu špatně, jsem si uvědomila, až když jsem už jen ležela, nejedla a ztrácela chuť k životu.“ Psal se rok 1977, když Simona prodělala nejrůznější vyšetření. Všechny bez výsledku. Čeští lékaři byli bezmocní. „Až díky panu doktorovi Hadravovi z České Lípy, který měl znalosti ze stáže v Americe, mi byla diagnostikována mentální anorexie.“

Simona i její rodiče si mohli oddechnout. „Navzdory svým problémům jsem se uklidnila. Konečně se našel někdo, kdo věděl, co mi je a zbavil mě nepříjemného pocitu, že jsem velmi vážně nemocná.“ Než se její tělo dalo do pořádku, strávila v nemocnici půl roku. Byla zde svědkem utrpení opravdu těžce nemocných pacientů, což jí pomohlo najít sílu zbavit se závislosti na vrcholovém sportu a začít hledat nový směr života.

Příběhy varují

Dnes nahlas varuje před nebezpečným onemocněním: „Největším problémem anorexie bývá přehnaná ctižádostivost rodičů, kteří promítají své nesplněné ambice do dětí. Často tak zapomínají, že by měli především odhadnout možnosti svých potomků a podle toho je směrovat. Nejhorší je, když udělají naprostý opak – podceňují je a vzbuzují v nich komplexy.“ Simona ví, o čem mluví, a s následky se potýká stále. Ačkoli už je mnoho let zdravá, v případě mentální anorexie se nikdy nedá mluvit o absolutním vítězství. „Tato nemoc se k vám stále vrací.

I já jsem s ní musela ve vypjatých psychických i fyzických situacích bojovat. Dala mi zabrat třeba při těžkém porodu syna Vítka, ale ustála jsem to.“ Jídlo už pro ni není něčím, čemu by se vyhýbala. Naopak, velmi ráda vaří. „Preferuji vyváženou a zdravou výživu, která zahrnuje i moje milované ryby. Musím souhlasit s Josefem Kemrem, který říkával, jaká je to škoda, že u nás nemáme moře,“ dodává s úsměvem.